Jesse Kirby – „cikánský baron“
Tenhle týpek byl opravdu zajímavý. Je předposledním představitelem druhé série Tetovaných legend, zároveň prvním, ze dvou skandinávských zástupců. Ano, záměrně jsem zařadil Kirbyho a v posledním díle i Jensena, protože oba patří do skupiny legend, nenarozených v USA, či Anglii. To jsou totiž země, ve kterých se narodila většina z tetovaných legend a tak jsem nechtěl, aby to místo většiny byli všichni. Vzhledem k historickým, geografickým a politickým podmínkám, byl život těchto legend trochu odlišný od svých „souputníků“, ale přeci o to lépe...
Psal se 17.červen roku 1926, když se narodil Jesse Kirby. Sedmé dítě z jedenácti, v rodině pocházející ze starého cikánského rodu z městečka Boras. Podle rodové tradice, vycházející z kořenů rodiny se měl stát malý Jesse ošetřovatelem koní. Kirbyovi sice patřily k prastarému rodu kočovných švédských cikánů, ale již dědeček Jesseho – Neil Kirby, který se do Švédska přiženil ze Skotska, se usadil a jako svoji životní cestu si zvolil chov koní – založil si plemennou stanici. Jesse vychodí měšťanku v přímořském maloměstě Varberg, ale studium není zrovna jeho nejsilnější stránkou. Již v této době má problémy s chováním a rozbitá okna a drobné krádeže, jsou vpravdě tím nejmenším prohřeškem. Svého času dokonce hrozí sociálka, že Jesseho vezme do ústavu pro problémovou mládež, nakonec se to však nějak ututlá. Stejně ve válečném roce 1942, ve svých 16 letech opouští rodný Boras a vyráží do světa. Protlouká se jak to jen jde – většinou se živý drobnými krádežemi a příležitostnými pracemi – hlavně v přístavních městech celé Evropy. V roce 1946 již má za sebou také slušnou kariéru, návštěvníka kriminálů, kde pobývá nejčastěji za majetkovou trestnou činnost a nějaká ta ublížení na zdraví. V této době již má na sobě slušnou řádku tetování. Celkem rychle také propadá chronickému alkoholismu, který jej bude provázet do konce jeho krátkého života. Jeho stopy vedou až do dalekého Španělska, kde se v roce 1954 usazuje v malebné Cartageně. Zde se nějakou dobu živí jako poslíček, pingl, hotelový pikolík, příležitostný dělník na stavbách. Vzhledem k tomu, že manuální práce však nepatří mezi jeho oblíbené činnosti, všude vydrží maximálně 2-3 měsíce. Píše se rok 1956 a Jesse oslavuje s kumpány z místní galérky svoji třicítku. Na povzbuzení padne pár sudů piva a nějaké ty demižony s místním, španělským vínem. Dodnes není jasné, koho to byl geniální nápad a je to vlastně již i jedno, ale někoho z přítomných napadne udělat banku v nedaleké Lorce. Samozřejmě jsou ještě týž den po policejním zátahu zatčeni a odsouzeni pro ozbrojenou loupež. Jesse vyfasuje, jakožto jeden z vůdčích členů bandy sedm ostrých (7 let natvrdo), což je vzhledem k jeho bohaté mřížované minulosti, ještě celkem slušná sazba. Po 4 letech je na amnestii tehdejšího španělského krále propuštěn. Rok 1960 zahajuje šestou dekádu 20. století a jak již víme, je toto desetiletí jedním z nejbouřlivějších. Zvláště jde-li o politicko-sociální stránku života na celém světě. Jesse vychází po nejdelší době, strávené v kleci na svobodu a najednou neví, co se životem. Vrátit se domů, kde jej již nikdo nečeká, protože rodiče jsou již mrtví a sourozenci jej nepřivítají zrovna s otevřenou náručí... Shodou náhod a omylů se ocitá na lodi plující ze Španělska do Holandska a tak v roce 1961 končí v Rotterdamu. Zde je zaměstnán, jako promítač v kině, ale pro nadměrné požívání alkoholu a s tím spojené problémy – jako nechození do práce, ztrácení materiálu apod., je nakonec vyhozen. Přes svého kamaráda z lodi – Alberta Steckla, dostává místo vyhazovače ve striptýzovém baru „Red Rose“. To se mu však z hlediska jeho pozdějšího života stává osudovým. Většina strip barů té doby je totiž jen pračkou špinavých peněz z různých ne zrovna čistých činností a ani Red Rose, není v tomto směru výjimkou. Jesse se na chvíli zdánlivě „usazuje“, dokonce i alkohol trochu omezuje, ale zdání je to klamné. Mezitím dochází do místního tattoo salonu Warrant tattoo, který v Rotterdamu existuje dodnes. Zde jej místní tatér a zakladatel studia – Bart Boumans tetuje od hlavy až k patě a Jesse se brzy stává místní klubovou atrakcí číslo jedna. Do cesty se mu však připlete mafiánský boss Götz Wüml, původem z Německa, který zde vydělává na prostituci a prodeji drog. Jesse se mu zamlouvá a tak jej pro začátek jmenuje svým osobním řidičem. Netrvá však dlouho a Jesse se vypracovává až na Wümlova osobního asistenta a je zasvěcován i do některých obchodů. Nejsou přesně známy všechny okolnosti tohoto případu, ale na podzim roku 1967 je Jesse, společně s Wümlem a jeho dvěma gorilami zastřelen při jedné z nočních předávek zboží. Jesse není mrtev na místě, je ještě převezen do nemocnice v Haagu, ale zde po dvou dnech umírá na zástavu dechu. Má oboustranný průstřel plic. Píše se rok 1967 ( rok léta lásky a květin) a Jessemu je pouhých 41 let...