Svým způsobem jsem se velmi okrajově tohoto tématu „dotkl“, ve svých cyklech, jako Tetování etnik, či Etnický piercing a podobně. Tato oblast je však natolik obsáhlá, že mohu s klidným svědomím prohlásit, že jsem v těchto publikovaných článcích neřekl ani jednu setinu toho, co v sobě otázka šamanismu a body artu – skrývá.
Hned v úvodu musím váženému čtenáři vysvětlit, co to vlastně znamená, to slovo šaman, kde se vzalo a koho nazýváme šamanem. Slovo šaman, pochází původně ze Sibiře. Tam je vlastně vyslovováno „ša-mán“, s důrazem na poslední, prodlouženou slabiku. Ve světě se toto slovo vyskytuje zcela libovolně. V angličtině je vyslovováno nejčastěji, jako „šá-man“ nebo „šájman“. V podstatě jde v překladu o slovo symbiotické s výrazy, jako léčitel, kouzelník, či léčící čaroděj. Obecně vzato se šamanem nazývá každý, kdo dokáže pomocí transu(ať již vyvolaného čímkoliv), komunikovat se světem duchů. Většinou jde o rodovou tradici a daný člověk má tzv. syndrom „třetího oka“. Dokáže prostě vidět věci a události, jiným smrtelníkům neviditelné. Tento dar se pak cvičí používat tak, aby mohl být co nejvíce prospěšný svému okolí, kmeni, etniku, společenství, kultuře... V podstatě má skoro každý přírodní národ svoji šamanskou tradici. To je nezpochybnitelný fakt, na který narazili již první objevitelé těchto etnik. Šamani však nejsou na první pohled ničím výjimeční – vaří, zahradničí, starají se o svůj domov, loví – vykonávají všechny denní záležitosti, jako ostatní členové jejich kmene. Jejich duchovní síla se projevuje až při speciálních rituálech, při nichž jsou těmi hlavními „herci“ – aktéry. Šamanská profese je však velmi nebezpečná. Vždy je tu reálné riziko pomatení mysli, či dokonce jasné fyziologické i psychické smrti. Šamanismus jako takový však není regulérním náboženským směrem, proto je i hodně spekulativní jej nazývat „ismem“ – jde o jakýsi filozoficko-sociální směr, vycházející primárně z myšlenky komunikace lovce s loveným. Lovce – člověka s duchy lovených – zvěře. Jeden musí zabít, aby mohl přežít druhý. Šaman opouští tento svět nejčastěji v podobě zvířete, pomocí něhož pak prozkoumává tajemství kosmických světů. Mezi zvířata, která se v šamanismu vyskytují, jako nejvýraznější „prostředník“ patří – medvěd, leopard, myš, pes, lev, jaguár, puma, krokodýl, had... Rovněž zajímavou je otázka pohlaví, zastoupeného v šamanismu. Častěji se jako šamané vyskytují muži, ale ženy nejsou v tomto světě také výjimkou. Chcete-li jakési pomyslné geografické členění této skutečnosti, tak hodně zevrubně vzato jsou ženy-šamanky, nejčastěji doménou asijských přírodních národů. Hlavně pak Mongolska, Mandžuska, Koreje, Indie, Japonska a Číny. V těchto oblastech dominují v šamanismu ženy a daná etnika jsou orientována spíše matriarchálně. Naopak, jako patriarchální je pak šamanismus nejvíce pozorován v Jižní Americe, Africe, na Antarktidě a v Austrálii. Častou indicií šamanských rituálů bývá i proces umrtvování těla, jakožto očistný proces pro budoucí rituál komunikace s duchy. Nemohu hovořit obecně a konkrétně o tom, jakých forem body artu se to nejčastěji týká, protože je to značně rozdílné. Šamanismus zná a používá nejčastěji tetování a jakousi pomyslnou formu klasického piercingu. To je však hodně zavádějící informace, vezmeme-li v potaz souhrn okolností, při nichž se tyto rituály praktikují. Tak