V České republice a částečně i na Slovensku jste považován za jakého pomyslného dědice odkazu Karla Kryla. Ten je nejen u nás v Maďarsku chápán, jakožto člověk bojující za demokracii a svobodu. Jak to jde ale dohromady s vaším komunistickým a levicověradikálním smýšlením? Vždyť i u nás v Maďarsku přinesly v listopadu 2007 všechna média zprávu o vzniku české frakce RAF, v jejímž jste měl stát čele...?
Paní redaktorko, především chápu, že je vaším úkolem o mně vytvořit mediální obraz, který se hodí tomu periodiku a těm lidem, které zastupujete. To není vaše chyba, takto to funguje obecně v celém a to nejen mediálním světovém průmyslu. Víte, s Karlem Krylem máme společného především náš boj za spravedlnost a to ať to stojí co to stojí a ať se to našemu okolí líbí nebo ne. Nesmíte také míchat jablka a hrušky. Karel Kryl byl a je umělecky "dítě roku 1968", zatímco já jsem obrazně vzato "dítětem roku 1989". Oba dva nás naplňuje ovšem stejný pocit hořkosti a zklamání. Já naprosto jistě vím, že kdyby dnes Karel žil, že bychom se do krve hádali a přesto bychom se měli lidsky rádi. Trošku mě dojímá, jak se celá západní civilizace zaklíná nad dokonalostí své demokracie a jak pravý klasik - mír a svobodu udržíme i za cenu války a krveprolití. Také nevím, jestli jste si již stačila všimnout,
ale každý kdo dnes má jiný názor, než je ten většinový je buď extrémista, radikál nebo komunista - trochu mi to připomíná 50. léta v SSSR nebo v ještě větší míře dobu amerického období McCarthysmu. Prakticky vzato je pojem demokracie, jak jej prezentují vaše i naše média jen jednou velkou obratně prezentovanou reklamně-marketingovou lží. Jedinou formou demokracie je totiž ve skutečnosti jen monarchie. Ti už mají historicky nakradeno a nemají zapotřebí krást jinde. To, co označujeme my - respektive naše společnost za demokracii je jen pejorativní výraz pro cirkusový kapitalismus, kde šašek není navíc ani k smíchu a lidem v šapitó hrozí, že je zkásnou podruhé ještě u východu.
Dobře, vy tedy tvrdíte, že kapitalismus a současná forma demokracie je přežitek, ale co navrhujete jako lepší formu společenského řádu? Lidstvo už nějakou takovou vymyslelo?
Lidstvo nevymyslelo a dost pravděpodobně nevymyslí v nejbližší době nic jiného než 4 společenské nebo chcete-li sociálně-politické systémy. Kapitalismus, Socialismus, Komunismus, Fašismus. A teď mě prosím velmi dobře poslouchejte - nedávno jsem o tom přednášel i studentům na Masarykově univerzitě. Z jakého obecného hlediska berete daný(ať již jakýkoli systém) za ten pro vás nejlepší??? Myslím, že mi odpovíte, že ten, ve kterém se má co nejvíce lidí dobře. Fajn. Takže v tomhle směru můžeme vyškrtnout hnedle z fleku kapitalismus a fašismus. Princip kapitalismu, který se nezměnil od poloviny 19. století a je skutečně a reálně nereformovatelný je v podstatě zmodernizovaná forma feudalismu, jen povýšená novými technologiemi masové konzumní výroby, modernějšími ekonomickými systémy a administrativně upraveným daňovým systémem. Když ovšem odmyslíme tuhle noblesu - co nám zbude? Nic jiného než otroctví 21. století! Extrémně bohatí a nižší střední vrstva + žebráci. Střední třída je pak co? Kdo bere v národě s 10 500 000 lidí měsíční průměrnou mzdu ukazující v TV 24 700 Kč čistého? Samozřejmě zprůměruji-li měsíční mzdy manažérů ČEZu( 850 000 Kč), Telecomu (1 120 000 Kč), Zentivy a dalších podobných, pak mně tento "průměr" vyjde také! Já ve svém okolí znám ale lidi, kteří berou mzdu 7800 Kč čistého!!! A to myslím smrtelně vážně! Princip nacionálního socialismu a fašismu s vámi snad rozebírat nebudu, i když vzhledem k vašim Národním gardám mně tato otázka doslova "erotickointelektuálně" dráždí! Pokud jde o komunismus - je to geniální myšlenka. To narovinu. Problém je v tom, že jej předcházejí 3. vývojové sociální stupně, které ještě lidstvo v žádné zemi na téhle planetě nedokázalo absolvovat. A jedním z nich - tím prvním je tzv. Reálný socialismus. Ten je dle mého názoru za určitých reformních především ekonomicko-politických otázek všeobecně pro lidstvo z hlediska budoucnosti tím nejlepším řešením. Jinak bude-li nynější situace stagnovat dojde během několika desetiletí k obrovským masovým a nebojím se předpovědět, že i krvavým sociálním nepokojům...!
