O historii bodyartu, již byly popsány tuny materiálu. A to je dobře. Víceméně se v nich však hovoří nejvíce o historii bodyartu – jeho vzniku. Kde, kdy, kdo – jakým způsobem, jaké motivy, jaké důvody(sociální, etnické, religiózní, politické, geografické) atd... Já bych Vám rád v tomto novém cyklu představil trochu podrobněji historii jednotlivých specifických kategorií, vztahujících se k bodyartu. A to právě pouze nikoliv obecně, ale konkrétně. Vedou mě k tomu hned dva důvody. Za prvé, je tomu letos již cca 6 let, kdy ležím v mnoha různých materiálech a to převážně zahraničních, hovořím na také převážně zahraničních konvencích s pamětníky, o tomto všem. Za druhé si na to troufám z důvodu, že to prostě a jednoduše, dle mého názoru přede mnou, ještě nikdo jiný neudělal. Tedy alespoň pokud vím... A ne nepodstatněji za třetí – ne, že by nebylo důležité vědět, že první nalezené mumifikované potetované tělo patřilo alpskému ötzimu, že tetování zakázal papež Hadrián I, a že existuje nějakých 13 tattoo stylů, ale... Nikde jsem nečetl konkrétně nic o historii vzniku moderních tattoo studií, těch – jež známe z dnešní podoby, o historii tattoo konvencí, o historii a používání tattoo motivů, o historii a vzniku moderního tattoo(strojek, barvy..), o historii vzniku tattoo magazinů a dalších medií. O těchto věcech bych Vám rád tedy vyprávěl – a to tak nejkonkrétněji, jak jen to bude v mých silách. Doufám, že pro Vás budou tato témata neméně atraktivní, než ta ostatní z magu TETOVÁNÍ – kdyby ne, dejte vědět...
STŘEDOVĚK
Počítáme-li tedy s vývojem moderního lidstva od roku 0, počínaje ukřižováním Krista – je modernímu člověku nějakých 2005 let. To je z hlediska univerza střepinka ze skelné vaty, z historického úhlu pohledu lidstva – nekonečnost. Za tu dobu jsme stihli všechno možné – ponejvíce však genocidu a kolonizaci - ras, morálky, svědomí. O tom ale jinde a jindy. Tetování se „relativně“ dařilo v době Antiky a Starého Řecka i Říma, v Mezopotámii. To však byla z hlediska pozdějšího - doba braná, jako pohanská. Tetovalo se kastovně a tetovali k tomu určení speciální tatéři, nikoliv však v žádných tattoo salonech, nýbrž kdekoli to bylo možné a potřebné. Nejpravděpodobněji – přesně vám to již dnes neřekne nikdo. Odlišná situace panovala na dálném východě(tehdejší Persii), kde tetování sice zakazoval Korán, ale tetování se praktikovalo celkem hojně. Tedy alespoň v poměru ke křesťanskému severu. Tatéři byla vůbec zvláštní sociální kasta. Řečí determinace – byli bráni něco mezi v tzv. „moderní“ civilizaci Evropy – katem a krysařem. Svým způsobem byli tak někde na úrovni prostitutek. Zakázáni, ale tolerováni. Pracovali na ulicích, většinou před svými domy, aby byl možný rychlý únik před potenciálními strážci zákona. Seděli na svém perském koberečku, před sebou vybrané na pergamenu nakreslené nejčastější vzory a „strojek“(klacík s navázaným hřebíkem, či jehlou na šití)a s „barvami“(tajemství výroby každého klanu – nejčastěji však uhlíková drť). Tato skutečnost je úsměvná, protože svým způsobem to již byla první tattoo studia – i když „mobilní“ a značně diskutabilní z hlediska hygieny, kvality práce, pohodlí zákazníka... Rovněž tak Asie měla své první pokusy a to dokonce i v jakýchsi „kutálcích“, protože tetování zde na ulicích měst, nebylo vůbec možné. Hovořím o některých kantonech Číny(Sai-nuah, Thei-ju), Mongolska(!), ale to je etnické tattoo, Vietnam, Filipíny. Po Kristu je tetování, ale i piercing prováděno rovněž hodně v muslimských zemích Afriky, a to sice v Egyptě, Maroku, Alžíru a Libyi. Zde však platí to samé, co o staré Persii(oblast dnešního Íránu, Iráku a Sýrie) a sice to, že se tetuje na ulicích a všelijak pokoutně. Opravdovou revoluci a renesanci, přinesla tetování kolonizační politika hlavně Španělska, Portugalska, Francie a Anglie. Je již známo a stokrát bylo napsáno, že v období 14. – 15. století vznikala v přístavních městech první tattoo studia. Bylo to ve čtvrtích nejvykřičenějších bordelů, hodinových hotýlků, hospod, obchůdků se suvenýry, bazarů a zastaváren. Byla to však první tattoo studia, kde byla venku reklama(cedule), že se zde tetuje a uvnitř „tatér“ se židlí a s prvními „katalogy“ s náměty k tattoo. Byly zde i první pokusy o zachování jakés takés hygieny, rad klientům apod... Pro neznalé – šlo hlavně o města, jako Brest, Hamburg, Rotterdam, Amsterdam, Bordeaux...
