Nebo-li „vzdušný kartáček(štětec)“, jak zní toto slovo oficiálně správně z anglického překladu, patří k bodyartu nepřímo také. A upřímně řečeno, ani se nejedná o žádnou novinku... Když jsem hledal veškerý dostupný materiál o této technice výtvarného umění, zjistil jsem, že první zmínky jsou sice relativně mladé(ovšemže až 20. století), ale z hlediska popularity, kterou si airbrush získal až na konci 90 tých let minulého století, jde o umění zhruba dnes již asi 50 let staré.
Podstata airbrushe:
Spočívá především v mnoha malých drobnostech tvořících funkční celek. Neexistuje žádný univerzální návod pro klasickou airbrush. Takže na otázku, co je kompletní výbavou pro airbrushera, Vám každý z nich popíše trochu jinou verzi. Nicméně, společné body samozřejmě jsou. Tak v první řadě je to nějaký funkční kompresor, hadička na konci s tryskou(kovová dutá „pistolka“), o různém průměru, většinou několika mála milimetrů, barvy a papíry různých velikostí. Na vysvětlení popsáním celkem neefektivní směsice vět a souvětí – často nutno vidět. Vzduch z kompresoru vhání do trysky pomocí velké rychlosti barvu a tak dochází k postupnému nanášení na papír. Pokud se chcete airbrush naučit, jde hlavně o to, že k cíle lze dojít jen celou řadou pokusů, často i omyslných, ale tím si musí každý projít sám. Většina z dnes již legendárních airbrusherů totiž používá svoji vlastní techniku, která vyhovuje zejména jim a nikomu se s ní většinou nesvěřují. Nejde ani tak o to, že by to bylo nějakým tajemstvím, ale spíše o to, že si každý musí osvojit svoje pracovní postupy, vyhovující nejvíce jemu samému. Počínaje rychlostí práce a konče držením „pistolky“... Mám-li hovořit o české kotlině konkrétně asi nejznámnějším a nejkvalitnějším airbrusherem u nás je tatér Alien Tattoo – Petr Přibyla, dále se mně líbí práce např. Jirky Netíka z Exorcist tattoo a to je relativně začátečník...Každopádně to neznamená, že to jsou jediný dva airbrusheři v republice, lidí věnujících se airbrushi je dnes naopak spousta, dle mého názoru je jen otázkou času, kdy bude u každého tatéra vyžadováno i umění airbrushe, jako přidružené to služby k tetování... Na západě to tak již totiž začíná pomalu, ale jistě fungovat... Dle platných norem posuzování kvality dnes ke světové airbrusherské špičce patří dva pánové, které budete oba dva znát a to: H.R. Giger a Paul Booth. První jmenovaný ji používá doposud, jako jednu z alternativ k malování a druhý se jí proslavil spíše v minulosti, avšak nebál bych se, že něco ze svého mistrovství zapomněl...
Výhody airbrushe:
Těch je hned několik. Tak jako první bych jmenoval možnost malování obrovských ploch, téměř s fotografickou přesností, ale to je věc, týkající se jen skutečně zkušených airbrusherů. Některé výtvory tak dělají dojem fotografie a né malby – nejmarkantnější je to u portrétů, či u fantaskních výtvorů surrealistů typu H.R.Gigera. Hodně se též řeší v souvislosti s airbrushí otázka umu malovat. Je totiž mnoha „relativně“ kvalitních airbrusherů, kteří Vám udělají slušnou airbrush a kdyby jste viděli od nich totéž samé namalováno např. tužkou, či úhlem, asi byste moc nadšení nebyli... Jde totiž hlavně o cvik, snahu a nadšení – tato vražedná trojkombinace dokáže opravdu divy. Specializované obchody nabízející potřeby pro airbrush, již existují i u nás, samozřejmě, že jen v Praze a Brně, nicméně, kdo je technicky zdatný si leccos z potřeb dokáže vyrobit sám a tak potřebuje jen barvy, papíry a nějaký ten talent...
