Až dosud jsem se v tomto cyklu soustředil převážně na vývoj (historii) a pohnutky (symboliku), které tetování za mřížemi provázely. Neméně zajímavým prvkem je také vznik těchto tetování. Za jakých podmínek, s jakými strojky, barvami a vůbec všeobecně podmínkami, které vznik těchto „uměleckých“ děl umožnily. Zapomeňme na všechny standardní normy, ať již technické, hygienické, umělecké – vše jde v tomto případě tak trochu jinak, ostatně – posuďte sami...
VÝROBA TETOVÁNÍ
První samostatná tetování, zaznamenaná v souvislosti se vznikem v kriminálech, jsou datována někdy do období 14. – 15. století. Zde si první „tatéři“, opatřovali jehly, určené na šití rybářských sítí, pytloviny a v počtu 2-3ks, je svazovali k sobě a ke kusu klacíku. Jako základní barvivo, sloužilo vodou zředěné a samozřejmě spálené dřevěné uhlí, saze, klíh apod. Jsou známy případy z koloniálních vězení, kde trestanci používali jako tetovací strojek, zbroušené žraločí zuby, ostré kosti ryb, či dokonce ocasní kůstky z chřestýše. Za barvu jim pak posloužila nejčastěji pryskyřice nejrůznějších dostupných rostlin – např. dammaroně šedolistého(uthellucca aranzza). Tetování za mřížemi se dělalo třemi rozdílnými způsoby:
1) Tetování vnášením barev do kůže – pomocí klasického vpichování jehlami do kůže, případně vtíráním barviv do otevřených zranění, způsobených břitvou, nožem, sklem, či jiným dostupným ostrým předmětem. Trvanlivost takového to tetování byla závislá na hloubce poškozené epidermis a na použitém materiálu, jakožto barvy.
2) Tetování jizvové – spočívající v pálení, řezání, leptání, bodání, či jiném mechanickém poškození homogenního povrchu kůže. Takto vzniklé rány se často dlouhou dobu záměrně neustále znečisťovaly a dráždily, aby se vytvořily jizvy. Ještě začerstva se do nich opětovně vtírají různé přísady:popel, hlína...
3) Tetování stehové – rozšířená nejvíce v koloniálních vězeních na africkém kontinentě. Do kůže se drobnými stehy všívaly předem obarvené nitě. Rána se posléze zahojila a švy vrostlé do škáry vytvořily patřičné tetování.
Pokud jde tedy o způsoby, tak to bylo zhruba takto. Pozastavíme-li se nad samotným procesem vzniku těchto tetování, tak než byl vynalezen první tetovací strojek (1891), který byl v témže roce taktéž patentován a který byl konečně na elektrický pohon, dělalo se vše manuelně. Nejčastěji spojenými jehlami přivázanými k nějakému kusu dřeva. Po vynálezu tetovacího strojku, který se však do vězení stejně propašovat nedal, se vymýšlely všelijaké alternativní způsoby. Počínaje těmi nejprimitivnějšími, jakými byla například jehla na šití ve verzatilce a konče sestrojením primitivních obdob oněch elektrických tetovacích strojků. Vzhledem k těžké propašovatelnosti potřebných materiálů, se takový strojek nejčastěji skládal z propisovací tužky(duté), motorku z walkmana, či autíčka na mechanický pohon a nějakých těch tužkových baterek(monočlánků). V této souvislosti nemohu vynechat ani odstavec věnovaný používaným „barvám“. Hlavním kritériem vždy byla především netoxicita dané látky a její stálost v kůži. Vzhledem k chemickému složení těchto látek však docházelo často k velmi vážným zdravotním komplikacím a proto dopředu upozorňuji všechny potenciální experimentátory, aby na vše níže popsané, ihned po přečtení zapomněli. V kriminálech dávného Orientu a v Asii, byla svého času velmi oblíbená čínská tuž. Ta byla nejčastěji barvy tmavě modré, tmavě červené a černé. K ředění se používala s rozpuštěnými sazemi. V Evropě a v našich podmínkách se používalo následujících chemických „drijáků“. V kriminálnické hantýrce se proto velmi výstižně tetování říkalo „píchat koktejl“, či „kérovat mix“.
Barva modrá: hlinitan kobalnatý, azurová modř, modrý inkoust, kobaltový ultramarin
Barva zelená: smaragdová zeleň, kysličník chromitý, ftalocyamin
Barva rudá: červená tuž, červený inkoust, karmín, kysličníky železa, sirník měďný
Indigo: střelný prach, berlínská modř, popel z cigaret
Barva černá: uhlík v amoniaku, kysličník železa, zředěný asfalt, škvařená ředěná guma
Barva hnědá: sírany železa, drcený škvařený bakelit (hnědý)
Tak to jsou asi ty nejzákladnější barvy a jejich formy, které se dle toxikologických testů u některých z trestanců v krvi, též našly. Samozřejmě můžeme připočíst takové ty vyloženě české speciality, jako např. suspenze cihlového prachu, smíchaná se slinami, popelník vysypaný do skleničky a obsah ředěný s vodou, ředěné náplně z fixových tužek atd... To vše je dosud leckde platné a odmyslíme-li si, vcelku evidentní zdravotní rizika – kvalita samotných tetování je samozřejmě taktéž velmi bídná. Na druhou stranu určitým bizarním způsobem to dané jedince zoceluje a stmeluje daný kolektiv. Člověk v izolaci je totiž pod obrovským psychickým tlakem a každá, byť jen malá psychologická podpora je v těchto situacích vykoupením...