Tak jsme zase u konce našeho vyprávění. Věřím, že jsem Vám alespoň přibližně, nastínil svět mřížovaného umění a jeho tajná zákoutí. Naposledy bych se s Vámi tedy rád podělil o nějaké ty informace z prostředí, které je na jednu stranu na míle vzdálené a na stranu druhou... I za mřížemi najdeme v bodyartu leckdy pěkné rarity a kuriozity a o těch Vám chci právě nyní něco málo říci. Berte to prosím s rezervou, protože jde o znalosti knižní a jakýkoliv důkaz jejich pravdivosti je již asi nedohledatelný.
RARITY A KURIOZITY
Obecně vzato, je vězeňský systém, ideálním sociálním prostředím, pro menšinové a extrémní formy bodyartu. Člověk je zde izolován, kontakt s „normálním“ světem je mu odepřen a společnost se k němu postavila zády. Samozřejmě, většinou nikoliv bezdůvodně. Je zapotřebí si uvědomit, že hierarchie kriminálů, má svá vlastní pravidla, na hony vzdálená, těm venku. Každý „novic“, se jim musí podřídit – bez výjimky. Jinak jej to semele a vyplivne. Ve středověku tak bylo tetování a piercing v kriminálech, jakýmsi iniciačním prvkem, zařazujícím „novice“, do kolektivu odsouzených. Hlavně v kriminálech Jihovýchodní Asie, se dodnes praktikují rituály, z nichž leckdy běhá mráz po zádech. Mezi ty specielní patří např. odříznutí předkožky(Barma, Laos), vyražení předních zubů(Thajsko, Vietnam), odseknutí posledního článku malíčku(Japonsko), uříznutí ušního lalůčku(Kambodža, Thajsko), proražení nosní přepážky(Hongkong) nebo právě tetování, piercing, skarifikace a branding. V arabských vězeních(zejména íráckých, íránských, saudsko-arabských), jsou časté vězeňské formy skarifikace a implantace. Nejčastěji se tak zdobí sexuální a psychopatičtí delikventi a to vkládáním objektů pod kůži genitálií, končetin, ale i na čelo apod. V kriminálech Jižní Afriky je rozšířená nezvyklá forma bodyartu, nazvaná jako „binding“(stehování). Vzhledem k negroidní pigmentaci většiny odsouzených, jde o pochopitelnou formu zdobení. Vězni si obarvují nejrůznějšími dostupnými barvami nitě, které pak podle předem nakreslených obrazců, všívají pod kůži. Výsledkem je vrostlá obarvená niť ve tkáni, vytvářející, především z dálky obrazec, nejčastěji tribalového charakteru. Zajímavý je rovněž fakt, že například v asijských kriminálech smějí mít rozsáhlá tetování pouze jedinci heterosexuální orientace.Jde o jakousi formu sexuální diskriminace, vztahující se k iniciačnímu obřadu tetování, jakožto symbolu přijetí mužské síly a schopnosti plodit. V období renesance námořní plavby(15.-16.století), měla významná námořnická centra i své mnohačetné kriminály. V nich se samozřejmě také tetovalo. Zajímavá je symbolika těchto tetování u zkušených „mořských vlků“. Když jste na moři ujeli pět tisíc mil, dostali jste na svoji hruď modrého ptáčka, po deseti tisících, jste dostali dalšího na jiné místo. Při překročení rovníku, jste dostali na nohu obraz Neptuna(na ochranu) a trojzubec, jakožto magický amulet pak nad hýždě. Po obeplutí Hoornského mysu(nejjižnějšího cípu Jižní Ameriky), jste dostali do levého ušního lalůčku náušnici. Nyní několik příběhů z „podsvětí“, vztahujících se k bodyartu za mřížemi. Dle Vanýska(1969), jsou známy případy, kdy tetování život vzalo i zachránilo. Jistý J.B., si nechal v kriminále před propuštěním na prsa vytetovat nápis „ Marie bohyně“, když se za půl roku do kriminálu opět vrátil – nechal si nápis přetetovat na „Zrádkyně bohyně“ a téhož dne večer se oběsil. Dále je zde popsán případ jistého 47 letého, 14x trestaného F.D., který se v kriminále sám celý potetoval, když byl na svobodě, koho potkal, toho taktéž tetoval, když se oženil, potetoval svoji ženu i své 3 děti. Následně byl vzat do Psychiatrického ústavu, kde mu byla stanovena diagnóza „fetišistická mánie“ . Zajímavý je rovněž případ německého profesora národopisu – K. Joesta. Ten byl v letech 1906-1909, vězněn v japonském vězení, pro nedovolené vyvážení vzácných artefaktů. V jedné ze svých knih, popisuje rozsáhlé tetování(obě paže!), které si zde nechal udělat: „Můj mistr mně nejdříve předložil vzorky, ze staré obrázkové knihy, abych si vybral. Pro svoji tatuáž, jsem si zvolil obrázek, znázorňující souboj samuraje s drakem a mladou „musume“(dívku). Následně jsme se oba posadili na zem a celý obřad započal. Starý pán se u toho tvářil, jako by šlo o život. Nejprve dlouze roztíral tuž, poté mně přikázal si lehnout na zem a asi v půlhodině mně nakreslil základní obrysy na moji paži. Potom si mistr nachystal navlhčený papír a několik hůlek, omotaných na konci hadrem, aby se nemohla ruka smeknout. Na koncích hůlek bylo 2-20 jehel v jedné až dvou řadách, hustě vedle sebe. Tyto hůlky byly obaleny papírem tak, že nemohly proniknout do kůže hlouběji, než několik milimetrů. Tetovací jehlu se dvěma hroty, vzal nyní mistr do pravé ruky tak, jako bere šermíř svůj fleret, avšak nataženým ukazováčkem na ni tlačil shora. Mezi třetí a čtvrtý prst levé ruky, zastrčil hrotem vzhůru obrácený štětec, hodně namočený do tuže, jehož užíval jako palety. Palcem a ukazováčkem, téže levice, napjal nyní kousek kůže, pak namočil hrot nástroje do štětce a vypíchal, opíraje hůlku lehce o palec levé ruky a přidržuje se obrysu kresby – samotný námět do kůže. Vytékající krev, smíšenou s tuží utíral do zmačkaného kusu papíru, který držel v pravé ruce. Za celou dobu na mě mistr nepromluvil a ani nereagoval na moje otázky... Celý akt trval kolem devíti hodin, během nichž jsme měli asi čtyři půlhodinové přestávky, kdy mistr pil čaj.“
Tak takhle nějak to také probíhalo. Doufám, že jsem Vám tímto seriálem připravil řadu zajímavých a hlavně nových poznatků a že se Vám prostě a jednoduše líbil. Budete-li mít nějaké dotazy, postřehy, připomínky – pište na moji adresu: pjh@centrum.cz