Popravdě řečeno, nějak se mně tato "psací" funkce zrovna dvakrát nelibí! Pavel J. Hejátko, je velmi zajímavá a na druhou stranu i kontroverzní osobnost. Bezpochyby má tento člověk své osobité a nezaměnitelné charisma, kterým přitahuje řadu svých stoupenců a jeho články, fejetony, glosy, knihy a další různé literárně zpracované postřehy, patří dle ohlasů k těm oblíbenějším... Tedy alespoň u určité části čtenářské obce. Nejednou jsem se setkala i s takovými ohlasy (např. v Opavě), že spolu s Vladimírem Franzem patří k těm lidem v České republice, kteří pokořují hranice daných sociálních tabu a vytvářejí tak takřka přirozené klima, pro ostatní „následovníky", jdoucí v jejich stopách. Již několikrát jsem zaslechla i názor (hlavně na tattoo konvencích), že oba tito jmenovaní, svými postoji ovlivnili řadu lidi a pomohli jim nevědomky k odvaze u různých bodyart zákroků... Byla jsem požádána, abych recenzovala dvě, ze zatím vyšlých sociálně - politických básnických sbírek svého přítele a druha - Pavla J. Hejátka. První jeho sbírku, nazvanou velmi zvláštně - "Hlenobytí", vydalo regionální třebíčské nakladatelství a vydavatelství Tempo, zabývající se zvláště historickou prózou, cestopisy a alternativní poezii. Mezi jejich nejznámější tituly patři kompletní monografie Skácela, Javořické, Bondyho, ale také mnoho válečných románů, či etnografických cestopisů, např. Václava Chaloupka. První Hejátkova sbírka má 120 stran, 3 černobílé fotografie (na nichž je zachycen ještě s po pás dlouhými rasty) a obsahuje rovných 100 samostatných básní. Obraz na obálce nakreslil akademický malíř - kubista Zdenek Rykr. Jde o průřez Hejátkovou tvorbou z let 1995-2001 a na některých básních je to opravdu znát Každá ze zde zveřejněných básní má svůj vlastni název a tématicky jde z největší časti o politickou satiru. Ta je zpracována leckdy intuitivné a metaforicky, takže ne vždy dojde po prvním přečtení k jejímu okamžitému pochopení. Zajímavý je ten fakt že některé ze zde zveřejněných básní, třeba z roku 1998, vztahujících se k spojeneckému bombardování Jugoslávie, či mnoho básni s tématikou korupčních afér, je dodnes velmi aktuální. Jakoby zde Hejátko tak
trochu předběhl svými příběhy - některé z příběhů teprve nadcházejících... Doslov ke knize obstaral bratr Karla Kryla - též básník a literát, Hejátkův dlouholetý přítel (a dokonce i obdivovatel!!!) - Jan Kryl. Kniha končí ironickým poselstvím o hovniválu na skalnatém zmraženém povrchu, který si tlačí svoji smradlavou kuličku před sebou, aniž by se zajímal o vše okolo a stejné z té skály spadne a zlomí si vaz. Celkově lze říci, že jde o velmi povedený debut jehož hlavní předností je Hejátkova slovní zásoba, téměř ukázková čeština, hrající si leckdy až s neuvěřitelnými slovními spojeními a lyricko - epická nadčasovost obsahu. Kniha má šanci zaujmout i čtenáře, kterým je jinak poezie cizí a to nejen kvůli osobě autora, nýbrž i kvůli výrazné formě psaní, chytré ironii a hlavně přesně zpracovanému obsahu života ve společnosti ČR v období, ve kterém byla sepsána. Díky tomuto faktu, jsem byla obzvlášť zvědavá na Hejátkovu novou sbírku, která byla avizována na rok 2005. Nakonec také v říjnu toho roku vyšla. Jmenuje se "Tanec kostlivců", má již pevnou kvalitní vazbu a nějakých 110 stran. Vznikla během tří let v období roku 2002-2005 