Magazín TETOVÁNÍ se od svého počátku, věnuje všem formám bodyartu, ve všech oblastech života. Toho jste si již ale ostatně určitě všimli. Tedy alespoň pravidelní čtenáři – nevyhýbáme se ani tématům, které s bodyartem na první pohled, až tak stoprocentně nesouvisejí. Tím spíše se musím pozastavit u oblasti šoubyznysu, která s bodyartem souvisí asi nejvíce – a to sice HUDBA...
HISTORIE
Dnešní hudební průmysl, má s kořeny hudby, jako takové – společného opravdu již jen pramálo. Umění je výsadou inteligentních primátů a polidšťuje opici. Tak to alespoň vykládá řada filozofů. Staří Féničané již v 9. stol. př. n. let., provozovali hudbu pro svoji šlechtu za účelem pobavení se, zkrácení času a zábavy. Hudba byla pro vyvolené, ale hudebníci samotní byli nejchudší obyvatelé Fénicie, potažmo přímo otroci, zajatí při válečných výpravách do Řecka a Kypru. Hudba zněla na lidových slavnostech, v honosných palácích, ale také na dřevěných plachetnicích, jako rytmický doprovod k veslování. Dle dochovaných svitků z Kartága, byli hudebníci často cejchováni vypalováním kruhů na zápěstí. Jinak se tento znak Fénicie používal hlavně na státních pečetích a při hodnostářských(politických) jednáních, na různých glejtech a vzácných historických listinách... Cejch kruhu na zápěstí pro hudebníky znamenal pouta i svobodu zároveň. Šlo totiž o to, že hudebníci z řad otroků měli určitá práva a výsady, které byli pro ostatní otroky, jednoznačně zapovězené. Tak například, právem hudebníků bylo právo delšího spánku, poledního odpočinku, větší příděly potravy, větší volnost pohybu, delší životnost jednotlivce. Obyčejně se totiž jedna pracovní sezóna otroka pohybovala kolem 2-3 let maximálně. Rovněž tak Staré Řecko se s hudbou a tetováním v ní znalo. Démokritos v 5. stol. př. n. let. uvádí, že hudba je dar povznášející lidskou duši na úroveň té božské. Rovněž tak, kromě svých teorií o věčnosti hmoty, popisoval všední život šlechty Starého Řecka. Z těchto údajů je patrno, že Staří Řekové, stejně tak, jako Staří Římani – dokonce měli své hudební soubory eunuchů(kastrátů), kteří kromě toho, že jim chyběl ptáček jarabáček mezi nohama, měli vytetována čísla řecké a římské abecedy. Vytetována stylem rozříznutí kůže a vetření ruměnky, či podobné – tehdy dostupné barvy. Čísla označovala číslo hudebního souboru, protože, jak Řekové, tak Římani, byli znační pedanti a označovali si abecedně a číselně, téměř vše. Eunuch navíc nosil číslo okrsku bydliště svého pána, to pro případ, že by se chtěl ztratit nebo i na druhou stranu, pro svoji ochranu. Každý pouliční strážný totiž většinou věděl, který eunuch, patří k jakému pánovi. Staří Římané byli navíc první, kdo si označovali číselně svá bydliště(domy). Arabové byli výborní hudebníci a kejklíři zároveň – od nepaměti. V 8. stol. n. let., sahal arabský kalifát od Atlantiku až po Čínu a byl tak svojí rozlohou větší i než původní Starý Řím. Arabská kultura měla mnohá specifika. Byla kosmopolitní – obsahovala vlivy kultury židovské, perské, řecké, ale i třebas indické a čínské. To mělo za důsledek obrovskou škálu hudebních stylů a hlavně lidovost kultury, jako takové. Hudba paláců(sultanátů a kalifátů), se lišila od hudby ulice a hlavně hudebníci samotní byli rovněž jiní. Arabové, již znali tetování, jak jej vídáme v dnešní podobě, samozřejmě, že strojky nebyly elektrické, ale tetování se neprovádělo formou skarifikace a pak vetřením barvy, ale již samotným vpichováním barvy pod kůži. Islám tetování i piercing povoloval. Jsou známy údaje o celých kastách hudebníků, majících společná tetování a dokonce i piercing. Takto ozdobný artefakt se pak dědil generačně a společně s obřízkou patřil k fyzickým kulturním hodnotám rodiny. Zvláštní a jasné současně. Evropa opět zaostávala na plné čáře. Potetovaní byli jen ti hudebníci, kteří se svému hudebnímu umění naučili v některé z prominentních zámořských věznic nebo hudebníci cestující po světě. Jak jsem již stokrát naznačoval Evropa brala a vlastně skoro dodnes bere tetování a vše ostatní s tím spojené, za cejch odpadlíků a proto se hudebníci středověku v Evropě moc netetovali – nenašli by totiž zaměstnání...