1) Historie
Samotnou trysku vymyslel již na konci 19. století malíř akvarelů – Charles Burdick, ovšem po jeho smrti, usnula airbrush na nějakých takřka skoro 30 let, zimním spánkem, během něhož se jí věnovala jen velmi malá hrstka nadšenců a „zkušebníků“. Nicméně žádná zásadní díla v tomto období historie umění nezaznamenává. Obecně se dá říci, že jakýmsi pomyslným průkopníkem airbrushe je až britský malíř a airbrusher – R.J. Seymour, podepisovaný na svých airbrushích jako „RJS“. Tento surrealista narozený v roce 1934 v anglickém Bennigtonu, přítel Salvadora Dalího a mnoha dalších malířských hvězd své doby, zpočátku jen normálně maloval štětcem na akryl. Celý nápad airbrushe dostal(nezávazně na Burdickovi, o jehož již téměř půl století starém patentu nic nevěděl), jak již to tak v historii lidstva i často bývá vlastně omylem, když u svého strýce(opraváře aut a autolakýrníka), pozoroval, jeho dělníka, kterak stříká auto místní policejní stanici... Všiml si totiž, že při použití vzduchu se barva nanáší pomocí kompresoru přes šablonu velice přesně a výsledný efekt je stejně přirozený(ba leckdy ještě hezčí a lepší),než zdlouhavé natírání štětcem. Původní, prvotní airbrushe tedy byly velmi jednoduché(neodvážné) a často stříkané podle šablony. Seymour si zhotovil jakousi miniaturní napodobeninu strýcova lakýr techu a začal „stříkat“ své první práce. Toto primitivní „nářadí“, jednoduché na sestrojení, horší na správné seštelování mu zpočátku dělalo určité komplikace, zvláště při tzv. „roztřicích“, které zná každý airbrusher – začátečník. Jde o to, především správně seřídit velikost a rychlost stříkaného vzduchu do trysky v trubici(„pistoli“), tak, aby nedocházelo k nechtěnému stříkání mimo požadovanou plochu. Seymour postupně celý aparát neustále zdokonaloval a pomalu, ale jistě přestal štětec úplně ve své práci používat. V roce 1959 měl v londýnské galerii „Royal Hall gallery“ svoji první výstavu, celou kompletně sestavenou z airbrushí. Andy Warhol, zhruba o 20 let později zdůraznil, že po zhlédnutí Seymourova katalogu prací(právě airbrushí) z 60 tých let, v něm vyklíčila myšlenka „pop artu“...
2) Současnost
Seymour si své umění a nápad, naštěstí nevzal do hrobu(stejně ještě žije), nicméně s ním ostatní zbytek uměleckého světa seznámil, až po patentování si své myšlenky, v roce 1961. Malířů, kterým se airbrush v té době velice záhy zalíbila, byla spousta, z nejznámnějších jmenujme např. Robert Click, Wayne Russell, George G. Spoke, H.R. Giger a mnozí další...
Většinou a to je zajímavé, šlo o bývalé malíře surrealistické epochy. Nepochybně zejména proto, že se airbrushí dala znázornit více a jasněji fantasy scéna vnímání světa. Zhruba na konci 70-tých let 20. století, vzniká v USA dokonalá airbrusherská škola, vedená jistým Trevorem Collinsem, který airbrush zdokonalil a vytvořil v ní prvek dodnes používaný a známý jako „ americká retuš“. Jde o téměř fotografickou ideu znázornění světla na obraze. Výhodou airbrushe je, že pokud se naučíte správně zacházet s celým aparátem, máte jej dobře seřízený, vychytáte si to své, vytváříte obrazy, o kterých si laik myslí, že vznikaly za velmi ztížených okolností a přitom vy sami víte, že to není až tak pravda. Znám pár tatérů, kteří jsou lepšími airbrushery než-li tatéry... Tím, kdo však airbrush proslavil celosvětově rozhodně nejvíce, byl asi H.R. Giger. Ten ji ve své práci začal používat na velkých plochách a tak obrazy, jako „LI“, „Landscape Biomechanoid“, LI 2“ a mnohé další, jsou ve skutečnosti airbrushe, jak vyšité, využívající Collinsovi americké retuše, jako nikdo předtím. Současnost je airbrushi nakloněná velmi, protože celý komplex pomůcek potřebných k samotné práci již není natolik nákladný a pokud zvládnete základní techniku, děláte věci jako Piccasso. Problém je snad jen v tom, že pokud neumíte opravdu malovat a neoplýváte mnoho ani vlastní fantazií, vaše airbrushe jsou jednoduché a kopiemi toho, co již dávno vzniklo...
3) Budoucnost
Pokud se často nebo alespoň častěji zůčastňujete tattoo konvencí, určitě jste si nemohli nevšimnout, že se pomalu, ale jistě stává airbrush součástí tattoo scény, jako nikdy předtím. Mnozí kvalitní tatéři se kromě samotného tetování věnují právě airbrushi, protože sehnat zakázky není v dnešní době vůbec problém a do budoucna to bude ještě lepší. Navíc finanční stránka je v profi airbrushi, velmi lukrativní... Mnozí tatéři tak budou kromě tetování také malovat motorky, auta i kamiony a budou si tím vydělávat na prodělečné aktivity své práce. Obecně vzato se není čemu divit, mnozí tatéři mající své modely například určené na tattoo konvence, je tetují zdarma a to i leckdy velmi velké a časově náročné motivy, často i ve chvílích osobního volna a jakýmsi finančním„zadostiučiněním“ se jim tak stávají zakázky na airbrushe. Airbrush svoji budoucnost zcela jistě má a možná se budeme ještě i divit, kde všude může najít své uplatnění...