(Literárně-kompozitní recenze)
Autor: H. R. Giger
Vydal: PP Production, 2005
Hans Rudi Giger... Jméno, které samo o sobě pro miliony fanoušků výtvarného umění, po celém světě – znamená něco, jako ztělesněné novodobé božstvo. HRG je zkrátka žijící relikvie. Stane se to málokterému umělci ještě za života – H.R. Gigerovi se to podařilo... Kniha s názvem „MIMO DOBRO“(nějak mně tam stále chybí to „A ZLO“, ale to napsal zase jiný autor:-), je jakýmsi katalogizačním kompletem, vydaným v rámci loňské Gigerovy výstavy, konané v Praze. Ta probíhala v období od 14. dubna do 13. července 2005 v Národním technickém muzeu. Návštěvníci 7. Tattoo convention, se sním mohli i osobně setkat v páteční podvečer, během jedné hodinky jeho autogramiády, kde podepisoval mimo mnoha jiných promo předmětů i právě tuto knihu. Celkem má oficiálně k dnešnímu datu vydaných rovných 23 knih. Na začátku letošního roku měla vyjít kniha s názvem „HR GIGER – TATTOO´S“, bohužel však ještě není na trhu. Ale zpět tedy k recenzovanému titulu. Publikace je udělaná velmi kvalitně na hladkém tlustém papíře, formátu rozšířené A5, má 120 stran, lepenou vazbu, barevné i černobílé fotokopie Gigerových děl. Je rozdělena na jakýsi autorův životní triptych – má tedy 3 kapitoly, vztahující se vždy, k jeho danému tvůrčímu období. První částí je Lidský příběh. V této kapitole jsou obsaženy ranné Gigerovy skicy a první jeho slavné obrazy, hlavně z období 70tých let 20. století. Tyto výtvory jsou nejčastěji „vyňaty“ z jedněch z nejslavnějších Gigerových knih a to sice z obou dílů knihy NECRONOMICON I a II. Mezi nejoblíbenější a nejtetovanější díla z této kapitoly patří např. obrazy, jako LI II, obal desky skupiny EMERSON, LAKE AND PALMER nebo třeba jeho slavné dětičky. Také zde najdete něco málo fotografií bronzových soch, realizovaných sochařských děl – zhmotnělé temnoty v praxi – nejen akryl na papíře, či dřevě... Druhá kapitola nese výstižný název – Příběh biomechanoidů. Zde objevíme velmi detailně propracované biomechanické struktury – čili spojení živého s neživým. Také se zde objevuje prvopočátek Gigerova Oscarového Vetřelce. K tomu toho již bylo napsáno tolik, že zkrátka nevím, moc co dodat. Při podrobném zkoumání Gigerova díla, však zjistíte jednu podstatnou a možná málo známou věc. Giger je temný, ale není v něm zlo! To je dvojí emoční diskurz. Giger vyhledává v lidské mysli ty nejděsivější fantomy a ukazuje je vstříc slunci. Je proto špatný??? Myslím, že nikoliv – notabene to strašlivé, přestává být oním strašlivým, právě po jeho personifikaci a vytažení na světlo. Rádi škatulkujeme – v umění to platí dvojnásob. Pojmenované zlo sice ještě není dobrem, ale nemá již sílu strašit a to je to, co nám Giger, prostřednictvím svého umění vysvětluje. Třetí a poslední kapitolou je kapitola, jmenující se Příběh tajemných horalů. V ní nalezne čtenář převážně náčrtky z 90tých let 20. století, které mají svůj význam, jako designová část scénáře, připravovaného sci-fi filmu s názvem TAJEMSTVÍ SAN GOTARDA. Ten není zatím ještě ani ve fázi přípravy, nicméně je jasné, že je jen otázkou času, kdy se Gigerovy ozve nějaký producent a režisér, díky nimž se tak dá celý kolotoč do pohybu. Kniha končí datumovým adresářem autorových samostatných výstav, skupinových výstav, děl ve stálých expozicích, knih a katalogů a samozřejmě nezbytnou „děkovačkou“. Pokud by toto měla být jediná Gigerova kniha, asi by svůj účel a to sice – okouzlení, splnila i tak. Ale ona není jediná a věřím, že není ani poslední. Jsou lidé, kteří nedosáhli Gigerovy ani k patám a jeho dílo odsuzují, jakožto pitoreskní „armatury“, nemající valného uměleckého potenciálu. Osobně si myslím opak. Giger je dnes řazen valnou částí laické, ale i odborné obce, ke špičce současného výtvarného umění svého stylu. Opomenu-li skromně, že tento člověk vymyslel vesmírné monstrum, na základě jehož nepovedených kopií, vznikají dodnes hollywoodské sci-fi trháky a že dal světu nový styl surrealismu, zvaný biomechanický surrealismus – jde bezpochyby o malíře s velkým M. Ostatně ne nadarmo je řazen v katalozích aukčních síní na stejné úrovni, jako klasici svých výtvarných odvětví, jako Picasso, Gaugain nebo Rembrandt. Pokud chcete poznat světlo ve tmě a to tak, že Vás to možná až zaskočí, je tento tištěný „střípek“ spolehlivě slušným vstupem...