Cestado Sionu je trnitá, a na jejím konci nás čeká rastafariánské nebe nebo peklo. To už záleží na knize osudu a na každém zvlášť. Hodnoty dobrého, či zlého se mění podle doby a historie sama si určuje, s čím čas tak hravě zachází - totiž - lidský život, jeho délku, cenu, význam... I ona rajská jablka mají svá pro a proti. Hovořím-li specificky o drogách v Etiopii - musíte si uvědomit, jednu zásadní věc. 92% obyvatel Etiopie, žije na sociální úrovni chudoby, což určuje takřka vše. Počínaje jídlem, ošacením, vzděláním a konče drogami. Právě, co se týče drog to tedy prakticky znamená to, že užívá-li zde někdo drogy, tak zejména jde o drogy snadno finančně(existenčně) dosažitelné. Setkáváme se zde proto nejčastěji hlavně s drogami přírodního charakteru. Důležité je také neopomenout otázku náboženství. Etiopie má(ostatně stejně jako i další africké země) multireligiozní charakter a ten určuje v životě věřících skoro vše. Je zde mnoho kmenových náboženství, stejně, jako náboženství státní - dotovaná ze státní pokladny. Také mnoho ilegálních sekt, v nichž otázka drog hraje taktéž leckdy nemalou roly - ať již z hlediska obchodování, či z hlediska sakrálního. Něco málo příkladů: Nejvýraznějšími náboženstvími a tudíž i nejpočetnějšími, co do počtu věřících jsou zde: Etiopská ortodoxní církev(55% věřících z počtu obyvatel), Etiopský islám(31% věřících z počtu obyvatel) a Animisté(11% věřících z celkového počtu obyvatel). Mezi ta kmenová patří např. Bena-Riamba(Synové konopí), Kumina apod. Třetí a to zakázaná skupina jsou třeba Tabula Rasa(rastafariánská radikální odnož - jsem jejich sympatizant, pozn. PJH), Muhawhhidůn(islámské společenstvo kulatého stolu)... Když vládne v národu chudoba, lid sám si poradí se zpříjemněním dlouhého dne - také třeba pomocí drog. Nemyslím, že by tím bylo něco špatně, zvláště pak, narušuje-li to falešnou zdravotní a sociální politiku států... Nyní Vám trochu podrobněji ukážu pár nejčastějších a nejužívanějších drog Etiopie, což samozřejmě neznamená, že na ně narazíte na každém kroku, ale co když.
Káva
Etiopie je jedním z největších afrických výrobců světové produkce kávy. Ostatně i sám název "káva", je odvozen od jedné z oblastí Etiopie - Kefa. Etiopie je hlavním exportérem kávy arabika. Kávovník je keř, který plodí své plody zhruba 3-4 roky po jeho vysazení a plodí je po dobu až třiceti let. Celková etiopská sklizen kávy je ročně kolem 200 000 tun, z toho polovina padá jen na domácí spotřebu. Historie kávy v Sionu, není vůbec jednoznačná. Byly zde doby, kdy se za pití kafe trestalo i trestem smrti. Pravý zlom nastal až za vlády Menelika II(1889- 1913), který sám měl kávu ve velké oblibě a tak muselo dojít i ke změně postoje církve. "Stran se habešské kávě", zní jedno staré etiopské přísloví. Je ještě z dob, kdy se kafe používalo, jako nápoj travičů. A bylo jedno, zda-li pánů z paláců nebo dětí ulic... Etiopie je zemí rituálů a u drog to platí snad i dvojnásob. Co se týče přípravy kávy - objednáte-li si zde kdekoliv kafe, stanete se součástí amharského kávového rituálu. Ten spočívá v následujícím: Kávu připravuje zásadně žena(at již vdaná, či svobodná - na tom nesejde), přijde k Vám a na zemi rozloží sedátko, trojnožku se žhavými uhlíky a na zem rozsype trávu(ne konopí!, ale suchou trávu na spálení). Poté upraží na kovové pánvi zrnka kávy a upražená zrna roztluče v hmoždíři. Káva se nechá dvakrát přejít varem a naleje se do malých hliněných hrnečků. Nejsilnější je kafe první - andenna. Obyčejně se totiž ještě dvakrát přelévá a tak se druhé lití nazývá - huletenna a nejslabší, třetí přelití - sostenna. Smutným faktem je, že na kávových plantážích se dře od tmy do tmy(samozřejmě, že v období sklizně) ale dotyčný, komu toto políčko patří, což je vesměs i onen dříč(trhač), ze své úrody dostane jen pakatel. Vezmeme-li v potaz maloobchodní ceny kafe na evropském trhu, jsou odměny majitelů kávových plantáží opravdu směšné.
