Pane Hejátko, jste bezpochyby velmi kontroverzní, ale umělecky i lidsky zajímavá osobnost! Přesto nebo právě proto – by mě zajímaly odpovědi na některé otázky, které si v souvislosti s Vaší bytostí kladu! Tak například, hned ve Vaší první básnické sbírce Hlenobytí – máte ve spojení se svým jménem pár "funkci", jejichž význam, pojetí a vysvětlení – by mě zajímaly ve Vašem podání. Jste rastaman a jaký je tedy Váš vztah k tomuto filozoficko-sociálnímu hnutí?
Je zapotřebí si uvědomit, že píši bezmála již skoro 11 let. Tím pádem – nejen má tvorba, ale i má osobnost prošla obrovskou transformací a vývojem. Nezapomeňme, že je mně 31 let, či-li mé první věci vznikali prakticky v době postpubertálního životního stádia. I přesto si myslím, že řada myšlenek je v nich neskutečně silná, aktuální a nebál bych se použít to slovo – nadčasová! Rastafarianismus je jamajské sociální hnutí, se silně panafrikanistickými kořeny, které velmi jednoduše znamená zhruba toto: Potomci dnešních Jamajčanů jsou otroci, kteří mají být repatriováni zpět na svůj kontinent – nejlépe do svaté země (Sionu) – tedy Etiopie. Zde se narodil Král králů – poslední africký císař Haile Selassie Ras Tafari Makonnen I, který, jako jeden z prvních afrických panovníků, bojoval proti otroctví a za sjednocení afrického kontinentu, v zájmu zachování silných ekonomicko-politických vazeb. Pro bělochy (tedy pro mě), je rastafarianismus tolik populární asi nejvíce pro svoji neskutečnou liberalitu, pro svůj boj, proti jakémukoliv zotročování a pro své nejvýznamnější představitele – Boba Marleyho a Petera Toshe.
Často jste nejen sám sebou, ale i mnoha dalšími lidmi označován, až za radikálního antiamerikanistu. Proč? Z čeho pramení Vaše nenávist k této světové velmoci?
Tato otázka mě provází již pár let a asi i vždy bude, ale je také jednou z mála, u které jsem tomu rád! Tak hned zostra – z eugenického hlediska jde o zmutované a zdegenerované potomky španělských, anglických a portugalských osídlenců v postkolumbovské době. Když padala železná opona, hovořil náš koktající kralevic o tom, že se zruší Varšavská smlouva a NATO a celý svět tak bude žít v jedné krásné mírové harmonii. Zatím se stalo jen to, že politická síla Ruska, byly neskutečně oslabena a bipolární nastavení světa bylo zničeno. Pozor! Jsem rusista, ale hlavně rusofil, ale i tak jsem kritický k Rusku, hlavně jehož počínání na území Čečenska vnímám, jen se skřípěním zubů! Na druhou stranu, se dá Putinova snaha udržet, alespoň střípky bývalé velmoci pohromadě – pochopit. USA však jednají na úkor čeho??? Toho, že Američané(u nichž je průměrné IQ jedince z ulice kolem 85 bodů inteligenčního koeficientu), amerikanizují a vytvářejí kolonie nejen v arabské části zeměkoule. Obsazují bez oficiálního vyhlášení války (to mimochodem dělal naposledy jen Hitler!), cizí svéprávná území – v rámci záchrany, ze které pramení jen občanské války. Na jimi obsazených územích dochází k mučení, znásilňování, zabíjení civilistů(přípustná válečná procenta) a k tomu všemu chtějí kolonizovat i území mé vlasti! To vše pod rouškou záštity, proti terorismu, za který si mohou v první řadě oni sami. Vazalové typu Vondra, Havel, Tlustý, Nečas a jiní – budou jednou tvrdě platit za svoje hříchy, zvláště pakliže nebude k této otázce vypsáno referendum. Chci být jednou tím, kdo z našeho území vyžene posledního Američana!
Vím, že jste také filozof. Mnoho vašich světonázorových teorií již znám, přesto bych chtěl znát Vaši osobní životní filozofii.
