Ve dnech 3.12. – 6.12. 2005 se točila rozsáhlá a finančně nákladná reklamní kampaň, jejíž jednou z hlavních „hvězd“, byl i známý to redaktor Tattoo art magazinu TETOVÁNÍ – Pavel J. Hejátko. Celá akce se konala na Letenské pláni v Praze v cirkuse Berousek a v blízké obci Loučeň. Zadavatelem reklamy byla italská pojišťovací společnost Safirio z malého provinčního městečka Vigoriti. Centrální sídlo má však tento pojišťovací ústav v Torině na adrese: Largo Vitale 14, Torino 10152, Italy. Pan Hejátko byl kontaktován, jako hodně tetovaný muž, castingovou agenturou Stillking Films(jednou z nejprestižnějších filmových agentur v ČR!), sídlící v barrandovských ateliérech(stejně, jako třeba TV NOVA). Jeho role nesla v anglické smlouvě název: „Tattoo man“ a spočívala pro jeho osobu ve dvou natáčecích dnech. Konkrétně natáčel dne 4.12. 2005 a 6.12. 2005. I přesto, že patřil mezi 5 hlavních herců této megareklamy(jen komparsistů, kteří dostali jen tak mimochodem na rozdíl od pana Hejátka honorář pouhých 500 Kč/den - bylo na 700 ks!!!), nebyla jeho práce nikterak fyzicky vysilující... Z kuloárů jsme se dozvěděli, že jeden jeho natáčecí den obnášel zhruba hodinové hraní na „place“ za čistých 10 000 Kč/ den. Je pravdou, že díky scénáři byla jeho role náročnější, snad jen z toho úhlu, že musel být neustále takřka nahý a to i při teplotách kolem –5°C, ale za ty prachy, kdo by tam nestál – že??? Vezmeme-li pak v potaz, že jeho role spočívala v pouhém „bloumání“ po place se starým panem Berouskem a četbě časopisu u maringotky, za stálého(umělého) deště – jistě všem dojde, že šlo o velice snadno vydělaný peníz. K tomu všemu si PJH, ještě přidrzle nadiktoval podmínky(jako nějaká hollywoodská star!) a to sice veškerý catering(jídlo+pití+šatna) + vyplacení cestovného, to vše ještě mimo honorář!!! Celkový koncept reklamy(která již jen tak mimochodem v současnosti běží v italských televizích, na kanálech TVI 3 nebo NTI), spočíval v jakémsi retro pohledu na staré cirkusové freak show, kdy v cirkusech ještě vystupovali, právě extrémně tetovaní lidé, polykači mečů, plivači ohňů a různě „odchylní“ umělci, z nichž o mnoho z nich, právě PJH již dříve na stránkách magazínu TETOVÁNÍ, tak erudovaně psal... Hlavním režisérem celého spotu, byl italský režisér Renzo Cappoli(známý také, jako pomocný režisér z filmů o Panu účetním!!!) a český asistent režie Vítězslav Tretera(Divoké včely). V reklamě se objevil, kromě již zmíněného PJH, také přední český fakír a jogín Jan Filipenský(s nímž si mimochodem PJH, během natáčení velmi rozuměl), herci a komparsisté známí z filmů, jako Rok ďábla, či Samotáři. Jak jsem již naznačila, natáčelo se na začátku prosince minulého roku, za velmi nevlídného počasí a sama jsem se nestačila kolikrát divit, jak se naprosto triviální scéna, točí třeba padesátkrát. Na místě byly přítomny i TV štáby televizí ORF, ARD a ČT2. S PJH jsme na „plac“ přijížděli v brzkých ranních hodinách(kolem 07:00 hod), což bylo pro PJH, pro kterého je jinak budíček normální ve 12:00 – 13:00 hod.