SOUČASNOST
Beru-li za současnost již i minulé, tedy uplynulé 20. století – málokdo možná ví, že jedněmi z prvních potetovaných hudebníků byli potulní písničkáři(první bluesmani), divokého západu. Tetování bylo sice velmi nekvalitní, ale přesto se již dá hovořit o klasické formě dnešního tetování. Nejčastějšími motivy byli osobní prvky(portréty, ornamenty), ale také prérijní zvířata, indiáni, či naopak slavní běloši své doby... Ve městech se ve 30tých-50tých letech, kdy zde kraluje jazz, swing a rock´n´roll, objevuje tetování dokonce i u černošských hudebníků, kteří jinak tetování až tak příliš neholdují. Společnými znaky těchto tetování jsou názvy kapel, čtvrtí a míst narození, měst samotných hudebníků, apod. Největšího rozmachu se bodyartu v hudbě dostává s příchodem druhé poloviny 60tých let, kdy se rocková scéna etabluje, jako protestní společenská sféra. Mladí rockeři si nechávají kromě dlouhých vlasů, propichovat obě uši, odvážnější z nich i např. bradavky(Grateful Dead, Jefferson Airplane, Captain Beefheart and his band aj.) a samozřejmě se nechávají i tetovat. A to i velkými tetováními, přes celá záda apod. Léta sedmdesátá, sebou přináší punk a s ním i spojenou renesanci piercingu a tetování. Nejvíce se ovšem v punku daří samozřejmě piercingu. „Sichrhajsky“ v nose, obočí, pupku, genitáliích, jsou již kultovním atributem tohoto hnutí a této doby. Skupiny, jako Sex Pistols, Ramones, Killing Joke, Pixies, udávali směr mladému hnutí. V osmdesátých letech se objevuje disco, gangsta rap, hip hop, death metal, pop. Tyto všechny hudební styly, respektive jejich hudebníci, ve svém image bodyart používají. Jména, jako Eminem, Coolio, Snoop Doggy Dog, Public Enemy, Cypress Hill nebo Napalm Death, Obituary, Slayer, Metallica nebo slabší kafe Linkin Park, Limp Bizkit, Blink 182, Korn, Crazy Town, atd., jsou toho důkazem. Dnešní šoubyznys se bodyartu nevyhýbá a šikovně jej využívá v reklamě, dokonce i u divácky nejkontroverznějšího středního proudu(popu), kdy tetování a piercing dnes má dokonce i Britney Spears, Madonna, Anastacia, Christina Aguilera, Lenny Kravitz, Mariah Carey ... Je jedno, že jde jen o leckdy velmi trapné tribaly a to ještě pochybné kvality, každopádně mladé lidi to ovlivňuje a starší generace to přestává vnímat, jako něco špatného a mimořádného...
BUDOUCNOST
Stejně, jako v obyčejném životě, začne využívat i hudební šoubyznys ty nejztřeštěnější variety bodyartu a bude se tak snažit, uplatnit je i v image daných star. Komerční mašinérie šikovně použije vše, co bude zavánět novotou a současně i extravagancí k tomu, aby vytvořila nový trend – novou módu a mohla tak ekonomicky přímo i sekundárně profitovat. Nebude tak asi nic výjimečného vídat jednou superstar s brandingem, skarifikací – celé potetované, pomalované bodypaintingem a kdoví, co všechno... Nejsem si jen jistý, jestli síla médií bude i nadále taková, aby tyto praktiky dneška, mohly i nadále plnit svoji finanční roli a degradovat tak bodyart jen na úroveň zlatého selete...