Vím, že toto téma není až tak nejobvyklejší – zvláště pak, rozebírat jej v časopise, věnovaném notabene na podporu bodyartu, tedy mimojiné také tetování, ale právě proto... Nemálo lidí, se mě totiž ptá, ať již soukromě, tak novinářů v rozhovorech, na otázku společenské tolerance a odvahy v souvislosti s mým tetováním. Když jsem se tak prohraboval různými materiály, týkajícími se tetování, zjistil jsem, že se tato problematika nikde nevyskytuje a je asi braná všemi za takřka samozřejmou. No, ono z určitého úhlu jde o samozřejmou věc – každý, kdo jde do něčeho takového musí vědět, proč to dělá a že pakliže bude „vybočovat“ více, čekají jej hodně mírně řečeno trable... Kdysi dávno – cca v polovině roku 2002 jsem v Reflexu napsal fejeton s názvem „Bariéra – jinakost?“, který se právě těmto souvislostem podrobně věnoval. O čem bych chtěl tedy nyní konkrétně vlastně hovořiti? No, především o tom, co dle mého názoru mnoha lidem primárně nedochází a to sice, že tetování rozsáhlejšího charakteru je SILNĚ o osobní odvaze a že tzv. vizuální diskriminace funguje i v dnešní době a že dokáže život znepříjemnit dosti znatelně...!
JAK TO BYLO:
Z historického hlediska bylo již tisíckrát napsáno, že neexistuje jasná definice sociální, intelektuální, politické ani žádné jiné vrstvy jednoznačně se ztotožňující s tímto eliminujícím prvkem... Důležitý je však ten faktor, že tetování bylo v minulosti jako determinující jednotka uznáváno všemi, víceméně tedy jednoznačně. Všichni jistě víme, že Starý Egypt byl lineárně dějinně členěn na Starou řiši, Střední říši a Novou říši. Po připojení Sinajského poloostrova, Sýrie a Somálska byla vláda faraona neomezená – despotická. Znakem moci byl vytetovaný had, uctívaný jako nesmrtelný symbol moci. Také bájný Fénix – symbol nesmrtelnosti jako takové – byl oblíbeným tetováním vládců. Naopak tetováním odsouzenců k smrti byl znaky smrti – boha Anubise, či převozníka přes řeku Styx do podsvětí – Charona. To je pro Vás, pravidelné čtenáře mag. TETOVÁNÍ, jistě již delší dobu známý fakt... I zde však mělo tetování své nevýhody. Ani ne tak společenského charakteru, jako spíše toho identifikačního. Když se totiž semitské kmeny Hyksosů vzbouřili otrokářskému řádu a začalo velké rabování a loupeživé výjezdy(17. stol. před. n. let.), byli snadno rozpoznatelní faraoni první na řadě, kdo skončili zazděním, ubičováním či ukamenováním....I kdyby se totiž nakrásno snažili např. díky chudáckému oblečení tzv. „splynout“ s davem, byli stejně později či dříve právě díky svému tetování poznáni. Navíc tehdejší teploty Starého Egypta, kdy se i v zimě držel teploměr na nějakých 28°Celsia, byly také svým způsobem zdatným nepřítelem... Paradoxně však tedy zjevně tetování měly dvě společensky nejprotikladnější sociální vrstvy. Ti nejmocnější a ti druzí – nejchudší z nejchudších. Nejrozšířenější střední vrstva byla mimo tuto scénu... Středověk a starší Novověk můžeme vzít velmi rychle – tetování bylo výhradně v rukou chudiny. Nejefektivněji je to znát v období 14. stol. – 18. stol. n. let. Počínaje lůzou přístavních měst, kolonií a konče trestanci na galejích po dobytí Bastily. Také žádný společensky nepředpokládaný vývoj. Až by se dalo tedy říci, že naši předci(historie) byli z morálního hlediska s tetováním vyrovnáni možná lépe, než-li my dnes...
