Myšlenky písma svatého v kontextu reality 21. století
Křesťanství pokládalo od počátku tetování za barbarský zvyk a přispělo k tomu, že vymizelo téměř úplně. Žádné tetování však není bez hlubšího významu. Stejně tak, jako vznikaly vzácné fresky ve starých chrámech: vše má jako na šperku svůj smysl a úmysl až do posledního detailu. Německý orientalista – doktor Christian Ratsch, kdysi v jedné ze svých knih(jako např. Kameny šamanů nebo Konopí – léčebný prostředek v dějinách lidstva, které jsou dnes již takřka kultovními díly), vyjádřil myšlenku, že cituji: ...“a proto si myslím, že tetovaní lidé, jsou lidé, kteří jsou věrni pravdě..“. Bezpochyby je to jeden z idealistických, ale krásných pohledů na věc... Egyptští křesťané jsou hrdí na svoje tetování. Obzvláště v náboženství platí, že tetování bylo odpradávna až dodnes "poznávacím znamením určité skupiny", obraz na kůži jako signál pro okolí. To vychází u egyptských křesťanů z koptské tradice. Téměř všichni jsou tetováni znamením kříže. Proč? To ví znalec koptské církve, Antonín Mayer: "O koptech se zejména mluví v tomto směru tak, že se tím chtějí oddělit od jiných nekřesťanských náboženství. A egyptští křesťané jsou pyšní na svoje tetování. Viděl jsem jak si kopti z radosti nad svým křesťanstvím potetovali zápěstí na ruce a tím vyznávají: jsem Kristův, zde je moje tetování na zápěstí, a sice v místě, kde vede tepna, protože tam je lze jen velmi špatně nechat odstranit.“ Také mezi prvními křesťany byli někteří, kteří se nechali tetovat. Nosili iniciály Ježíše Krista ("X" nebo "I.N."), rybu, kříž či jehně na čele nebo na zápěstí. Není však dosud jasné, zda se jednalo o tetování jehlou nebo o barevné jizvy. Přitom se význam těchto znaků vykládal různě nejen v průběhu doby, ale i dokonce v průběhu i jedné epochy. Vyznavačským křesťanům byly vytetovávány značky, aby se mohli odlišit jako "kacíři" nebo "odpadlíci" od "pravé víry". Lidé se tehdy takto pokoušeli křesťany vyloučit ze společnosti. Křesťané naopak vnímali tato tetování úplně jinak. Pro ně se nejednalo o stigma, ale spíše o značku příslušnosti ke společenství. Se vší otevřeností tak mohli ukázat, že jsou připraveni pro svou víru trpět. "Myšlenka" označování tetováním se u křesťanů ujala jako dobrovolné přijetí stálého poznávacího znamení. A to zejména v zemích, ve kterých byli křesťané v menšině. Tak byla v roce 1890 v Bosně tetována katolická děvčata, aby se zabránilo přestupu k islámu. Arménští křesťané dodržovali tradice poutního tetování ještě do 1. světové války. Účastníci křižáckých výprav mívali často tetování, aby měli v případě smrti zajištěn křesťanský pohřeb. Podobné účely sledovalo tetování porodními asistentkami v Paříži v 18. století. Tetovaly matky a jejich novorozence identifikačními značkami, aby se zamezilo záměnám a k snadnějšímu hledání při náhlých úmrtí dětí nebo při potřebě určení matky. Ovšem v těch zemích, kde chtěla církev provádět misijní práci a kde bylo tetování tradiční, začala usilovat o to, aby postupně dostalo mezi lidmi špatnou pověst. Kvůli odlišení vlastních členů církve od těchto "primitivních národů" zde tetování zcela zakázala. Církev se přitom odvolávala na Starý Zákon: "...mrtvým nesmíte zhotovovat na těle žádné zářezy a nesmíte si vyrýt žádnou značku.(3. Moj. 19,28). "...kněží si nesmí vystříhávat na své hlavě pleš, stříhat si vousy a na těle dělat zářezy." (3. Moj. 21,5).