Jste velmi chytrý člověk, filozof, básník, spisovatel, novinář... Zná vás už i relativně mnoho lidí, pro mnoho mladých jste svým způsobem dokonce i jakýmsi vzorem... Nenapadlo vás někdy tohohle využít třeba právě ke změně těch nešvarů a nepravostí o kterých tak často hovoříte, třeba vstupem do aktivní politiky??? Vždyť sám jste v jednom rozhovoru prohlásil: "Kdo nic neumí - řeční!".
Koukám, že mne máte nastudovaného lépe, než se znám já sám. A stejně tak jsem, ale v jedné své básni napsal: "Chceš-li bojovat bez armády, vždy měj při sobě jednu kulku pro sebe". Ne do politiky bych vážně nikdy nevstoupil a já už jsem to vysvětloval kdysi na portálu České literatury. Myslím si, že to u umělce kurví charakter. Nemám strach, že bych se po "čuchnutí" k penězům stal stejnou morální děvkou, jaké všude běhají, spíš byl se styděl za to, že nemohu ovlivnit jako jediný křičící v mlčícím davu to, co jsem sliboval lidem, kteří mě zvolili s tím - že já budu ten pravý, který jejich přání, stesky a smutky napraví. Toho bych se nechtěl dožít. Je to možná sobecké, ale je to také především sebekritické a realistické! A i když to zní možná klišovitě a pateticky, já to svědomí stále mám! Kdysi mně jedna kartářka ještě jako malému prohlížela ruku(byla to cikánka - to jsou nejlepší kartářky!), a řekla mi - chlapče tvé poslání bude bořit hranice. Bude tě to bolet, budeš za to lynčován, milován i nenáviděn, ale drž se toho... To není historka, kterou dávám k dobru v hospodách po pátém pivu, to se vážně stalo a když tak nad tím přemýšlím, dost možná měla i trochu pravdu. Odmala když jsem se dostal obrazně řečeno "na rozcestí" - vždycky jsem šel po té cestě na které bylo plno kamení, bláto, smrdělo to tam a já byl ještě k tomu bosý - zatímco ten druhý, který na to rozcestí přišel se mnou - se ode mne oddělil a šel po čerstvé vyasfaltované pěšince. Tím ze sebe ani v nejmenším nedělám mesiáše - jen říkám, že jsem v životě(a kdo můj život podrobněji zná, tak to ví), skutečně ony hranice boural... Ať již to byly hranice konvencí, myšlenek, společenské, sociální... On je to stejně věčný kolotoč, protože jakmile jednu hranici zbouráte - postaví před vás 3 nové, ale alespoň něco vám dává smysl života. I když správně by to měla být láska, klid, mravní čistota, nenásilí, voňavé louky plné zvěře a studánky z nichž se dá ještě pít...Ó jak rád bych veršoval o těchto věcech...!
S Pavlem J. Hejátkem si vyprávěla Illona Elléney