například na Srí Lance mnozí šamané věří, že budou-li jejich těla trpět fyzickou bolestí, pomohou tím k záchraně nemocného, dítěte, či matky potrácejí svůj plod. Na důkaz své víry tak chodí po žhavých uhlících, střepech, obalují se do skelné vaty, propichují si tváře a jazyky dlouhými bodci(zvanými „vels“) atd. Pokusím se vám nyní přiblížit pár etnik, praktikujících šamanismus a jejich konkrétní vztahy k body artu. Pokud jde tedy o tetování, tak to se praktikuje například v amazonském kmeni Matsesů. Tetuje zde právě šaman, při speciálních „úplňkových“ obřadech a tetování má význam ochranný. Tetování samotnému předchází cca měsíční půst šamana a jeho odloučení od kmene. Po tuto dobu žije v korunách stromů jako jaguár. Tetovat smí pouze a jen šaman a tetuje se nejčastěji na ústa a uši. To jsou totiž místa (otvory), kterými mohou do člověka proniknout zlí duchové a tetování tomu má zabránit. Tetování se používá také při schopnosti a umu věštění. Tetují se pak nejčastěji ramena a oblast kolem srdce. To se týká například Bataků na Sumatře. Existují i šamané využívající své kosmické energie k ublížení nepříteli. Tato forma šamanismu není dnes zrovna rozšířená, přesto se ještě vyskytuje. Z filmů jistě znáte figurky a různá zaříkávadla z kultu Woodoo. Jde o něco podobného co je stále obestřeno tajemstvím. Před tím, než eskymácký šaman z Aljašky utopí figurku svého soupeře, dojde v následující velrybářské soutěži k neštěstí. Utrhne se velrybářská šňůra, která sebou stáhne hlavního harpunáře do moře. Samotný obřad zvaný „Tlu – nu“, předchází tetování šamana se, na zápěstí a nose. Symbolika síly a rituální moci. Ohledně piercingu se situace má asi následovně. Je používán, jako symbol odpuštění a udobření si světa zemřelých. Rovněž tak, jako forma očistění se před samotným rituálem. Pakliže se tetování používá v šamanismu především u mužů, tak u piercingu jde zcela o opačnou situaci. Tak například v Indii u Sorů se piercing používá nejvíce u žen a to sice, jako symbol čistoty a připravenosti k dospělosti – k soužití s „vyvoleným“ mužem a to sice po zbytek života dané ženy. Před samotným piercingem, se musí věnovat trochu rýžové mouky, ze které šaman vyrobí podobu zemřelého příbuzného. Po obřadu „propíchnutí“ s ním pak prostřednictvím čerstvě opiercingované ženy – hovoří. Ten buď posvětí, či neposvětí následující svatební obřad. Obecně vzato se piercing praktikuje v šamanismu nejvíce v Asii. Na druhou stranu – nelze opět v tomto směru zobecňovat. Například Arantové, což je etnický kmen v Austrálii, používá piercing k přivolání úrody, ale i třeba k uzdravování. Jde o jakousi primitivní formu akupunktury, kdy šaman propichuje cca patnácti centimetrovými jehlicemi břišní oblast nemocného.
Dodnes se spekuluje o duševním zdraví šamanů a tato otázka zůstává stále nezodpovězena. Pravdou však zůstává, že šaman mnohokrát vyléčí a občas také nikoliv. To se pak následně přikládá za vinu nečistým silám, či nevhodným podmínkám pro léčení. V mnoha kulturách je šamanismus dodnes jediným „lékařským“ směrem, pomáhajícím svému etniku. Není na nás – na tzv. „civilizované“ společnosti tyto okolnosti jakkoliv řešit, či posuzovat. Šamanismus zkrátka byl, je a snad i bude – nejčistčím spojením se světem duchů a tajemným kultem, vzdáleným naší kultuře, protože je prakticky starší, než-li tato moderní civilizace...