Vážení čtenáři, na naši adresu se nám ozval člověk, který o sobě říká, že je levicový umělec. Jsme toho názoru, že v záplavě pravicových prorežimních kulturních pochlebovačů, která se na nás denně valí ze všech stran, si musíme velmi považovat levicových umělců. Tak tedy: sem s ním! Ať se nám a vám představí, že? Vážený pane, do úvodu asi něco stroze popisného o vás.
Zatím víme jen, že jste muž. Jaká jste věková kategorie?
Je mi 32 roků, přičemž cca 20 let žiji v karanténě, co dodat?
Jste někde doma a kde?
Otázka domova je v mém případě značně irelevantní a dosud vlastně tak nějak nezodpovězena. Mám zhruba nějaké 3 domovy, ovšem který z nich je opravdovým domovem ani nevím. Ale v současnosti je mým asi domovem malá vesnička u městečka Náměš't nad Oslavou, která se jmenuje vhodně poeticky – Zahrádka. Zde žiji, tvořím a vyskytuji se bez mála již 15 let.
Máte nějaký vztah k naší zmenšené republice nebo jste světoobčan, jak to slýcháváme od některých umělců a jste doma všude?
Nepovažuji se moc za světoobčana, spíše bych řekl, že jsem Čecho-Moravák. Otec je totiž z Moravy a matka pochazí a žije v Čechách. Ve skutečnosti mám však kořeny v davném Rusku, v období cara Alexandra Velikého. Možná právě tyto kořeny, ovlivňující můj slovanský původ jsou tím důvodem, proč mám pro mnohé tak nekompromisní názory na dnešní celosvětovou politickou situaci.
V té souvislosti: Myslíte, že je dobře, když Slovensko bylo odděleno nebo jste víc fandil společnému Československu?
Zpočátku jsem rozdělení Československa vnímal velmi rozpačitě a konkrétně a jasně řečeno i velmi negativně. S odstupem času ve mne zbývá stále mnoho nostalgie, nicméně si uvědomuji, že společné soužití Čechů a Slováků v jednom státě bylo z mnoha hledisek stejně neudržitelné. Dříve, těsně po onom historickém kroku, to byla vlastně křičící menšina, která byla slyšet a která způsobila ono odtržení. V dnešní době si však nedovedu představit za jakých podmínek by bylo možné "bezproblémové" fungování spojeného Československa. Myslím si, že po vyprchání euforie a emocí mnoho lidí politicky, sociálně i geograficky vystřízlivělo. Ať už se tedy budeme dívat na 1. leden roku 1993 jakkoliv nedůvěřivě, historici jej budou v budoucnu hodnotit dle mého názoru spíše pozitivně. Jaké byly všechny zákulisní hrátky těchto dnů však vědí jen sami zúčastnění. Byla to slovy pragmatika – dramatika nepovedená taškařice a s osobním zaujetím i jakási melodramatická fraška. Obyčejní lidé si tak nemohli udělat reálný obrázek toho, co se opravdu děje. Konečně nebylo to poprvé ani naposledy.
Jste básník. Sám jsem za mladších let psal verše, asi výhradně pro děvčata a děvčatům, jako mnoho jiných. S léty to tak nějak postupně ustane, život přejde z iluzí a snů do prózy. Jak se tak člověk stane básníkem?
Na tuto otázku jsem již odpovídal mnohokrát. Narozdíl od Vás jsem v pubertě ani později žádné milostné verše děvčatům nikdy nepsával. Poezie byla a je pro mne celkem jednoduchou formou vyjádření mých postřehů, stesků a ztracených nadějí. Obecně vzato je tato forma vyjadřování pro mne tou nejjednodušší, pomocí níž dokáži předávat své názory a postoje okolí. Jestliže je to literárně hodnotné – je tomu jedině dobře.
Máme různé druhy poesie. Nemyslím tím formou a používáním prostředků k vyjádření, ale z hlediska předmětu zájmu: milostná, sociální, kamarád se věnuje ekologii, atd. Jaká je vaše "parketa"?
