Tato otázka mě zajímá již delší dobu. I někteří z Vás se mě na ni ptají, jak se to dělá, kolik to stojí, kde se to dělá, zda-li už i u nás atd... Pokusím se Vám tedy na některé z těchto otázek odpovědět. Ptáte-li se nyní, o čem to vlastně hovořím, tak jde zhruba o následující. V poslední době (cca 5 let) se v Evropě objevuje nový trend v oblasti bodyartu a to sice posmrtné uchovávání vynikajících tetovaných děl. V USA již tato věc funguje nějakých 20 let, souběžně s kriotechnikou (zmražováním) lidských těl. Běží o to, že si Vás ještě za života všimne některý ze solventních sběratelů této formy umění, osloví Vás a Vy jeho nabídky využijete. Dohoda pak zní asi nějak následovně: Musíte umřít přirozenou cestou(na nemoc, stářím, apod.), prostě nezaviněnou nehodou a Vaše tetování nesmí býti jakkoliv poškozené. Dopředu se stanoví cena, kterou obdržíte ihned po sepsání a podpisu smlouvy a ostatní podstatné podmínky. Co se týče ceny, tak se její výše pohybuje řádově ve stotisícových částkách (většinou od 100 000 Kč) výše za plochu o velikosti zad. Někteří zájemci pak hlavně v zahraničí platí za určitá díla od určitých tatérů až závratné částky. Asi nejznámější a nejdražší obchod byl v této branži uzavřen Švédem Chrisem Nordwallem, který dostal za Rembrandta na zádech a břiše v přepočtu na koruny 1 200 000 Kč!!! Rovněž zajímavá je také legislativní stránka věci. Kůže je sice část těla, ale není jako taková považovaná žádnou SZO (Státní zdravotnickou organizací) za svébytný orgán, takže pro ni platí nejasná pravidla, jde-li o podobné netradiční záležitosti. Výhodou navíc je to, že svoji kůži můžete prodat ještě i za života a onen kupující Vám pak v ceně za dílo, vyplatí i částku určenou pro plastického chirurga – i tak to v některých případech funguje. U nás v České republice je již známo pár podobných případů, ale obestírá je dým tajemna a anonymity. Stále jde ještě o značně nekonvenční záležitost. Pokud by jste se však začali o tento způsob obohacení zajímat, zjistíte, že jde v současnosti již o značně vymakaný byznys, který má v první řadě své kupující, prodávající, ale i své zprostředkovatele apod. Na internetu najdete inzeráty s podobným zněním(hlavně na zahraničních serverech), chatové místnosti, vlastní stránky atd. Rovněž právníky se specializací na podobné obchody a mnohé další, leckdy až zvláštně morbidní skutečnosti.
1) SMRT
Je zapotřebí si předně uvědomit, co se děje s kůží a s tělem jako takovým po fyziologické smrti (tedy po konečné nefunkčnosti mozku a srdce). Již pět minut po smrti se v těle neodvratně mění chemická hladina. Mění se pH, mění se počet hormonů, krvinek, mrtvolné procesy začínají fungovat i v pigmentu, zkrátka a dobře člověk již není tím, čím byl. A mění se k horšímu. Tedy alespoň z hlediska zachování kvality tetování. U tetování a jeho kvality z hlediska jakéhosi posmrtného využití tatuáže, je zapotřebí dále rozlišovat několik zásadních bodů. Tak za prvé, kvalita pokožky obecně. Obsah pigmentových buněk a jejich struktura (barva, množství, funkčnost ...). Místo(poloha) tetování a jeho velikost. Barevnost tetování a druh barvy (inertní tattoo barvy nebo obyčejné indigo, tuš, rumělka, inkoust...). Tetování samo o sobě po smrti nezmizí. A to dokonce i na rozkládajícím se těle je tetování snadno rozpoznatelné, protože vniká až do škáry a je tak prakticky přirozenou cestou nezničitelné. Může vyblednout, či trochu změnit barvu. Začne-li však již hnilobný proces – tetování dostává zelenou barvu.
2) ZACHOVÁNÍ
Pro posmrtné uchování tetování je důležitá hlavně rychlost a připravenost preparátora. Kůže s tetováním by se měla nejpozději do 24 hodin od úmrtí tzv. vyčinit, což v praxi znamená hlavně její oddělení od svaloviny. „Stáhnuté“ místo se pak po určitou dobu namáčí do uchovávacích chemických roztoků v přesném pořadí a čase. Poté se kůže napne a nechává vyschnout. Někdy se voskuje a podobné procedury, každý preparátor má své vlastní postupy. Neexistuje totiž žádná univerzální uchovávací taktika a tak si ji vytváří umělečtí preparátoři sami. Finální produkt se pak očistí, dezinfikuje a rámuje nejčastěji pod sklem. Volné uložení na vzduchu a bez napínání je prakticky technicky nemožné, protože by se kůže na vzduchu a nenarovnaná nejspíše zničila, tedy proto. Dalšími možnostmi jsou balzamace a mumifikace. V případě prvním je celé tělo, popřípadě jeho určená část zbaveno speciálními chemickými roztoky, jakýchkoliv organických sloučenin. Ty splňujíce definici biologicky živého organizmu, narušují pozdější proces vystavení. Tělo, potažmo samotná část se nejprve takto připraví a poté se naplní velkým množstvím propolisu (přírodnější forma) nebo speciálními vosky. U mumifikace se uchovává celé tělo a to tak, že jsou malým otvorem(nejčastěji ůsty, nosem..)“vysáty“ všechny orgány v těle a takto připravené tělo se suší a následně uchovává v přísně hlídaných teplotách apod.
3) VÝZNAM
Je pro někoho nepochopitelný, pro druhého normální. Záleží hlavně na tom, jak tetování vnímáme. Je fakt, že existují tatéři a díla, u nichž je škoda, aby je zničil zub času. A smrt je konečná – i pro tetování. Nedivím se tedy nikomu, kdo tato díla kupuje, ani nikomu, kdo své tetování prodá. Jde totiž o symboliku odkazu a má-li zde po nás něco krásného zbýt – proč ne, zrovna tetování? Vždyť byla to právě mumifikovaná těla pravěkých lovců (třeba Otziho z rakouských Alp), která nám podala důkaz v novodobých dějinách, že tetování je staré, jako lidstvo samo. Toto je jen modernější forma téhož. Navíc, každý má své tělo ve svém opatrovnictví – za života i po smrti. Takže proč si nevydělat nějakou tu kačku, třeba takto?