O Pavlu J. Hejátkovi jsem se poprvé doslechl, od svého kamaráda, který četl obě jeho básnické knihy. Bylo mně řečeno, že jde o charismatického člověka, básníka a spisovatele, o kterém v budoucnu ještě určitě uslyším!!! Protože můj kamarád Vojtěch Malena, není zrovna nějak poeticky založený – půjčil jsem si od něj Hejátkovy knihy a dal se do jejich čtení... Hned zpočátku se musím přiznat, že poezie, není zrovna ani můj oblíbený „literární žánr“. To, co jsem však četl u Hejátka mě chytlo – důkazem je už jen to, že jsem obě jeho sbírky přečetl celé(!!!) a ještě k tomu v jeden(!!!) den. Hejátko je básník, který Vás nadchne a jeho slova Vás někdy jen těžko pustí!!! Z jeho zatím dvou vyšlých knih – Hlenobytí (2001) a Tanec kostlivců (2005), čiší neskutečná síla a opravdovost. Podařilo se mně navštívit i jedno z Hejátkových autorských čtení, které mě utvrdilo v tom, že jde skutečně o výjimečného člověka. Během této mé návštěvy, jsem s Pavlem J. Hejátkem, udělal i následující rozhovor.
Četl jsem tvoje knihy, viděl tvé DVD i tvé autorskéčtení. Je to nepřenosný magický zážitek! Kde se vzal Pavel J. Hejátko? Kde máš své literární kořeny, z čeho čerpáš, když píšeš verše, při jejichž poslechu leckdy i mrazí?
Předně, děkuji za takovou chválu. Je dobře, že jsi byl jen na jednom z mých čtení:-)!!! Ale nyní vážně!!! Není tajemstvím, že mým velkým "učitelem", byl KAREL KRYL a při jeho poslechu, čtení tvorby a zajímání se o jeho život – jsem čerpal mnoho své inspirace. Nesrovnávám se s ním, KRYL byl, je a bude jen jeden – jen podotýkám a vyprávím, kde jsem čerpal své literární kořeny a kdo mě k poezii vůbec dovedl... ! Na otázku, kde se vzal Pavel J. Hejátko, tě odpovím jednoduše! ....“Prostě z ničeho nic...“! Na tomto světě jsem již 31 let a za tu dobu, by člověk měl již něco "vyprodukovat". V mém případě to není zasazený strom, ani dům, ani dítě (zatím), ale prozatím věci, o nichž jsi se zmiňoval! Otázkou k diskusi zůstává, zda-li je to mnoho, či málo a zda-li to vůbec stojí za to? To, že některé lidi, při mých autorských čteních "mrazí" – je dobře, za předpokladu, že se zamýšlejí nad obsahem mých slov a ono "mražení" je pozitivní!
Čím jsi chtěl být, jako malý? Měl jsi v plánu být umělcem nebo se to stalo "náhodou"? Vím, že jsi poměrně dost vzdělaný člověk, proč se neživíš tak, jako ostatní, aby jsi měl peníze a dokázal zabezpečit sebe i svoji přítelkyni? Umění je přeci řehole a otázkou, kterou si kladou všichni "nekomerční" umělci je přeci, jestli to stojí za to? Jak jsi se vypořádal s tímto dilematem – v době, kdy se platí pomalu i za vzduch?
Jako malý jsem chtěl být myslivcem, kosmonautem i popelářem. To není vůbec směrodatné! Rozhodně jsem nepočítal s tím, že budu umělcem a že budu žít na "okraji" společnosti. A to i přesto, že je tzv. demokratická!!! Umění je řehole a jako takové jej beru a že tím neuživím svoji přítelkyní mě mrzí, ale to je již život. Víš, dokázal bych psát tak, aby se moje knihy prodávaly v takových nákladech, že bych si žil, jako „Paša“, ale necítím potřebu to dělat – už tak jsem se "zkurvil" v mnoha věcech a tohle je ta poslední, kde bych to udělal! Obecně vzato, je život otázkou priorit a jsou věci, které jsou pro mě posvátné!!! Alespoň v nich bych si rád zachoval svoji tvář!!! Otázka komerce je otázkou bipolární! Je to zkrátka "buď a nebo". Nikoho neodsuzuji za to, jakou si vybral cestu, já si vybral zkrátka a dobře tuhle. Bohužel nebo bohudík?
Slyšel jsem, že je pro novináře tabu, ptát se na tvůj vztah s tvými rodiči. Ono je to však velmi lákavé téma a nakonec – stejně tomu budeš muset čelit, tak se ptám i já! Co na tvůj život říkají tvoji rodiče, jak vycházíte, stýkáte se – jaký je jejich názor na život jejich jediného syna?
Já jsem tě tuhle otázku také nedoporučil! Nestýkáme se – občas se vidím se svým otcem, řekneme si "Ahoj" a možná i dvě-tři věty a to je vše. S matkou, jsem se neviděl a neslyšel dva roky a počítám, že tomu tak bude již navždy! Rodiče si člověk nevybírá, stejně tak, jako si oni nevyberou, jaké budou jejich děti! Vzpomínám si – kdysi jsem na svých čteních říkal jeden vtip. "Dají tě život a když jej nežiješ, podle jejich představ, vyserou se na tebe – kdo to je?" A všichni svorně odpovídali, že rodiče! Byla to sranda – rozuměli tomu, jak mladí, tak i staří – zajímavé že? Můj vztah s rodiči se v tomto životě nepovedl a čí je to vina, vážně nevím. Každopádně to již nemá cenu řešit – život není, jako videokazeta, že dáš REW a přetočíš to – a i kdyby toto šlo, stejně bych chtěl žít svůj život, takže asi není co řešit. Tímto bych tuto kapitolu skutečně již rád, jednou provždy uzavřel!