Řeknu Vám prvně – co rozhodně nejsem! Nejsem optimistický realista! Jsem dadaista, surrealista a expresionista se silně fatalistickými a pesimistickými sklony vnímání života. V podstatě jsem dramatik. Dávám si však pozor, aby se mně nestalo to, co jinému našemu dramatikovi, což jsem již napsal cca v roce 1998: "z dramatika se stal taktik – řečí politika – Prague (matik)"! To jsem měl původně v Hlenobytí, ale cenzura mého vydavatelství to nedovolila. Také s úsměvem při svých čteních říkám, že jsem umírněný levicovo-pravicový radikál nebo klerofašistický židobolševik :-)
Rád bych se také zeptal na jednu věc, která mně přijde tak trochu zvláštní – již právě vzhledem k Vašemu věku. Píše se o Vás, že jste novodobý disident – mohu se zeptat v čem? Vždyť Vy si toho z minulého režimu nemůžete na vlastní kůži mnoho pamatovat? Můžete tedy nejen mně, ale i našim čtenářům osvětlit, co to znamená být disidentem po roce 1989?
Ale zajisté a velice rád!!! Jednak Vám budu trochu oponovat – když byl rok 1989, bylo mně 14 let, to si již člověk svět trochu "vybavuje". Z této pozice
si troufám tvrdit i ten fakt, že si celkem slušně pamatuji celá 80tá léta 20. století v ČSSR. Nemohu mluvit v tomto směru za celý národ, ve kterém bylo cca
3 000 000 komunistů (to abychom nezapomínali!) a to jsou ještě značně upravená čísla, ale vzpomínám si, že kdo držel hubu a krok – se měl dobře. V tom se toho až tak mnoho nezměnilo. Vzpomínám si, že mně děda jednou říkal, víš – já jsem jen obyčejný rolník, ale nenažrané prase žere dvojnásob proti nažranému. To byla metafora, sedící tenkrát – stejně, jako dnes! Já samozřejmě v minulém režimu netrpěl a pokud vím, tak ani nikdo z mé rodiny. Ono však těch, co skutečně "trpěli", bylo i tak, že by se spočítali na prstech rukou a nohou, to až po roce 1989 bylo z miliónu líných kmánů – dva milióny partyzánů!!! Já jsem disident této doby proto, protože mám problémy s cenzurou (která již oficiálně neexistuje, ale...), protože se mně ruší některá vystoupení, když uvedu seznam básní, které budu recitovat a to nejpodstatnější jsem zažil po 11. 9. 2001. Tehdy jsem napsal 2(!) dny po útoku na WTC do tehdy hodně čtených i-novin "SvetNamodro.cz", že to bylo očekávatelné a že těch mrtvých je škoda, ale co to je proti jiným každodenním mrtvým po celém světě, na nichž mají USA svoji (ať již přímou, či nepřímou) vinu. Dané příklady jsem vzorně vyjmenoval i se zdroji – článek se jmenoval "Babylon se hroutí". Pak jsem musel (abych se vůbec uživil), psát přes půl roku pod jmény Pavel Slepý a Josef Smutný! To je myslím dostačující – nebo nikoliv?
Někde jsem též četl, že máte svým osobitým způsobem blízko k otázkám Sionismu. Zajímalo by mě tedy, v jakém smyslu?
To tak trochu souvisí již s otázkou číslo jedna. Rastafariánství (nebo též tedy Rastafarianismus), je z určitého úhlu pohledu, jamajskou "religiózní" odnoží africké Etiopské koptské sionské církve. Jak již sám název napovídá – jde v podstatě o černé Židy. Alespoň oni sami se tak vnímají. Stejně tak terminologie, kterou používají (Sion – Etiopie), (Babylon – USA), (Role krále Šalamouna a Davida) apod. se až nápadně podobá terminologii používané v Jidiš. Mé vnímání Sionismu je následovné: nelíbí se mně, co se děje v pásmu Gazy (a nejen zde, ale i v Libanonu atd.) a dle mého názoru, za to mohou z větší části spíše radikálové z izraelské strany barikády. Nelíbí se mně současná izraelská zahraniční politika, která se přiklání vždy na stranu silnějšího. To je možná státnicky(v rámci sebeurčení a zachování etnika), správná cesta – z morálního hlediska se tak však chová jen šlapka z ulice. Sám však vnímám fakt prožitku "Šoa", díky kterému mám k tomuto národu úctu. Problém však vidím v tom, že oni toho v dnešní době, politicky zneužívají a to dost silně. Snaží se to dělat pravda nenápadně, ale dělají to a řekl bych, že to není zrovna ideální (mírový) odkaz jejich dalším generacím. Děkuji mnohokrát za rozhovor – Pavel J. Hejátko.
Otázky: Ivan Švanda