Již v roce 787 po Kristu bylo tetování papežem Hadrianem I. na koncilu vypovězeno z křesťanské kultury jako pohanský zvyk. Současně byly všechny druhy ozdobného tetování na těle výslovně zakázány. Takové zákazy platily ještě donedávna. Dokonce ještě v roce 1996 bylo v kantonu Bern ve Švýcarsku zakázáno nechat se tetovat. V zákoně byl tento čin označen jako prznění těla. Jediné, co jsem o tetování přímo našel v Bibli já - je následující verš (uvádím v různých překladech, protože se ani jeden neshoduje s citací v článku).
Leviticus 19:28 Nebudete svá těla zjizvovat pro mrtvého ani si dělat nějaké tetování. Já jsem Hospodin. (Ekum.)
Leviticus 19:28 Nedělejte si na těle smuteční jizvy ani žádné tetování. Já jsem Hospodin. (NBK)
Leviticus 19:28 Nad mrtvým pak nebudete řezati těla svého, a žádného znamení vyrytého na sobě neučiníte: Já jsem Hospodin. (Kral.)
Starý zákon a Nový Zákon jak verš Leviticus 19:28 má návaznost na Nový Zákon:
Zdá se, že každý křesťanský argument proti tetování se „motá“ kolem jedné věci tj. tady tento verš z Leviticuse: Nebudete svá těla zjizvovat pro mrtvého ani si dělat nějaké tetování. Já jsem Hospodin. Je tu však jeden obrovský problém s tímto argumentem. Někdo nemusí uvěřit tomu, že Ježíš je Pán, přišel aby nás milosrdenstvím a láskou zachránil, a že a tyto verše jsou stále aplikovatelné i pro nás v současné době. Zní to možná cynicky a drsně, ale je to pravda.
Tisíce rituálních protistutů oslavovaly bohyni shromážděni u chrámu. Nově vytvořená část křesťanů byla pohanského původu takže: Kontext Korintským 6:19…Tvé tělo jako chrám.
Samozřejmě. Odpůrci tetování rádi „předhazují“ tato slova Sv.Pavla:
„Či snad nevíte, že vaše tělo je chrámem Ducha svatého, který ve vás přebývá a jejž máte od Boha? Nepatříte sami sobě! Bylo za vás zaplaceno výkupné. Proto svým tělem oslavujte Boha.“ Z listu Korintským 6-19-20
Naneštěstí odpůrci tetování nečtou tyto verše v kontextu. Zde Sv.Pavel není proti tetování, ale varuje obyvatele Korintu před nebezpečím sexuální promiskuity a hlavně pohanských praktik sexu s rituálními prostituty. Korint v Pavlově době byl zkvétající metropole, bohaté město rozdělené na dvě části. Jednou z hlavních atrakcí byl masivní chrám řecké bohyně lásky Afrodite uctívání bylo potřeba rozbít. V dopise Korintským, Sv.Pavel ukazuje, že my patříme Bohu, který přinesl Jeho Syna Ježíše Krista a Jeho oběť, a tyto smilstva s rituálními prostituty je jako uctívání falešných bohů. Ukazuje též, že sexuální nesmrtelnost je hřích proti tělu, ve kterém sídlí Duch Svatý. A vlastně sexuální nesmrtelnost je hřích spáchaný přímo proti Bohu.. Zajímavé je na této poznámce to, že není ani slova o tetování.
Představa tetování v Bibli:
Víme, že náboženské tetování, před časy Krista bylo normální téměř pro každého až na Židy.
A ačkoli nejsou žádné písemné reference, ve kterých se říká „nech se tetovat“, je hodně veršů pisatelů, u kterých věříme, že byli inspirováni Duchem Svatým, v nichž se zmiňují o tetování a nebo mluví o tetování v metaforách. Toto nás vede k tomu, že tetování bylo přípustnou součástí života. Proč? Jestliže, nějaký subjekt, který je tabu nebo proti Zákonu, mohl by užit jako zmínka nebo metafora a mohl by být ospravedlněn?
Následují teď verše, u kterých věřím, že ukazují přijatelnost nebo přípustnost tetování.
