Pokud vím, tak nijak zvlášť neoplývám láskou k telenovelám, nicméně, když jsem v loňském čísle TETOVÁNÍ(4/2005) psal „první“ a dle mého tehdejšího názoru i poslední díl tohoto fejetonu, nevěděl jsem, že mě okolnosti donutí napsat ještě jeho jedno pokračování... Pevně věřím, že tohle již vskutku bude – tím opravdu posledním!!! Možná Vás nyní napadne otázka – a jaké to tedy jsou vlastně okolnosti??? Tak předně jsem se od té doby(a věřte nebo ne – prvoplánové to tedy nebylo!!!), stal regulérně nejpotetovanějším a nejopiercingovanějším Čechem a za druhé, jsem začal více „vyrážet“ na cesty po republice. To již z mnoha důvodů, ať již pracovních, tak relaxačních... Na druhou stranu nebo také právě proto, se stále více setkávám, jak s Vámi některými osobně, tak s lidmi, kteří se – jak to říci nějak diplomaticky? No, zkrátka hůře vyrovnávají s mým vzhledem... Pokud jde o mnohé z Vás, kteří jste se ke mně přihlásili, protože jste mě poznali, ať již z časopisu, konvencí, či mých knih a já si hned v první chvíli – jaksi nevybavil o koho, že to jde – ještě jednou se omlouvám, ale opravdu mám na lidi špatného „pamatováka“. Stává se mi tedy čím dál tím častěji, že za mnou na ulici někdo přijde a řekne: „ Dobrý den pane Hejátko – my se známe, hovořili jsme spolu tam a tam...“ A já? Jen nejapně koukám a? Tápu!!! Nezlobte se proto na mě, je mně to svým způsobem trapné, ale už s tím asi nic nenadělám. Ta opačná skupina lidí, kdy nejsou výjimkou ani hlasité verbální reakce( a podotýkám, že jde o lidi z různorodé věkové, sociální i sexuální kategorie), se snaží tímto svým projevem ze mě to tetování a piercing asi odstranit nebo vlastně co...??? A vzhledem k tomu, že občas chodím po stejných městech, jejich ulicích a chodnících, jako mnozí z Vás, ptáte se mě stále, jak na to reaguji a jak máte reagovat na podobné reakce vy, když se Vás to leckdy také týká..??? Upřímně řečeno, asi neobjevím Atlantidu – neexistuje žádný vzorový model, všeříkající moderní průvodce potetovaného muže a ženy, řešící tyto nepříjemné okamžiky. A je jasné, že otázku sociálního přijetí jedince, vnímáme každý z nás jinak emotivně...Pokud jde tedy o mě, tak mé chování v těchto situacích, je velmi závislé na mém momentálním rozpoložení. Většinou mám tři druhy reakcí, které, ale jsou účinné a daného jedince tím minimálně dokonale zmatete, když ne úplně setřete. Tou první je slovní odpověď typu: ...“No, to je dneska mládež – hnus“! Nebo: ...“Kam ten svět jenom spěje – to je strašný!!!“. Většinová reakční doba jednoho debila je zhruba 5 sekund a během této doby jste vyhráli válku – on před tím, jen bitvu! Tou druhou je trochu přímočařejší a agresivnější reakce typu: ...“No, ty ses taky poved´- v jakém stavu tě vaši dělali?“ nebo „.. Fuj, to jsem se lek´- hergot, že neřekneš, pozor jde blbec!!!“. To skýtá jediné riziko – musíte být připraveni i na případnou fyzickou konzultaci a tak tuto variantu volte, jen v případě, že jste si, jak se říká - jisti v kramflecích!!! U mě to většinou nepředstavuje žádný výraznější problém – málokdy potkám 120 kg chlapa, co unese na zádech 3 pytle s cementem(150kg), jako já... Třetí a dle mnohých asi i nejinteligentnější možnost je odpor v duchu Máhatmy Gándhího – tedy postoj zvaný pasivní rezistence, přeloženo do češtiny – nevšímání si... Napadá-li Vás nyní v souvislosti s těmito teoriemi otázka, zda-li jsem byl, tedy i já, někdy i fyzicky ohrožován, tak nikoliv. Podstatné je, aby jste se cítili důstojně i ve chvílích, kdy si zachování důstojnosti a grácie, vyžaduje velkou dávku vnitřní disciplíny a sebezapření!!! Není tomu tak dlouho, co jsem se díval na internetu na mnoho chatových stránek, kde se o tetování a piercingu mluvilo a kde bylo vidět, že Vás a mnohé další tyto otázky „pálí“. Ano, jde o vosí hnízdo a to nejen v případě všedního života na ulici, ale žel bohu se to týká leckdy i přerušených sociálních vazeb v rodině, zaměstnání... Co však považuji za nebezpečné a před čím současně i varuji, jsou rady různých rádoby odborníků a to ať již z řady profesních psychologů, sociologů nebo novinářů – kteří tyto negativní společenské postoje, svým jednáním, mnohdy ještě podporují!!! NEMUSÍM MÍT PRAVDU ANI JÁ!!! To říkám otevřeně, ale zároveň stejně tak otevřeně Vám nabízím možnosti chování, které používám já a je již jen na Vašem uvážení, kterak s nimi naložíte!!! Nemyslím si ovšem, že by bylo vhodné v dnešní době se stále bát tetování a piercingu na viditelných místech, právě jen kvůli reakci obecného okolí. JDE TOTIŽ JEN O VÁŠ OSOBNÍ ŽIVOT!!! Bohužel jsem to nikdy nepočítal, ale snad tisíckrát jsem zhruba od roku 1999, kdy jsem začal psát do veřejných periodik, napsal, že je zapotřebí nést i určitou osobní statečnost. STÁT SI ZA SVÝMI POSTOJI, BYŤ SE TO ZROVNA NEHODÍ!!! Jedinou a reálnou možností, jak v tomto směru „prolomit ledy“, je neustále narůstající počet více a více tetovaných a více a více opiercingovaných lidí, kdy i za cenu nebezpečí, že toto umění bude degradováno na konzumní – bude bráno víceméně za přijatelnou normu lidského zdobení. Pak dojde k momentu, kdy naše děti a dost možná – spíše naši vnuci budou moci konečně vyjít na ulici, jak je napadne a nikdo se za nimi ani neotočí. Nejsme žádná výjimečná generace – to je holý nesmysl – každá generace je výjimečná a fakticky vzato – kulturně i politicky, jsem z naší generace(dnešních třicátníků a pětatřicátníků) naopak zatím více zklamán, než nadšen! Již skoro deset let bojuji všemi prostředky proti pojmům, jako je „vizuální diskriminace“ či „estetický rasismus“. Je tomu skoro deset let, kdy jsem přišel na rozcestí a zvolil – cestu s bahnem a opadanými seschlými stromy, místo té s rozkvetlým sadem a vyasfaltovanou silnicí... A nechci za to vůbec nic – ani díky, ani oslavu, ani metály, či vavříny... CHCI JEN, JAKO KAŽDÝ – ŽÍT VLASTNÍ ŽIVOT PO SVÉM...!!! A koneckonců – to samé, přeji i Vám, byť si na to asi ještě chvíli počkáme...!