Hovoříme-li o bodyartu za mřížemi, nesmíme opomenout nějaká ta statická data. Vzhledem k vývoji vězeňství, s objevem a nástupem digitálních technologií, se mění a objevují i nové trestné činy. Klasický kasař, hospodský rváč, to jsou dnes již panoptikální postavy z příběhů pražské galérky, stíhané radou Vacátkem. Dnešní kriminalogie rovněž využívá modernějších metod ve stíhání a potírání zločinu a to včetně zločinů a přestupků, vně vězení. To tedy včetně i takových praktik, jakými jsou bezesporu tetování, piercing, skarifikace, branding, cutting a kdoví co všechno ještě... Já se v tomto díle pozastavuji nad typologií zločinu v návaznosti na tetování, což v praxi znamená, reflexe dat věku, pohlaví, trestného činu, symbolu tetování, vzdělání odsouzených apod...
TYPOLOGIE
Romantická představa o tetování za mřížemi snad již dávno předešlými díly padla. Jde sice svým svérázným způsobem o bodyart, nicméně z lékařského hlediska, je zde na tetování nahlíženo, jako na patologickou degenerativní poruchu, intelektově slabších jedinců. V současnosti se v kartách zločinců shromažďují i data a údaje o místech, rozloze a celkovém významu tetování. V období raného středověku(12.-15. století), se za tetování dokonce zavíralo, či-li bylo samotným trestným činem, protože se považovalo za ďáblův znak. Tetovaní byly z 99% muži, tetování u žen se omezovalo na velmi skrytá a intimní místa, kam se tetovaly nejčastěji znaky magického charakteru(čarodějnictví). V minulém století, náš český vězeňský řád pečlivě studoval a zaznamenával data o tetovaných – na jejichž základě vzniklo několik typologických studií, z nichž právě čerpám. Tak například v letech 1949-1954, byla sepsána první významný typologická studie od Dr. Nečase – „ Identifikační znaky delikventů“, která byla publikována poprvé v roce 1955. Nečas se v ní vyjadřuje o tetování ve smyslu psychiatrickém, psychologickém a antropologickém. Z této práce vyplývají následující zajímavé údaje: „Z hlediska patologické anatomie, jsem shledal tetování u většiny odsouzených, jakožto typický příklad exogenního druhu pigmentace kůže. Drobná zrnéčka různých chemických látek si sledované subjekty, více či méně dovedně – vpichují pod epidermis. Z hlediska typologického jsem se shledal s mnoha nejrůznějšími varietami sebepoškozujících praktik, včetně mutilace(kůže, hlavy, obličeje, trupu a končetin.) Dále se mnozí z pozorovaných jedinců „zkrášlují“ mutilací(poškozováním) zubů, kam se řadí mimojiné i jejich:
- vyrážení
- povytahování
- pilování
- inkrustace
- abrase
- umělé zešikmení
Výjimečná je i mutilace genitálií, kam patří – obřízka, eunuchismus, kastrace. Celkový počet vězňů, odborně subjektů, jak je Nečas rád nazýval, se rovnal počtu 376 zkoumaných osob. Z tohoto počtu byla vysledována následující forma nejčastějších tetování:
1x obě ruce + břicho
4x obě ruce + stehna
8x prsa
4x celé břicho
11x penis (!)
29x celé tělo
45x ruce + prsa
88x pravá ruka
59x levá ruka
127x obě ruce samostatné
Druhá významná typologická studie z kriminálu, přichází na svět ve Francii v roce 1961(Vliv izolace na individualitu jedince). Prof. Lacassagne v ní popisuje řadu zajímavých vězeňských historek. Tak například zde hovoří o jistém 34letém T.K., který měl potetované, kromě oblasti ledvin a obličeje – celé tělo. Nakonec si i na čelo nechal udělat nápis – „Martyr de la liberté“(úděl svobody). Následně se jej pokoušel rozedřením a vlitým octem – odstranit. Lacassagne studoval neuvěřitelných 6741 vězňů, z nichž tetovaných bylo 4212. Nejčastěji udávaným věkem prvního tetování u mužů bylo období 17-22 let, u žen pak 15-20 let. Většině tetovaných mužů, dělal toto tetování, již tetovaný kamarád, většina žen si své tetování dělala sama. Nejčastějšími motivy byly u mužů: monogram, srdce, kotva, hlava dívky, kříž. Nejčastějšími motivy u žen pak: jméno(svoje, milence/ky), srdce, portrét, zvířátko, ornament.Většina mužů je se svým tetováním spokojena a uvažují o dalším. Z žen je 48% spokojeno, ale další již neplánují, 12% nespokojeno, rádo by se jej zbavilo, 33% je jim to jedno a u 7% spokojeno a přemýšlí nad dalším. Pokud jde o vzdělání, tak zde se čísla shodují (+-), jak u žen, tak u mužů: 6,4% základní, 86,9% vyučeno, 4,0% maturita, 0,3% vysokoškolské, 2,4% nezjištěno. Z následujících údajů vyplývá jednoznačný fakt, že neexistuje rovnice pro klasický výsekový vzorec tetovaných odsouzenců, jak mužského, tak ženského pohlaví. Ani věk či vzdělání nejsou v tomto případě signifikantní...