„A budeš to mít jako znamení na své ruce a jako připomínku mezi svýma očima, aby v tvých ústech zůstal Hospodinův zákon, neboť pevnou rukou tě vyvedl Hospodin z Egypta.“ Exodus 13:9
„To bude jako znamení na tvé ruce a jako pásek na čele mezi tvýma očima. Neboť pevnou rukou nás vyvedl Hospodin z Egypta." Exodus 13:16
V těchto dvou kvótách Exodu, Bůh říká svým lidem, kteří hodně, a hlavně pohané užívali tetování a náboženské totemy, že dá Židům něco lepšího: oslavu dne kdy budou vyvedeni z Egypta. Pro Židy to bude jejich unikátní znamení. To se zdá, že protiřečí naši pozici. Avšak Bůh nikdy neříká lidem, že tetování je špatné nebo nemorální. On jim neříká, že to musí přestat dělat. On jim říká, že je učiní jinými než jsou ostatní skrze jejich slavnosti.
„Onen řekne: »Já jsem Hospodinův« a jiný se nazve jménem Jákobovým, další si napíše na ruku: »Jsem Hospodinův« a dá si čestné jméno Izrael." – Izajáš 44:5
„Hle, vyryl jsem si tě do dlaní, tvé hradby mám před sebou stále.." – Izajáš 49:16
Zde Izajáš promlouvá Slovo Boží více uvědomělým minoritám Israelitů, kteří se během jejich exilu, obávali, že budou ztraceni uprostřed Babylónských pohanů. Skrze Izajáše Bůh sděluje lidem, že na ně nikdy nezapomene, protože je miluje a jako důkaz, že je nikdy neopustí, říká Židům, že vryl do jeho rukou připomínku, že je zachrání.
„a poručil mu: "Projdi středem města, středem Jeruzaléma, a označ znamením na čele muže, kteří vzdychají a sténají nad všemi ohavnostmi, které se v něm páchají."“ – Ezekiel 9:4
Označení v tomto verši znamená písmeno T nebo hebrejské Tau, jehož tvar připomíná kříž, a které bylo nakresleno jehněčí krví na futra dveří, aby zachránil „zbytek“ Israele když zlikvidoval všechny prvorozené Egypta během posledního moru. V této instatnci, toto znamení bude umístěno na věřící, kteří truchlí kvůli hříchům spáchaným v Jeruzalémě.
„Ať už mi nikdo nepůsobí těžkosti, vždyť já nosím na svém těle jizvy Ježíšovy.“ Galatským 6:17
Tady Sv.Pavel jakoby diskutoval o bití a trestech, které postoupil kvůli evangeliu Ježíše Krista a jeho šíření (2. Korintským 11:24-28). Smysl toho je, že Pavel jakoby popíchnul ty co mají zato, že jsou ospravedlnění známkami jako je obřízka. Myšlenka obrazů tetování je nepopiratelná. Značky vlastnictví jsou to co římští otrokáři tetovali na jejich majetek, aby presentovali to co jim patří. A hle, jiný anděl vystupoval od východu slunce; v ruce držel pečetidlo živého Boha a mocným hlasem volal na ty čtyři anděly, jimž bylo dáno škodit zemi i moři: "Neškoďte zemi, moři ani stromoví, dokud neoznačíme služebníky našeho Boha na jejich čelech!"“ Zjevení 7:2-3
„Na plášti a na boku má napsáno jméno: Král králů a Pán pánů.“ Zjevení 19:16
Poslední verš Janova zjevení, je část Janova proroctví o pádu Římského imperia a Římských armád. Verš představuje Ježíše Krista jako „Pána světa“ jehož jméno, jenž je Slovo Boží je více než titul královského roucha. Místo toho je to něco co náleží Ježíši samotnému a je skutečně nalinkováno Jemu, který je Pánem všeho…skrze unikátní znamení na jeho těle.
Tímto chci říct, že tyto verše neukazují, že Bůh vyžaduje tetování, ale že tetování bylo přijímáno v biblické éře jako součást společnosti a, že je velmi málo důkazů o tom, že Bůh je explicitně proti tetování. JE TEDY BEZPOCHYBY JASNÉ, ŽE TETOVÁNÍ NENÍ HŘÍŠNÉ A ŽE JE JEN NA KAŽDÉM Z NÁS – Z ONĚCH 6 MILIARD, KDO A JAK SE SVÝM TĚLEM NALOŽÍ...!!!