Eddie Jensen – „sjetý potomek Vikingů“
Jak jsem se již zmiňoval v minulém díle – je dnešní, skutečně již v pořadí poslední legenda, opět Skandinávec a „neobyvatel“ USA, jako většina předešlých tattoo legend. Dnes se s Tetovanými legendami, již rozloučíme definitivně - vím, že jsem totéž říkal i u první série, nicméně, myslím, že těch 12 hlavních, jsem uvedl. Budu-li bilancovat (statistikovat), tak jsem Vám postupně představil 10 mužů a 2 ženy. Vím, že co se týče sexusu, tak je tento cyklus, pravda značně nevyrovnaný, ale dámy snad prominou... Chtěl jsem ukázat jen ty legendy, jež splňovaly všechny mé požadavky na všechna NEJ a prostě mně to vyšlo takto. Pouze jediný z těchto dvanácti, v současnosti ještě žije – Tom Leppard. Seriál si za tu dobu získal svůj stálý okruh čtenářů, kterým moc děkuji a pevně věřím, že i již napsaný seriál, na rok příští – „Bodyart za mřížemi“, se Vám bude taktéž líbit...
Když se na konci roku 1939 manželům Jensenovým v malém podhorském městečku Höyanger v Norsku, narodil, jejich první a zároveň jediný potomek, začínala právě 2. světová válka. Seth Jensen, otec malého Jensena, se živil, jako prodavač ryb v místní tržnici a maminka – Norah Jensen, byla profesionální tanečnice. Tancovala, jak v tanečních klubech (jako„předtancovávačka“), tak jako členka jednoho z národních norských tanečních týmů. A byla vážně dobrá. Její jméno, se objevovalo, na všech městských plakátech, které se svým souborem objela. Tomu měl však učinit přítrž, jeden nespokojený malíř... Také tak učinil a Jensenovi, začali na počátku 40tých let pociťovat, stejně, jako zbytek Evropy, velmi tíživý dopad nové války. Přídělový systém všeho – potravinami počínaje a toaletním papírem konče, se praktikoval i v Norsku a Eddie, později v mnoha rozhovorech vzpomínal na tuto dobu. Seth Jensen, chtěl dát syna vyučit, nějakému, jak sám říkal – poctivému a materiálně „jistému“ řemeslu. Naopak Norah, chtěla mít doma dalšího umělce. Nejlépe profesionálního hudebníka nebo světoznámého sochaře, či malíře. Jejich snění, ale pramálo zajímalo malého Eddieho, který, jak mohl, byl v místním kině a hltal řadu, většinou brakových filmů. Bylo tedy jen otázkou, kdy se sám bude chtít stát, jedním z hrdinů stříbrného plátna. A to také skutečně přišlo. Po ukončení základní školy, jejíž výuka během války, však byla značně uvolněná (díky náletům, zimě apod...), se Eddie hlásí v roce 1955 na Nordberghův herecký institut (norská obdoba naší JAMU,či DAMU), v Oslu. Ke studiu, si vybere obory „klasické herectví“ a „dabing“. Školu nakonec zdárně v roce 1959 ukončuje s diplomem a nový herec je na světě. Problém je v tom, že zpočátku, dostává jen samé štěky v malých a nevýznamných reklamách, TV spotech a různých firemních zakázkách. Až v roce 1963, přichází první významnější role v podobě mužského zlosyna v místním(norském) filmu „Světla nad Bergenem“, kde ukazuje po boku krásné Lei Süötwergh, své herecké umění. Jedná se o béčkový biják, který však překvapivě zaplnil ve svém roce norská kina úctyhodným počtem diváků, kterým se Eddieho výkon evidentně líbil. Na filmové ateliéry TVN, začínají chodit dopisy, kdo že to je ten Jensen a kde je možné jej ještě vidět. Eddiemu se najednou začíná dařit – nabídky se jen hrnou a konečně se dostává do situace, že si může vybírat. Ostatně, po tom také od začátku své kariéry toužil. Relativně známým se stává až po uvedení druhého béčka – „Vražda na trondheimské koleji“, který běží v norských kinech na jaře roku 1966. Eddiemu je pouhých 27 let a má za sebou již celkem slušné renomé. Zlom však nastává v roce 1970, kdy dostává nabídku k natáčení od britské televizní stanice BBC. Ta připravuje seriál z komediantského prostředí, kde má Eddie ztvárnit hlavní roly – slavného anglického cirkusáka Denise Whitemora, který se svým cirkem Whitemore Shapito, brázdil anglickou, irskou a skotskou půdu celé půlstoletí. Seriál je sedmidílný a nese název „V běhu života“. Natáčí se skoro 3 roky a za jeho účelem se musí Eddie odstěhovat z Osla, kde až doteď žil v luxusním bytě, do londýnského podnájmu. Skok je to nejen životní, ale především materiální, protože, i když Eddieho honorář na konci produkce činí nějakých 85 000 liber, je jeho život během natáčení značně nuzný. To však Eddiemu nevadí, jak sám říká – chce se vcítit do role a Whitemore, začínal ve velmi bídných poměrech, takže... Whitemore měl také četná tetování a tak požadavek studia zní – namalovat tetování!!! Eddie, se však během produkce vypravuje do místního tattoo salonu – Cactus tattoo, kde si nechává zkušebně vytetovat své jméno. V roce 1975, je seriál dokončen a ještě týž rok, běží v kinech i v celostátní televizi. Setkává se s obrovským ohlasem. Britským divákům se líbí a Jensenův výkon oceňují. Problém je však v tom, že není Brit a tak se na něj velmi záhy i zapomíná. Eddiemu to však paradoxně nyní již nevadí, protože se zamilovává, do své nové lásky - tetování se mu zkrátka zalíbilo až moc. Nechává se tetovat od všech možných tatérů - včetně George Burchetta. Díky tomu již nikdy nezavadí o serióznější hlavní roly. V roce 1980, si stihne ještě střihnout biják „Vikingové – plavba barbarů“ a je prakticky konec. V květnu roku 1982 je již Eddie celý sjetý. Nikdo z jeho okolí nechápe, jak se kvůli tetování dokázal vzdát, tak slibné kariéry, ale vše je již marné. Eddie vystupuje již jen v komponovaných programech na podporu bodyartu a dokonce si otvírá i slavný Jensen´s tattoo shop, v londýnské čtvrti SOHO. Ten zde funguje takřka v nezměněné podobě dodnes. Eddieho životní prostor se „scvrkává“ na bodyart a TV shows. Žije z příjmů reklamy, úspor a výdělků z tattoo shopu. V roce 1999, přesně 7.12. 1999, je Eddie Jensen, v den svých šedesátých narozenin – uveden do Tattoo a piercing hale of fame. Své „životní vítězství“, jak o této kapitole v rozhovorech hovoří, přežívá o pouhé 3 roky. Umírá na rakovinu prostaty v roce 2002 doma v Höyangeru – sám a opuštěný, v 63 letech...