Vím, že jde o další otázku, na kterou se nemám ptát, ale když je to tak svádivé! Jsi nejpotetovanější a nejopiercingovanější Čech – jaký je to pocit? A byla to z tvé strany vypočítavost nebo se to prostě stalo taky jen tak náhodou?
Stejně, ať již odpovím jakkoliv – je to jedno! Prvoplánové to nebylo, tetování i piercing se mně líbilo odmala a to, že jsem to pojal takto "ve velkém" – je souhra až neskutečných náhod a okolností. Na druhou stranu jsem se nikdy netajil tím, že jsem toho svého času i zdárně využíval – ostatně, dělali to i jiní a to v mnohem větší míře, takže nevidím důvod, proč bych byl nemohl také. Nejsem svatý, i když bych rád. V této branži je důležité si uvědomit, že jde o tu nejnestálejší věc na světě a že rozhodně není všechno zlato, co se třpytí!
Je to již hodně omšelé v tvém případě, ale je známý tvůj až radikální antiamerikanismus! Myslíš to opravdu vážně nebo se tě to také jen "hodí", protože s tímto názorem jsi o to zajímavější – určitě mně rozumíš?
Vidíš to je dobré, možná tomu nebudeš věřit, ale tohle mně ani ještě nenapadlo, ale dalo by se to tak také dělat – to máš pravdu. Možná tomu tedy nebudeš věřit, ale takto "vypočítavě lstivý", ještě nejsem, však co není může ještě být :-). Abychom se však vrátili k USA. Po rozpadu východního bloku a konečně tedy i s koncem tzv. "studené války", došlo k jedné velmi nedobré věci. Přirozená rovnováha politické, ekonomické, hospodářské a vojenské síly, kdy východ byl SSSR a západ USA, byla zničena. To bylo ostatně hlavním konceptem, proč USA, tak zdatně tomuto historickému jevu sekundovala. Stala se totiž neomezeným vládcem celé zeměkoule. SSSR se rozdrobilo na malé Rusko, které se již zdaleka nestačí bránit rozpínavosti těchto zdegenerovaných mutantů a USA se chovají, jak se chovají. Stačí, když si zapneš, byť jen jediné zprávy za den a ihned pochopíš, o čem hovořím. Pokud mám hovořit ve vztahu USA k ČR – jdeme z područí jednoho do područí druhého. Kde byly USA v únoru 1948, v srpnu 1968? Máme pro ně najednou cenu až po listopadu 1989, protože přestal existovat Sovětský svaz. Proto je zapotřebí, jakýmkoli (byť i surovějším) způsobem – "odebrat" USA, jejich sílu i moc a navrátit ji patřičnou měrou zpět na východ a Evropě. Musíme se ubránit také silným asijským hordám. V tomto směru však hovořím, čistě jen o ekonomice – nikoli o rasových otázkách. Asiaté, černoši, Romové – jsou právoplatnými geneticky evolucí vyvinutými rasami. Američané jsou nepovedená směska přistěhovalců, ze stran kriminální spodiny a lůzy, utíkající ve středověku z Evropy, před spravedlností.
Tvá poezie je sociální a politická. Proč? Kdyby jsi dostal nabídku kandidovat na jakoukoli politickou funkci, přijal bys ji? Jak se tedy angažuješ ve veřejném životě?
Říká se nikdy neříkej nikdy, ale vážně bych NIKDY nepřijal žádnou politickou funkci. Hned v zápětí tě i vysvětlím proč. Podívej se třeba na takového tatíčka Havla. Než se stal "politikem", byl jakousi mravní ikonou, tedy alespoň pro naše exulanty. Jednou z jeho tří osudových životních chyb, bylo přijetí funkce prezidenta. Proč??? Vzpomeň si – napoprvé přísahal věrnost československé socialistické republice, napodruhé Česko-slovenské federaci (po rozpadu vlasti se na půl roku vzdal "prezidenství") a nakonec ještě dvakrát kapitalistické České republice. Kolik udělal kopanců – počínaje naším vtažením do NATA, podpořením bombardování Jugoslávie, Íráku apod. – ví snad i on sám! Jakýkoliv můj pozdější případný vstup do veřejného politického života, by ze mě nepochybně udělal podobnou bezcharakterní loutku, jakou se stal i tento pán. Víš, svého času, jsem napsal (bylo to do sbírky Hlenobytí, nakonec to tam cenzura nepovolila), že "z dramatika se stal taktik – řečí politika – prague/matik". Nyní naopak k první části tvé otázky – má poezie je sociální a politická, protože ŽIJI. V okamžiku, kdy ráno otevřeš oči – sám děláš politiku. Jdeš do ledničky (kterou jsi si jednou koupil – ekonomická firemní politika), vezmeš si rohlík, máslo a mléko (hospodářská politika) – nasnídáš se a jdeš do práce (opět jdeš vytvářet kapitál – jakousi ekonomickou hodnotu). Po cestě potkáš žebráka, kominíka a taxikáře. Politika i věci sociální nás provázejí od moderního věku a to od dětství (mateřské příspěvky) po stáří (důchody).
Po tomto rozhovoru mi Pavel J. Hejátko poděkoval a opustil. Pospíchal na svoji autogramiádu a já mírně v rozpacích ještě dodatečně zpracovával všechny jeho myšlenky, postřehy a názory. Můžete si myslet, že jde o naprostého šílence, ale jak jsem jej poznal já – myslím si, že je to ještě trochu jinak. Jde každopádně o člověka, který má vše velmi dobře promyšleno a který improvizuje, jen velmi zřídka. Takže, třeba zase někdy.
Otázky: Zbyněk Chrástava, 1. ledna 2007