(a někdy i kolem 15:00 hod.!!!), takřka smrtelné. Ostatně i jeho celodenní nálada tomu pak následně odpovídala... Jak jsem již prozradila, hlavní sekce reklamy se natáčela na kdysi(více) slavné Letenské plání, kde zrovna sídlil cirkus Berousek. Pro pořádek, podotýkám, že jeho pravé označení znělo: ORIGINAL BEROUSEK CIRKUS, protože, jak jsem se později dozvěděla, Berouskovic rodina se jaksi umělecky(ale především hlavně asi spíše lidsky), „roztrhala“ a každý z jejích členů má nyní svoji vlastní verzi Berouskova cirkusu. Z toho mimochodem vyplívá, že ne každý cirkus s označením Berousek, do kterého půjdete na představení, je ten původní – tradiční! Vždy ihned po ranním příjezdu jsme zadarmo(což není na Letné také standardem), zaparkovali v zóně pro herce a štáb a jak jinak, než se šli občerstvit. Tedy alespoň PJH se vůbec „neženýroval“ a ve stanu pro produkci, se choval pomalu, jako režisér, či producent samotný... Naproti stanu pro štáb, produkci a hlavní herce, byl stan pro kompars a musím říci, že jsem tyto lidi vážně chvílemi litovala. Celkové zacházení s nimi, mizerné občerstvení(na rozdíl od našich prohýbajících se stolů, v produkčním stanu...), omezený přístup „fukaru“(trubice s kompresorem vhánějícím teplý vzduch – bohužel pro ně, však hlavně do stanu našeho), takřka nicotné peníze za celodenní pobyt – zkrátka žádný ideál. První natáčecí den jsem s PJH nebyla, ale dle toho, co jsem se dozvěděla – byl hlavním aktérem, ještě s Janem Filipenským(již zmiňovaný fakír a plivač ohňů), uvnitř Berouskova šapitó a před komparsem narvaným publikem, předváděli imaginární(a improvizovaný) program... Do toho všeho byl vždy záběr na italskou reklamní hvězdu – moderátorku Francescu Rubi(známou snad z poloviny italských reklam..), která říkala patřičné reklamní slogany... Jak se později ukázalo i s tou se PJH velmi důvěrně spřátelil a to dokonce tak důvěrně, že mu ve chvílích pauzy, půjčovala na překrytí(před hroznou zimou), svoji osobní(z domova dovezenou) deku... Tu, kterou mu jinak produkce zakazovala, protože byl namaštěný olejem a jakýkoliv textil jej tím pádem stíral, což se pro změnu zase nelíbilo kameramanům a maskérkám... Druhý natáčecí den jsem již byla se svým miláčkem na natáčení osobně přítomna(protože mě sám od sebe pozval a navíc se mi podařilo, že jsem měla v práci zrovna volno!). Jeli jsme taktéž brzy ráno a přitom samotné jeho natáčení probíhalo až odpoledne. Ten den byla opět hrozná zima, naštěstí nepršelo, ani nepadal sníh, jen mrzlo, jak se říká – jak když praští! Tento den byla v natáčení zapojena i zvířata. Úkolem jedné ze scén byl totiž chaos způsobený hořením cirkusu a při hašení, kdy pomáhají všichni ze „zaměstnanců“(tedy herců), byl zapojen například i slon. Bylo zajímavé pozorovat práci kostymérů, pyrotechniků, trikových techniků, ale i obyčejných ošetřovatelů, kteří museli zvířata „udržet“ v klidu a zároveň s nimi plnit i jejich role... Pro mě samotnou bylo asi nejtěžší pozorovat večerní „promáčené“ natáčení PJH, jehož momentální scénář obsahoval scénu v mohutném(umělém, ale stále se opakujícím) dešti, ve tmě(při umělém osvětlení), při stále se zvedající šílené teplotě od –7°C. Už jen kvůli tomu, že se scéna točila asi hodinu a PJH byl během ní takřka nahý(až na malé trenýrky z leopardí kůže a boty zvané „kristusky“), na sobě nic jiného neměl – to byl opravdu tristní pohled. Je sice pravdou, že se o něj kostymérky i maskérky z Barrandova mimo záběry staraly takřka jako o Bruce Willise(počínaje neustálým přikrýváním, nošením čajů, běháním za ním s natáčecími proprietami a výměnou bot konče), ale i tak to bylo jedno z nejtvrdších natáčení, jaké jsem dosud viděla(a že jsem jich již pár viděla!). Čekala jsem, že to za čas omarodí – jako zázrakem, naštěstí nic a tak poslední režisérův pokřik „action“ , jsem vnímala, jako vysvobození. Tak také takhle nějak se točí některé reklamy v zemích českých...
Text: Zuzana Šebestová