Dnes jsem si na "kobereček" pozval velmi zajímavou osobnost z oblasti literatury. Mnozí o něm hovoří, jako o "objevu" poslední doby, jiní jej zatracují, jako průměrného autora, zvláštního pouze jen výrazným množstvím tetování a piercingu. Mají dojem, že se na jejich vkus, až moc hlasitě a přitom zbytečně dere o slovo! Četl jsem jeho 2 knihy a myslím si, že to je člověk, který má každopádně současnému společenskému a kulturnímu životu české scény, co nabídnout. Asi právě proto jsem mu položil naše obvyklé 3 otázky, které jsem v danou chvíli považoval za zásadní.
Ahoj! Jak se vede našemu momentálně asi nejkontroverznějšímu českému básníkovi? Co je u tebe nového? Nespíš na vavřínech? Tvá druhá sbírka – Tanec kostlivců, se celkem dobře prodává a kromě čtenářů ji přijala velmi kladně i literární kritika – necítíš v tom jakési osobní pochybení?
To je dobré :-) Ano, jsem vinen v plném rozsahu obžaloby :-) Vím, na co narážíš! Ve své první sbírce (Hlenobytí), jsem psal, že pakliže někdo napíše o mé poezii, že ji stoprocentně pochopil, je něco špatně. Za prvé si nemyslím, že ji všichni takto procentuelně chápou(aniž bych své čtenáře podceňoval!) a za druhé to není s tou prodejností až tak žhavé – vždyť jde o poezii a uvědom si, jak se prodává, třebas i klasická komerční beletrie! Doby, kdy byly v tirážích u knih Wolkera, Nezvala, Seiferta psány náklady 30 000 ks, jsou již dávno pryč! Pokud si položíme otázku proč – tak na to věru nebude jednoduchá odpověď!!! Hlavním důvodem bude však nejspíše to, že tito básníci tvořili pro své publikum, pro svůj národ, který je chtěl ve své době poslouchat a číst - navíc neexistovaly jiné(dnešní) „high-tech“ vymoženosti, které by tak markantně odváděly od(nejen) literatury pozornost! Pokud se vrátím k tomu, co je u mne nového, tak je konec roku a já mám jedno čtení za druhým, vychází mně krásné DVD a relativně se mně daří. Ale – už čekám, kdy se něco p....., protože, tak už to zkrátka v těchto chvílích vždy chodí.
Slyšel jsem, že jsi byl již vloni maturitním tématem (byť jen ve svém regionu) a že nyní jsou i profesorky českého jazyka (hlavně na Gymnáziích a jiných středních školách, v místech, kde jsi vystupoval), které zkouší své studenty z recitace tvých knih! Nepřipadáš si tak trochu trapně, vzhledem k tomu, co jsi zatím dokázal?
Koukám, že máš dnes nějakou obzvlášť humornou náladu, ale beru to :-) Ano, o tomhle vím a to víš, že mně to při mém egu dělá hodně dobře. A vůbec si nepřipadám trapně, protože si myslím, že má poezie je natolik umělecky "silná", že si to zasloužím! Vím, že to není skromné, ale říkám tě upřímně, co si myslím!!! Víš, vzpomínám si ještě na doby, kdy jsem začínal psát a mnoho mých básní bylo velmi "slabých" – musel jsem je házet do koše a to bolí. Bolí to každého autora a ani já nebyl v tomto směru výjimkou! Když chceš něco napsat tak, že to po přečtení daného čtenáře ihned chytne – není to žádná sranda!!! Nedávno jsem dostal na čtení, právě v Jeseníku, ze kterého je – zrovna vydávané DVD, otázku od jednoho diváka, zda-li si vzpomínám na svoji úplně první báseň! Nevzpomínám a myslím to smrtelně vážně – řekl bych, že to byl takový s prominutím průser, že jsem to ještě ten den vyhodil. A to si myslím, že nepatřím k autorům, co vyhazují mnoho svých věcí! Vždy si daný lísteček s textem třikrát otočím v dlani, než jde do koše, ale v těch letech(1995- 1997), kdy jsem psal své prvotiny, to bylo nutné! Kdyby jen lidi věděli, jak těžký byl "porod" Hlenobytí! To Tanec kostlivců, byl psaný prakticky načisto! Nevěřím tomu, že proto, že bych měl tak zázračnou můzu, ale nějak – jakoby mně to někdo diktoval a já to jen zapisoval! Podobné to mám i nyní se třetí sbírkou - Pomníky z asfaltu.
Díky tomu, že tě nynípoměrně nedávno vznikly konečně oficiální webové stránky(předtím jsem nacházel ve vyhledavačích, jen takové neidentifikovatelné "zvláštnosti"), díky tomu, že se o tobě čím dál tím více píše, mluví a že máš stále více čtení – změnil se nějak výrazněji tvůj dřívější monotónní klidný život?
Si piš, že ano a jak! Jednak se mně regulérně čím dál tím častěji stává, že mě oslovují (nejen pokřikem!) lidé, zvláště tedy ti mladší na ulici, jednak trávím čím dál tím méně času doma, kde se cítím nejlépe (bezpečně!) a navíc ten rozruch, za který jsem na jednu stranu rád – mně paradoxně někdy na druhou stranu vadí!!! Je to taková schizofrenie, ale věřím, že to tak nemám sám. Navíc, to co zažívám – není zdaleka ještě nic proti tomu, co zažívají jiní, skutečně slavní a to bych už asi "nedal"! Žiji skutečně dvojím životem – na jednu stranu v malé vesničce, uprostřed lesů, luk a strání, kde mě nikdo nezná! A na druhou stranu, jako básník, novinář a spisovatel, kterého již zná řada jeho fanoušků (vždyť jen v magazínu Tetování, čtou mé články každé 2 měsíce – 15 000 lidí!!!) a to již nehovořím o mých knihách atd. Pozitivní trend je i to, že zatímco dříve chodilo na má čtení 10 – 20 lidí (hovořím o letech 2000 – 2003, tak poslední 2 - 3 roky se počet návštěvníků zdvojnásobil, což je, opět podotýkám u poezie, naprostá bomba. Nedělám si iluze, že je to jen z důvodů kvality mé tvorby, moc dobře vím, že chodí i mnoho lidí – jen na "čumendu", na toho potetovaného a opiercingovaného, ale to nevadí. Některým takto náhodným se to natolik zalíbí, že na konci recitálu, při autogramiádě přijdou a koupí si obě knihy. To se již stalo mnohokrát a ti lidé, mně to i na "férovku" takto řekli! Tomu říkám dokonale splněný účel.
Takže já děkuji dnešnímu hostu PJH za odpovědi a těším se s Vámi při dalším díle cyklu Na slovíčko s ... ???, v němž bude hostem malíř a sochař Jaroslav Bednařík.
Otázky a text: Dušan Bílek
Dne 29. listopadu 2006