O graffitech, jsme již v magazínu TETOVÁNÍ psali. Bylo to však obecněji a článek vám přiblížil graffiti spíše jako streetartové umění. To vše je v pořádku, nicméně já jsem si dnes pro vás připravil pohled na graffiti z trochu jiného úhlu – a to sice, z pohledu tetování. Jde totiž svým způsobem o jeden z posledních tattoo stylů, které současnost vytvořila...
Psal se rok 1981, když ghetta v Bronxu ovládl první předchůdce breakdance, hip hopu a rapu. Černošské čtvrtě se stávali pomyslnými základnami nové kulturní epochy. Pouliční gangy, které se dobrovolně separovaly od majoritní společnosti se věnovaly distribuci drog, prostituci, obchodům se zbraněmi a tím vytvářely protipól hodnému strýčku Samovi. Neodmyslitelnou součástí tohoto hnutí byl i specifický body art. Image hrála svoji velkou úlohu a určovala, jak hiearchii, tak příslušnost, odvahu, prožité skutky apod. Jednou z mnoha složek tohoto vizuálního artu bylo i tetování. To se vyznačovalo především nápisy, zkratkami, ale i právě jednoduchými graffiti, které označovaly ten či onen spolek. Jedním z prvních profesionálních tatérů, který začal tetovat graffiti style, byl jistý Andreas Courtin, původem z Řecka – žijící však na periferii Brooklynu. Tetování graffitů plně vyhovovalo americké mentalitě – bylo hodně barevné a výrazné, leckdy až kýčovitě vyzývavé, nicméně svoji imaginární úlohu plnilo dostatečně. V roce 1984 se v Evropě konala jedna z vůbec prvních tattoo konvencí – 1st Tattoo convention Geneva, kde se poprvé stalo graffiti regulérním soutěžním tattoo stylem. Po celém světě se začala objevovat tattoo studia, která se nebránila tetování graffitů a mnohá se na ně dokonce pomyslně i specializovala. Například Tattoo Archa(Tokio – Japan), Tattoo Diablo(New Mexico), či Burton tattoo(Los Angeles, USA). Tato studia ve své podstatě navázala na to, čemu se jinak také říkalo Wall Art – umění zdí, chcete-li. Mnozí z nejznámějších sprejerů se nechali potetovat svými nejlepšími výtvory a to leckdy i po celém těle. Od roku 1985, kdy začal vycházet první graffiti magazín – World graffiti magazine a Streetlogos magazine, se začalo s tetováním graffitů takřka ve velkém. Samozřejmě hlavně u New Age vlny pubertálních adolescentů. Začaly se tisknout i první vzorové katalogy, určené výhradně k tetování. Zde byly jednotlivé graffiti rozkresleny velmi detailně – vrstvu, po vrstvě. Na konci 80tých let minulého století a na začátku let 90tých, tetování graffitů, jaksi opadlo. Znát to bylo jak v tattoo studiích, tak na tattoo konvencích. Z většiny z nich se vytratila i soutěžní kategorie graffiti style a všem přihlížejícím se mohlo zdát, že je snad i konec. Novodobý boom nastal až s příchodem nového milénia, kdy se situace začala pomalu, ale jistě opět měnit. Dorostla nová generace a graffiti jako takové prošlo obrovským uměleckým vývojem. Začaly se objevovat nové techniky „střiků“, nové barvy, přišel internet, začaly vznikat i oficiální graffiti plochy. Graffiti tím pádem však vystoupilo z ilegality a stalo se tak trochu i součástí establishmentního umění. Jestli je to na škodu, či naopak je nyní ještě těžko soudit, pravdou však je, že graffiti dostalo svoji druhou šanci, které zdá se využilo. Na nejprestižnějších světových tattoo konvencích se začíná soutěžní kategorie graffiti style opět objevovat a mnozí z návštěvníků, následně i podléhají některému z katalogových vzorů. Graffiti je dnes bezesporu plnohodnotným uměleckým výtvarným stylem a jako takové patří i do složky – bodyart. Jak se bude jeho „život“ v této oblasti dále rozvíjet uvidíme sami...