Čat (Catha Edulis)
Velmi významnou drogou Etiopie je takzvaný čat. Je to keř, dorůstající až do výšky 7 metrů a v češtině jeho název zní Kata jedlá. Kromě Etiopie se pěstuje a nadměrně užívá i v Tanzanii, Keni, Jemenu. Původem je však čat z oblasti etiopského Hareru a jeho nejbližšího okolí. U nejnižší vrstvy obyvatelstva je takřka bohem v rostlině. Působí antidepresivně, mizí pocity hladu a únavy a život je jednodušší - snažší. Čat se zde žvýká nebo kouří a zkušeného uživatele čatu proto poznáte na první pohled. Jednak je velmi vyhublý, táhne mu z pusy a má bud velmi žluté až hnědé zuby nebo už nemá zuby žádné... Oblíbená kombinace chudiny - deset lístků čatu a cigareta. Svět je hned příjemnější a vězte, že při HNP 100 dolarů na rok/ obyvatel je to jedna z mála možností důstojného žití. Čat má oproti kávě tu výhodu, že se dá sklízet v době úrody každý den a proto je velmi levný - dostupný. Export čatu z letiště Addis Abeby odlétá dvakrát týdně do Nizozemí. I čat má svůj rituál, at již u žebráků z předměstských čtvrtí, či u bohatších vrstev obyvatelstva. Sednete si večer s přáteli do půlkruhu a žvýkáte. Posléze zapředete hovor a přidáváte lístky - v puse Vám narůstá koule čatu a Vaše ústa ji míchají se slinami. Je to hořké, ale po čase vyplivnete první odžvýkanou várku, to jako zkušený čatař. Pěkně daleko - vše je krásné a každý je sympatický... Všechno chápete a tak to má být. Čat je podobně jako konopí velmi empatická droga. Historie užívání čatu je velmi stará - datuje se kolem roku 1300 n.l., samozřejmě na oblasti Jižní Arábie. Je velmi snadná na pěstování - roste i na sopečné půdě a roste kultivovaně i planě. Průměrný poživač čatu spotřebuje za den 15g - 100g. Ti nejtěžší uživatelé 250g - 400gramů denně. Žvýkají se listy, poupata a zelené výhonky - čat se dá také pít ve formě různých nálevů, ale to je méně častá forma užívání. Čat se žvýká samotný, také s medem nebo s cukrem - v jižních částech Arábie i s tabákem nebo konopím. Čat se nemusí polykat - stačí pouhé žvýkání a polykání slin. Dokonce i na hroby se občas kladou lístečky čatu. Žvýkají jej často i těhotné ženy a děti. Světová zdravotnická organizace vyruje před užíváním čatu a časté a silné uživatele nazývá, že jsou postiženi čatismem. Nevnímá však obyčejné potřeby chudinských čtvrtí a lidí postižených hladomorem, ebolou a permanentní ekonomickou recesí.
Konopí (Hašiš)
Etiopskásionská ortodoxní církev, což je, jak již jistě z mých článků víte, etiopská sestra jamajského Rastafarianismu, povzbuzuje své věřící v užívání "božích květů" - konopí - ganji - kayi. Co psát o rostlině v jejíž podobě se zjevil Bohu i Mojžíš a o níž již byly popsány stohy papírů. Ganja byla, je i bude narozdíl například od kokainu drogou ghetta - drogou chudých. Rastafariáni jejím prostřednictvím komunikují s JAHem a její užívání je každodenní sakrální rituál. V Etiopii se konopí pěstuje na malém množství pěstební plochy - především z důvodů nedostatku vody a velmi vysokých teplot. To je, jak jistě všichni víte, sakra vražedná kombinace i pro tak jinak nenáročnou rostlinu, jakou konopí bezesporu je. Víceméně se sem dováží hašiš - třeba právě ze Severu - z Maroka. Je zde také celkem levný a stejně, jako čat splnuje řadu požadavků, které jsou na něj "dětmi" ulice kladeny. Na druhou stranu se však nedá říct, že by zde konopí patřilo mezi nejužívanější drogy - to rozhodně tedy ne, spíše je to droga opravdu věřících, kteří ostatní drogy vnímají jako nečisté. Ganju zde užívají jak sionští koptové, tak muslimové, kteří maji podle koránu povoleno užívání jakýchkoliv bylin z náruče Mohameda. Konopí k nim patří také. Ganja vypěstovaná v Etiopii není moc silná a jak mně sdělil můj etiopský kamarád Kessa Ituwerda(z utečeneckého tábora poblíž mého bydliště), se dá kouřit stejně jako v Indii celý den. Usušené květy konopí, jak je známe v našich zeměpisných šířkách se zde prakticky moc nevyskytují, spíše se kouří čistý hašiš. Ten se ritualizuje kouřením ze speciálních hliněných dýmek, ale také ze země(z důlků) se současným popíjením kávy nebo silného čaje. Poslední etiopský císař - Král králů a zatím poslední Davidův potomek Haile Selassie považoval konopí vůbec, jako jeden ze zdrojů ekonomické vzpruhy nejen pro Etiopii, ale pro celý Africký kontinent vůbec.
Drogy jsou fenomenem 20. století. Jak tomu bude ve století jednadvacátém - vtomto, snad ještě uvidíme i my sami. Jsme součástí velké hry národů - velké hry nálad, které drogy ovlivnují nemálo... Elisejská pole s pobíhajícími nahými Rastafariány nejsou jen snem, jsou skutečností posmrtného života, přání řadových Rastů - živých, neumírajících - protože, Rasta don' t die, rasta live forever.
Pavel Josefovič Hejátko