NOVOVĚK
V novodobé historii, jsou dochovány první zmínky o klasických tattoo studiích, především z Anglie a Nizozemí. Mnoho tehdejších tatérů nemělo vůbec zapotřebí, zakládat si nějaká kamenná(a hlavně stálá) tattoo studia, protože za svými zákazníky docházeli domů nebo jezdili s potulnými kabaretními a cirkusovými představeními a patřičné „oběti“, tetovali na cestách. První vůbec dochované zmínky o tattoo studiu, jak jej známe v dnešní době, tedy s vlastní místností, tatérem, strojkem, barvami, katalogem..., je datováno k roku 1911 do Londýna. Měl jej jistý Randy Palace, pozdější slavný kolega a kamarád ještě slavnějšího George Burchetta(tetoval Big Omiho). Jmenovalo se Palace tattoo a sídlo mělo na adrese Tinkle street 113, London. Toto studio, zde funguje dodnes. Registrována byla také rotterdamská studia Captain Ed tattoo(1919), či amsterdamský Sailor Dick tattoo z roku 1920, tattoo studio Snake tattoo z Brestu(1923). Mnohá z těchto studií, již neexistují, avšak mnohá ano, nikoliv však s původní image a názvem. Nejvíce tattoo salonů a studií, začalo vznikat na začátku dvacátých let minulého století. Bylo to především tím, že skončila 1. světová válka a hospodářský vývoj se relativně ustálil. Těsně před říjnem roku 1929, kdy vypukla Světová hospodářská krize, která se projevila nejvíce v nezaměstnanosti, která v Evropě stoupla téměř o 50% a v USA někde až o 65%, to měla tattoo studia těžká. Tedy, abych byl přesný, nejen tattoo studia. Lidé měli s bídou peníze na jídlo a na věci, jako zdobení se tetováním, již jaksi moc nezbývalo. Na druhou stranu si je třeba uvědomit tu skutečnost, že tehdy bylo tattoo znakem vyděděnců – a to více, než kdy jindy, takže... Ceny byly o mnoho jiné než dnes, to však samozřejmě korelovalo s kvalitou samotného tattoo. Chci tím říci to, že kdo tetování chtěl, na něj měl... Opravdový novodobý boom tattoo studií, nastal po roce 1945. Zejména v USA. V 50tých letech, kdy si slušní Američané začali plnit svůj americký sen(dům, auto, televize, prcání-děti), se tattoo studia, objevovala jako siamská dvojčata po Hirošimě. Nejvíce samozřejmě v nejliberálnějších US státech, jako jsou Kalifornie, Oregon a Arizona. Nejslavnější jsou z této éry studia, jako: Saint Palmer tattoo(San Francisco 1947), Marlene tattoo (Los Angeles 1951), Burning tattoo (Carson City 1953), Heritage tattoo ( Phoenix 1953). Tato studia již využívala všechny v současnosti známé postupy, používané v moderních a legálních tattoo studiích. Hlídala si svoji hygienu, byly zde katalogy s mnoha tisíci vzorů, tatéři se snažili o individuální přístup ke klientovi a hlavně – tetování se stalo regulérní živností, na kterou se vydávala koncese. Dnes již je jedno, pod jakým názvem se tato koncese(živnost), tam, či onde udávala. Nejčastěji byla vydávána na „Zdobení těla s narušením kůže“. Tak zněly první koncese již z 20tých let. Svět byl v tomto směru oproti nám napřed o nějakých 50 let. Tak tomu bylo a je ostatně ve všem. Jsem rád, že mohu říci, že alespoň v tom jediném – v bodyartu jsme jej dohnali na celé čáře a že jsme jej dokonce předběhli. Naši tatéři jsou totiž výborní svoji realističností – který např. ze světových tatérů dělá portréty či biomechaniku, jako čeští a slovenští tatéři. Opomenu-li Paula Bootha, Boba Tyrella a asi 3 další, tak nikdo... Vypadá to, že i přes nepřízeň establishmentu, si slovanský bodyart svoji kvalitu udrží a ti, ke kterým se dříve tolik vzhlíželo se k nám budou jezdit učit – věřte nebo ne...