Historie nejstaršího kontinentu je z humánního hlediska věru brutální. Nejvíce se na tomto faktu podepsalo minulé a předminulé století. O tom, jak v současnosti někteří bílí "pomáhají" Africe, je i toto mé zamyšlení.
Když se nedávno vrátil ze své půlroční cesty po Somálsku můj dlouholetý přítel z fakulty Rudolf Matoušek, volal mi, ať se stavím, že má nějaké zajímavé materiály. Somálsko, jak jistě alespoň ti geograficky zběhlejší z vás vědí, sousedí se svatou zemí Etiopií a sužují je podobné, ne-li stejné problémy. Ostatně, jako i Senegal, Sierra Leoně, Ghanu, Angolu, Eritreu, Rwandu, Kongo, Mosambik a mohl bych jmenovat dalších x zemí tohoto jinak překrásného a historického kontinentu. Ty problémy i jeho materiály se týkaly současného života v těchto zemích. Hovořím hlavně o občanských válkách, vyprovokovaných především Spojenými státy, a s tím spojenými hladomory, sociální bídou a spíše podživotem, než-li životem samým.
Materiály, které jsme spolu dlouze rozebírali, se netýkaly jen Somálska, nýbrž celého černého kontinentu jakožto celku. Byla v nich spousta tabulek a grafů různých mezinárodních organizací, jako např. WHO, UNESCO, UNICEF, ale i třeba MSB. Ovšem na rozdíl od vládami (nejen od naší) předkládaných materiálů se značně v mnoha číslech lišily. Jen tak namátkou z cca 1,8 milionu dolarů poskytnutých údajně americkou vládou v roce 1999 do nejvíce postižených oblastí Sierra Leoně dorazilo na místo určení nějakých 150 000 a ty si ještě rozebrali vedoucí činitelé přilehlých osad. Nebo dle údajů kanadské vlády poskytla tato v roce 1994 Etiopii nějakých 5,4 milionu dolarů určených pro utečenecké tábory na jihu země, trpícím nejvíce v důsledku obrovského sucha a mnoha revolucí. Tyto peníze tu ale nikdo neviděl. Podobné částky se stejnými rozpory se nacházejí takřka u každé druhé vládní i nevládní organizace, které údajně působí ve prospěch těchto zemí. Musím přiznat, že jsem věděl (nebo spíše tušil) o podobných praktikách, ale ona čísla ve faktech mi až vyrážela dech.
Již v jednom ze svých starších článků jsem na podobné záležitosti poukazoval -jednalo se o článek věnovaný zasedání MMF a SB v Praze. SB, tvářící se jako štědrý strýček, který údajně bezdlužně obdarovává všechny potřebné země třetího světa, je totiž těžký pokrytec a zkrátka a jednoduše NAHLAS LŽE! Když už totiž čirou náhodou (aby se neřeklo) nějakou tu korunu (vlastně spíš doláč), pustí do těchto koutů světa, věřte, že nikdy nezapomene připravit podrobné smlouvy o podmínkách PŮJČKY s patřičnými úroky. Ty samozřejmě rok od roku narůstají, protože to, co je dopředu jasné, totiž nemožnost splácení -je již předem jisté.
Od začátku devadesátých let tak MSB napůjčovala jednotlivým ovečkám v rámci Afriky neuvěřitelných 667,4 miliardy dolarů, což se nesnažte radši ani přepočítávat na koruny... Díky tomuto koupení si (protože, o nic jiného se nejedná) černého kontinentu, tak dnes mohou ekonomicky vyspělé země jako právě USA, Kanada, Japonsko, Švýcarsko, Německo, Velká Británie aj., používat Afriku jako jednu velkou pračku špinavých (krvavých) peněz, jako novodobé kolonie a muzea v jednom. Všechny tyto výše jmenované země, plus mnohé další hrají jednu velkou loutkovou hru, řídící ekonomický, sociální i politický systém nejen afrických zemí. K tomuto režijně jinak bravurně zvládnutému dílku patří také odstartovávání a ukončování válečných konfliktů vždy s dopředu nastrčenými loutkoherci a rádoby pomáhání s následnými komplikacemi v podobě utečeneckých vln, hladomorů, revolucí, rasových i etnických čistek.
Ono totiž následně toto všechno přináší jen a jen další nutnost nových půjček, které jen upevňují tento dnes již nezničitelný kamikadze manželský svazek. Poslední zasedání zemí G8, konané se nedávno v Janově, mne v pravdivosti těchto materiálů jen utvrdilo. Dokonce i onen zastřelený demonstrant, který mimochodem stál (dle záznamů amat. videokamery), deset metrů od OBRNĚNÉHO vozu a házel hasicí přístroj na zamaskovaného karabiníka, je jen novou zkouškou v této geniální šachové partii. Následná zaplacená medializace jen měla ukázat oněm režisérům reakci obyčejných lidí -jak se budou tvářit masy, když se bude příště střílet ostrýma.
A ono se bude už příště běžně střílet ostrýma, protože lid neremcal, postupně si jej získali na svoji stranu a i tento experiment se vydařil, čili teď už konec našim ODPŮRCŮM. Když budeme střílet a pak vyjádříme lítost, co se stane? Nic, jedny noční zprávy, pět slz od příbuzných a známých a život? Jde dál... Nevím, kolik lidí i z oněch demonstrujících i z příštích potencionálních demonstrujících si tohle uvědomuje, ale asi mnoho ne... Nechci tím ani v nejmenším nikoho od nesouhlasu s těmito praktikami nijak odrazovat, naopak, ve všech svých básních to mám jasně řečeno a sám se chystám opět příští rok na zasedání NATO do Prahy, protože NATO skutečně nenávidím. Nicméně, chci jen říct, že skončil čas bubínků a provizorních fajfek od prošlápnutých plechovek ze Semtexu. Tohle je jen oficiální vyhlášení války všem odpůrcům s jinými názory. Čirou náhodou jsem také nedávno v debilizátoru (TV) viděl opravdu povedenou reportáž z Angoly, která trochu, ale opravdu jen trochu něco podobného také ukazovala. Zde právě podobně rozehraná hra Spojenými státy způsobila teprve nedávno uklidněný válečný konflikt, když na straně druhé - Rusko si v této bizarní pohádce zahrálo úlohu hodného policajta z dvojice.
Výsledkem je rozstřílený každičký barák, každičká vesnice, každičká duše dětí i dospělých, plné stany humanitárních organizací a před kamerami umírající desetiletý dvanáctikilový kluk. Věru, pochmurná scéna, hodná snad jen nejzapadlejšího koutu rastafariánského ghetta v Trench Townu. Na druhé straně polokoule pak supermarkety praskající ve švech a vyhozené dva dny staré jogurty a neprošlé hovězí konzervy, protože běloch se bojí BSE.
Před pár lety jsem někde četl, že 21. století bude stoletím Afriky. Jestli tohle jsou první symptomy tohoto faktu, tak tedy tleskám z lesa. Jestli takto oplácíme svůj dluh za několik století drancování přírodního bohatství, lidských sil (cca 500 000 000 repatriovaných černochů) a kulturního a historickéko základu kontinentu, z něhož jsme všichni i vy NAZÍ vzešli, stydím se a je mi k pláči.
Pavel Josefovič Hejátko
Vydáno dne 5. srpna 2001, rubrika MG-Polemika