Můžeme hovořit o obrodě v české kultuře? Jaký je Váš názor na konjunkturalismus, vycházející z polistopadových tradic a vazeb?
Někdy je lepší nic nevědět. Většina tzv. dnešních umělců se dělí na dvě symptomatické skupiny. Tou první jsou promiskuitní trosky, nepřipouštějící si již dávné napsání epitafu. V případě skupiny druhé, někdy též nazývané velmi směšně jako "nová vlna", jde o natolik uniformní entitu, že je to až komické! Kultura, jako taková, potřebuje sice novou krev, ale nikoliv v podobě toho, co vidíme na stránkách prestižních glanc a trendy magazínů. Já na bráchu – brácha na mě! Češi si hrozně rádi vytvářejí své bohy a polobohy, a to leckdy kvantitativně, bohužel většinou na úkor kvality. Největším zklamáním však pro mne je, že i generace má (o té mladší, již ani nemluvě), je ochotna takto prodávanou kulturu konzumovat, a to ještě v takovém množství, že se z toho zdárně živí tolik lidí. Ale, přeji jim to - proč by ne? Vždyť i já – jsem na výplatní listině :-)
A co agrese a agresivita, s jakou se potýkáme v českých médiích? Jde o standardní světový stav – nebo opět jen česká specialita?
Nespornou otázkou je ještě pojem agresivity, využívající "svébytné" časem a praxí, již osvědčené postupy k prosazení svých komerčních cílů a plánů. Mí milovaní Američané pro to mají takové kouzelně znějící slůvko: marketingový racketeering, a tento pojem se začínají zdárně učit i naši mediální poradci. Ve skutečnosti to pak funguje tak, že člověk kupuje, sleduje, slyší, mluví, obléká se, či dýchá – podle toho, jak se to daným "company" hodí. Zní to jako paranoidní komplot, jenž je hoden jednoho z dílů seriálu Akta X, ale bohužel to tak není. Důkazem jsou i mnohé internetové, ale i tištěné studie na tato témata, publikovaná hlavně v posledních 5 letech. Dokonce vzniklo i vědní odvětví, které se zabývá tímto novým manipulačním studiem, jmenující se: Medial panacea. Mnoho se o tom neví, především laická veřejnost je této věci naprosto zproštěna, otázkou pak zůstává i fakt, zda-li by to bylo co platné, kdyby tomu bylo naopak.
Jaký filozoficko - sociální směr je, podle Vás, absolutně spravedlivý? Existuje něco takového nebo jen opět balancujeme na hranicích fikce?
Dnešní svět je válka ekonomiky a politiky, liberality a konzervatismu, křesťanství a islámu, humanismu a militarizace. Otázka ideálního filozofického žánru je utopie. Rozhodně je tragédie, když veřejně přiznáváme, že každou z tzv. vyspělých zemí řídí ekonomika horních deseti tisíc a zbytek národa se "jen veze". To pak v podstatě jdeme bičováni před i za vozem a vozkou je "vytlemená" smrtka, podplacená chalvou. Z hlediska každého státního zřízení je ideálním filozofickým, ale především politickým systémem – Marionetismus. To je hybná síla a můžeme přijímat gratulace. Ostatně, my tak činíme dobrovolně, takže otázka absolutní spravedlnosti je humorně laxní.
Na otázky odpovídal básník a spisovatel - Pavel J. Hejátko
Text: Tomáš Hejzlar