Má poezie se řadí tématicky k poezii sociálně-politické. To jako nejčastěji. Ve své tvorbě reflektuji prakticky běžný život, který se mne tak či onak týká a na nějž tak svým způsobem reaguji. Dokáži jednotně vyhodnotit situaci a popsat či vnést tyto myšlenky do mých veršů. Myslím si, že zde není mnoho básníků píšících stejný druh poezie a v takové kvalitativní hodnotě jako to dělám já. Navíc země, která tvrdí, že sociálně-politické básníky nepotřebuje, je potřebuje dvojnásob. Již tento fakt sám o sobě mi dává dle mých morálních fluskulí právo psát, jak píši.
Kde hledáte nápady pro své verše nebo jste natolik vnímavý, že vidíte haldy témat kolem sebe, že je nestačíte ani zpracovávat?
Vidím haldy témat kolem sebe, které nestačím ani zpracovávat a přesto nebo právě proto se mně již skoro ani nechce psát. Stačí, když vylezete ráno ze svého domu, pustíte si televizi, či rádio, nebo vstoupíte do celosvětové sítě a musíte vidět i slyšet toliko témat, obrazů i předurčení, že ani nevíte na které dřív reagovat, či které dříve zapomenout. Jde o informační přehlcenost 21. století. My slabší povahy se s tím zkrátka možná jen trochu hůře vyrovnáváme.
A od poezie zpět do reality. Jaký máte názor na aktuální snahu naší vlády umožnit USA instalovat v ČR prvek obrany USA radar v prostoru "Brdy"?
Zdá se, že ta úplně viditelně zaplacená reklamní kampaň se naší vládě moc nedaří. Ministerstvo propagandy sice dělá vše proto, aby se náš lid přesvědčil o tom, že jde o jeho dobro, ale ten lid mu to jaksi nevěří. Jen pár zmanipulovatelných jednotlivců, kteří se v této šarádě ocitli ani neví jak, křičí a mává s transparenty PRO. Pokud jde o skutečný důvod umístění radaru na území ČR, musí být každému inteligentně smýšlejícímu člověku jasné, že jde jen o další mocenský výpad USA směrem na Východ. Umístěním radaru na území naší republiky si totiž USA zabezpečují jen geografické pokrytí této části polokoule vojenskými prostředky. Kdybych byl na místě Putina, již dávno bych americkému prezidentovi řekl své NE! Divím se, že Rusko nechalo zajít politicky celou situaci tak daleko, že se jak v ČR tak v Polsku již na vládní úrovni rozhoduje o tom, zda-li zde radar bude či nikoliv. Považuji to za absurdní a něco neuvěřitelného. I přesto, že je již dost pravděpodobně rozhodnuto o tom, že jak v ČR tak v Polsku radar umístěn bude si myslím, že je ještě čas zakročit. Chce to však důrazný a jasný nátlak na ty skupiny lidí, kteří mají toto rozhodnutí ve svých rukou. Přestože patřím k lidem, kteří považují již jakkoukoli vůbec i diskuzi na toto téma za absolutně nepřijatelnou si myslím, že lze za určitých podmínek tuto věc ještě zastavit. Opravdu je však již za 5 minut 12.
Co byste vzkázal našim čtenářům a nejen jim, prostě takovým normálním obvyklým lidem, kterých je v téhle zemi většina?
Především to, aby přestali rozlišovat mezi názory levice a pravice a spíše posuzovali zda-li je názor a argument rozumný či hloupý. Je totiž nasnadě 18 let od listopadu 1989 přestat hrát komedii o zlé levici, protože jde již o komedii zcela trapnou. Tento jev snažící se všemi možnými prostředky podporovat jak naše vláda, tak v jejích rukou držená média, je již totiž překonaný a nikdo (nebo jen málokdo) s obyčejných lidí mu dnes již nevěří. Pravdivost mých slov je ostatně vidět jak při volbách tak při různých výzkumech veřejného mínění, či anketách. Lidi již nezajímá arogantní vymlouvání se ze svých chyb – připomínkami na minulost.
Miroslav Starý