(Literárně-kompozitní recenze)
Autor: Ulaya Gadalla, Margot Ibrahim
Vydal: Ottovo nakladatelství 2002
Na tuto knihu jsem byl zvědavý, protože jsem na ni slyšel velmi rozdílné a protichůdné názory. Většinou byly vždy velmi vyhraněné. Jedni na ni pěli chválu, druzí ji naopak odsuzovali, jako velmi špatnou a literárně i obsahově „slabou“. Jestli Vás zajímá můj názor, tak se musím přiznat, že se „bohužel“( tedy ovšem, jak, pro koho...), přikláním spíše k táboru té druhé skupiny. Již samotný název knihy, ve kterém je gramatická chyba, již hned na jeho titulní straně – v jejím jménu, mě nemůže přimět jinak... Mám tím na mysli ono klíčové slovo henna, které se píše se dvěma „n“ a to ať již v anglickém originále, tak v jazyce českém... V tomto směru jsem byl tedy skeptický již při uchopení této 50ti stránkové brožurky, spíše než-li knihy. Samotný její tvar, ale i celkové zpracování, jehož podtitul zní „ Cítím se skvěle“, opravdu nasvědčuje, že jde o méně náročnější čtení vhodné především do čekárny k našemu obvodnímu lékaři, popřípadě ke kosmetičce, dělající nám nějaký ten melír... Kompozičně je kniha rozdělena na 3 jakési hlavní celky. V tom prvním se čtenář dozví, co to znamená slovo body art a že henna(stále s jedním „n“), k němu bezesporu patří. Dále se zde hovoří o tom, že je henna, zcela normální a přirozenou zdobící technikou, mající své kořeny v Severní Africe a Indii. Že jde tedy o něco jako módní trend od doby kamenné. Je zde velmi povrchně vysvětlena symbolika a význam tetování hennou, s tím, že je kladen důraz na hennu, jako spíše na make-up, než-li, jako na klasickou alternativu omyvatelného tribal tattoo. Velmi povrchně a zlehka, jsou zde také vysvětleny rozdíly v kvalitě barev henny, v jejich odlišnostech a vzorech. Kladem jsou naopak vcelku pěkné a kvalitní doprovodné fotografie, které však leckdy s textem, k němuž mají patřit, až tak stoprocentně „nespolupracují“... Druhý celek knihy je zaměřen na samotné tetování hennou – sama kapitola se také stejnojmenně nazývá. Vzhledem k době, kdy byla kniha v originále napsána(1998), bylo od jejích autorek, hodně pokrokové a prozíravé vnímání toho faktu, že bude zdobení hennou zaznamenávat do budoucna vzestupnou tendenci a tomu také hlavní kapitolu této knihy zasvětily. Jen tak mimochodem, při tomto zjištění si nemůžete nevšimnout, že německý originál knihy, ze kterého je pořízena tato česká mutace, má název knihy uveden správně, tedy „Henna-Tattoos“ , vydalo nakladatelství Gräfe und Unzer, München 1998. Česká paní překladatelka, paní(slečna?) – Lea Smrčková, však tento gramatický fakt, jaksi přehlédla... Možná jsem až přílišný pedant, ale na druhou stranu si říkám, že kde již jinde se má praktikovat správná gramatika, když už ne u psaného slova, tedy u knih??? Ale tedy zpět ke druhé kapitole knihy – tetování hennou. Praktické a kladné je vůbec vysvětlení toho, zda-li používat tužku, či tetovat ze speciálně koupených henn, uschovaných v již k práci připravených tetovacích tubách. Je zde vysvětleno, že henna není stálá a zhruba, jak dlouho nám asi vydrží. Co mně tu však chybí je fakt, že například o alergických reakcích na silné typy henny, se zde hovoří asi v šesti větách... Co je ovšem opět rozebráno „relativně“(vzhledem k celkovému počtu stran) dobře je to, jaké tetování a kde je nejvíce trendy a jaká se k němu hodí halenka a sukně. Programově to však již chápu, protože na zadní straně je poutač na ostatní knihy z edice Cesty, které tuto publikaci vydalo, pod hlavičkou Ottova nakladatelství a zde jasně vidíte marketingovou strategii firmy. Tituly, které také na zhruba 50ti stranách vysvětlují čtenáři např. kvalitu čaje, energii z jógy, bodystyling nebo Feng shui – k tomu se nedá mnoho co dodat. A tak se k závěru druhé a hlavní kapitoly, dozvídáme, že letním hitem(které sezóny, když v módním světě jsou minimálně 4 za rok???), je tetování hennou, podle afrických berberských žen... Poslední kapitolou, je zhruba 25ti stránkový celek, nazvaný – malování rukou. Tato kapitola je zpracována asi nejlépe, ale opět si tento pojem značně relativizujte!!! Nicméně z hlediska mladé dívky, která ví o henně, něco málo o tom, že existuje a že je hlavně černá a že není navždy, což ji těší nejvíce – jde o hodnotné dílo... Již to, že autorka sama v jedné části knihy říká totiž, cituji ...“ Všude na světě, ovšem ženy jen zřídka vytvářejí monumenty pro věčnost – možná proto, že více vědí o pomíjivosti života...“, snad vysvětluje vše. A to jsem, prosím feminista!!! Závěrem chci jen říci jednu věc, na českém trhu je více knih o henně a tato nepochybně patří k těm nejhorším, kterou jsem měl možnost spatřit. Zajímá-li Vás ovšem henna více a chcete-li vědět něco o těch lepších(knihách), přečtěte si recenzi třeba zrovna na tu příští...!!!