a slovy Ludvíka Vaculíka (předního českého spisovatele, předsedy Klubu spisovatelů - PEN Klubu), jde opět o básně s velkým "B". Obal nakreslil v duchu obrazů Josefa Lady - David Klvač (z brněnského tattoo studia Our Future) a i přes to, že na mě zpočátku působil mírně rozpačité, musím s odstupem Času přiznat že ke knize krásně sedí. Kniha nemá samostatné básně, jako tomu bylo v případě Hejátkovy první sbírky a zdá se mi, že i jemu samotnému tento systém vyhovuje více. Formou jde opět o tématiku sociálně - politickou, jen mám ten pocit a dle ohlasů jeho kolegů(jako Jana Kryla, Pavla Herota, Milana Erbena (pravnuk K. J. Erbena), že se Hejátko konečně literárně stoprocentně „našel". Sám v úvodu knihy přemítá nad tím, zda-li je toto jeho druhé dik) důstojným následovníkem sbírky první a nejen já myslím, že rozhodně ano. Ostatně patřičným a jasným důkazem toho je např. i osmé místo v prodejnosti v kategorii poezie - jedné z největších knižních distribučních tuzemských firem, firmy KOSMAS (www. kosmas. cz). Stylisticky jde o dlouhou ucelenou krásnou poému (vyjma 4 závěrečných samostatných básní, z nichž se mně
osobně nejvíce libí báseň „Reality show"), ve které si Hejátko opět hraje mistrně se slovy a glo-suje současnou společenskou (třebas i mediální) situaci. Pravdou je, že samotný finální dojem po přečtení obou knih je značně depresivní, ale Hejátko, který je empirikem a fatalistou v jedné osobě, takto vidí život okolo sebe a není proto divu, že je to obsaženo i v jeho tvorbě. Zhruba měsíc po vydání druhé sbírky vyšla ještě její limitovaná (55 ks) edice, která je rozšířena 06 stránek básní, vztahujících se rovněž ke „kostlivcům". Jsem v očekávání jeho třetí knihy, tentokrát filozofické eseje, nazvané "Zpěvy kostlivců", z nichž jsem měla tu možnost již pár kapitol číst a musím říct, že je to transcendentální a velmi poutavé čteni. Zabývá se v ní ve dvaceti kapitolách základními otázkami života, jako jsou smrt, peníze, moc, strach, zlo, dobro, láska, válka, nenávist, vesmír atd... Kniha by měla vyjít na konci tohoto roku a bude mít kolem 200 stran + obrazovou fotografickou přílohu Hejátkovy vizuální bodyart transformace. Dle mého názoru je Hejátkovým největším problémem, jeho až radikální touha po pravdě a spravedlnosti (heroický idealismus), která je samozřejmě ve své podstatě jinak naprosto utopická. Díky svému obrovskému egu to ani není Člověk stravitelný pro každého. Setkala jsem se ponejvíce s tím, že jej lidé budto takřka bezmezně obdivují nebo nenávidí. Většinou nic uprostřed. Nejspíše je to dáno jeho povahou, chováním, vyjadřováním. Aniž bych mu nějak nadržovala - myslím si i tak, že jde bezesporu o jeden z nejvýraznějších talentů české umělecké scény 21. století. Ostatní záleží však již jen na něm samotném... Mnoho lidí se mě často při různých setkáních dokonce ptá, jaký je v soukromí, jak žije, co dělá - stále si zdárně drží svoji gloriolu mystéria. Koho z Vás však tento člověk, prosté jen obyčejně zajímá, přitahuje, či zkrátka máte rádi jeho články - tyto knihy jsou minimálně jedním: neobyčejným svědectvím a výpovědí o společnosti a fenoménu zvaném PJH...
Text: Zuzana Šebestová (bodypainting modelka, příležitostná spisovatelka, přítelkyně PJH)
Foto: vydavatelství TEMPO
Příště: recenze knihy "100 JAPANISCHE TATTOO MOTIVE"
tetováni 3/2006