JAK TO JE:
Beru-li současnost jako období, počínající začátkem 20. století, přichází na řadu právě ono nejkontroverznější období moderního Novověku. Zde je na čase si konečně položit onu dominantní otázku – „Proč právě tetování je symbolem vyděděnců a společensky stále odsuzované?“. Odpověď bohužel nebude tak jednoznačná a definitivní, jak by se mohlo na první dojem možná zdát. Samozřejmě, přejdeme-li převážně zločinný charakter novodobých tetovanců, je tetování Novověku však zcela o něčem jiném. Vždyť přece počínaje zhruba 50 tými lety minulého století se vytvořil nový umělecký artefakt nazvaný jednoduše „umělecké tetování – umělecká tatuáž“, který se zabývá ozdobnou, kopistickou, ale i originální imaginací výtvarného umění a vytváří tak paralelu jiným výtvarným směrům... Přesto je značnou částí netetované, tzv. „normální“ veřejnosti brané tetování, jako něco nenormálního, mimořádného a odsouzeníhodného. Opomenu-li tu věc, že je tetování osobní věc každého daného jedince, je přece nemyslitelné, aby byť sebepotetovanější člověk byl vystaven vizuální diskriminaci a přeci tato forma opravdu existuje! Zvláště pak jedinci tetovaní výrazně se s ní mohou setkat na každém kroku. Proto jistě nejen mě velmi baví provokovat tyto „tupce“ něčím, co je naprosto neškodné a přece pro mnohé tolik pobuřující. Jediné, co mě na celé věci opravdu velmi mrzí je ta skutečnost, že se píše datum roku 2004. Nechápu tedy, proč by extrémně potetovaný jedinec měl být brát za jakéhosi novodobého morálního hrdinu? Cožpak to, že na sebe nechá naplácat více barvy než-li ostatní je elitářské? Je to hloupé a svědčí to tedy jednoznačně o „malosti“ většiny přihlížejících... Na druhou stranu je tato situace „léčitelná“ asi jen a pouze množstvím více tetovaných a jejich ať již přímou či nepřímou propagací v médiích apod. Fenomén zvaný vizuální diskriminace je pokrytectví nejtěžšího kalibru a z mého úhlu pohledu je srovnatelný s rasismem, xenofobií a antisemitismem... Evropská Unie sama je falešná jak kňourání kočky po porodu deseti koťat, protože právě např. nezaměstnání z důvodů řekněme „méně obvyklého vzhledu“, vyloženě ve všech svých legislativních stanovách jednoznačně zakazuje, přesto je realita taková, jaká je...!!! O čem to tedy všechno vlastně je – ptáte se? Odpovím obecně, jak to jen nejobecněji jde – tetování není jen o odvaze „přežití“ samotného procesu tetování, to je ostatně ta nejmenší indicie, jde především o to, že pakliže je vaše tetování rozšířenější, než jsou společensky uznávané normy (růžička, škorpion, motýlek – 10x5cm!), stáváte se automaticky renegádem – odpadlíkem a to je v důsledku velmi směšné a k pláči zároveň...
JAK TO (ASI) BUDE:
Četl jsem několik studií (proroctví – chcete-li), že zhruba do 10-15 let bude mít větší, či menší tetování skoro každý a bude vyjadřovat právě onu individualitu jedince, po které se neustále tolik volá. Také, že právě zmizí ona forma vizuální diskriminace, kdy jsou např. i vysokoškolsky vzdělaní jedinci, které však zdobí větší tetování, odsouváni na okraj společnosti a jejich kvalifikace je přehlížena jen kvůli tomu, že jsou i při oblečení viditelně tetovaní. Osobně bych byl velmi rád, kdyby taková doba nastala, ale nevím jestli je to opravdu reálné...! Tetování totiž není jen o přijetí patřičné „bolesti“, během samotného procesu jeho tvorby, ale právě a hlavně o osobní odvaze jeho nositele... Mnoho lidí se mě a vím, že nejen mě, ale každého, kdo je hodně tetovaný právě na otázky společenského přijetí a tolerance ptá. Je to právě proto, že dnešní společnost – jakkoliv se tváří liberálně a tolerantně ke všem možným i nemožným odchylkám, je k takovýmto lidem značně intolerantní. Nedivím se proto lidem, kteří se bojí tetování z důvodů, že by je vyhodili z práce nebo, že by jiným způsobem ztratili svoji společenskou prestiž. Upřímně řečeno, dodnes jsem nepřišel na žádný jednoduchý recept, jak proti tomuto nešvaru nějak inteligentně bojovat. Vím (a sám to také tak praktikuji), že asi nejspolehlivější metodou je forma přehlížení, která má však svá úskalí taktéž. Když totiž nemáte zrovna „svůj den“, zrovna dvakrát vám to nepřidá. Tetování tak stále je (zvláště pak, jedná-li se o rozsáhlé tetování), hlavně o osobní odvaze vyrovnání se s věčně otravnými pohledy, otázkami a odmítáním... To je realita na kterou mít, znamená být neustále ve střehu – nevnímat každodenní pohledy kolemjdoucích, nevšímat si otázek přihlížejících a vytvořit si vlastní svět, který musí být dostatečně silný, na to, aby vás ochránil... Někdy je totiž i to, pro velmi silné nátury doslova „záhul“ a věřte mi, že se opravdu těším na dobu, kdy tyto zkušenosti budou jen pouhou a úsměvnou minulostí k vyprávění podobných historek našim vnoučatům...