I když se tomuto tématu s celkem pravidelnými intervaly, věnuje nejčastěji můj kolega z redakce – Radek Fiksa, nedá mně to a zodpovím pár dotazů, na které se mě nejčastěji v dopisech, ale i osobně ptáte. Kolem tetování, ale i piercingu (tomu se budu věnovat v druhém díle!), se totiž neustále rojí mnoho pověr a neuvěřitelných fám, jejichž hloupost, je leckdy do nebe volající. I když mnohé z těchto informací, jste již snad (asi), již párkrát slyšeli, převyprávím Vám je po svém... To neznamená, že jinak – potažmo lépe, nežli jiní... Jen z hlediska člověka, chodícího na tetování poslední 4 roky, každý týden alespoň jednou a majícího potetovaná celá záda, břicho, obě ruce a jednu nohu... Za tu dobu mám již svůj systém ošetřování, péče, hojení a zacházení s tattoo obecně. Předem podotýkám, že není patentován, jako univerzální, ani třebas nejmoudřejší a může se tak stát, že někomu dokonce nebude vyhovovat, nicméně...
1) MOTIV
Vyjadřuje nebo by alespoň měl vyjadřovat osobu nositele. Existuje mnoho lidí, kteří dodnes profi tattoo neuznávají a to jen z jediného důvodu – estetický prvek, či módní trend, neberou jakožto dostatečný důvod... Proto uznávají např. jen tattoo z krimů. Čím déle se v této oblasti umění pohybuji, tento názor začínám více chápat. Ne, že by to byl i můj osobní názor, ale jsem k němu čím dál tím více liberálnější. Důvod je jediný a velmi prostý. I když většina tattoo, vzniklá v kriminále jsou dělána z nudy a naprostými amatéry, potažmo bez jakékoliv hygieny čehokoliv – vždy je spojeno s nějakým příběhem, lidským osudem. Tím nikoho doufám neinspiruji k tomu, aby si udělal návštěvu některého z renomovaných lapáků, jen poukazuji na tuto skutečnost, která takto opravdu funguje. Stálý problém mnoha dnešních zákazníků tattoo salonů je, že jej jdou navštívit, bez absolutní představy toho, co by vlastně chtěli. Hodně komická a k pláči zároveň je i věta určená tatérovi – „Vyberte mně něco...“. Pozor! Neplést s „Poraďte mně, prosím....“. Tak předně. Ty tuny katalogů a časopisů, které v každém tattoo studiu naleznete jsou čistě orientační a mají Vám jen navodit určitou představu, co-kde a jak vypadá, co se dělá jinde apod. Nechci nikoho zesměšňovat, ale prosím Vás o jedno, pokud máte alespoň špetku zdravého rozumu – nenechávejte si dělat nic, co jste již na někom (třeba právě v onom již zmiňovaném časopise), viděli. Jedinou „výjimkou“, jsou v tomto případě snad jen upravené motivy, prvotně inspirované něčím takovým... Jak to tedy má v ideálním případě vypadat? Odpověď je jednodušší, než si dovedete představit. Nad tetováním přemýšlejte, klidně i rok – dejte si na čas(rovněž tak s financemi a výběrem tatéra) a svoje tattoo si buďto nakreslete sami nebo najděte v některé z knih(i mimo tattoo oblast), ale hlavně pořádně přemýšlejte nad tím, co pro Vás bude navždy znamenat – nyní i za deset-dvacet let....!!!
2) HOJENÍ
Každé studium, každý tatér Vám před i po Vámi vybraném motivu a domluveném termínu, dá (pokud jste v tattoo světě nováčky), letáček s doporučeními, co a jak – před i po tetování. V čem spatřuji osobně největší problém, který, ale není až tak zásadní z hlediska praktického, jako spíše z hlediska odborného je fakt, že skoro každý tatér – každý salon, má obsah těchto údajů „více či méně“ jiný, než studia druhá. To samo o sobě může u někoho vyvolat rozpaky, kdo že to tedy má pravdu a jak je to vůbec možné? Kdo tedy určuje, jak dlouho to či ono mít, čím to mazat a proč? Jaké k tomu má odborné oprávnění? Na tyto otázky se nedá bohužel jednoznačně odpovědět. Pravda je taková, že každý tatér má svůj vlastní systém, který má již léty vyzkoušený a proto Vám jej samozřejmě doporučí. Neznamená to tedy, že pokud nemáte stálého tatéra a chodíte na každou kérku k někomu jinému (což není standardní, ale budiž..) a on Vám ohledně ošetřování, říká trošku něco jiného, než-li tatér předchozí – že lže. Znamená to pouze a jen to, že má s hojením a ošetřováním jiné osvědčené postupy, než-li onen tatér před ním... Zajímalo-li by Vás, jak to mám já, tak tedy: Na tetování chodím každý čtvrtek, tetujeme 2-3 hodiny, poté mně můj tatér čerstvé místo ošetří antibakteriálním mýdlem, natře hojivým krémem (Bepanthen) a zalepí čerstvé místo mikrotenovou folií. Odlišnosti, se kterými se můžete setkat jsou hned zde. Ne každý tatér místo natírá po umytí dezinfikujícím mýdlem a hojivým krémem, ale např. lékařskou vazelinou, rovněž tak ona mikrotenová folie není univerzál. Jsou tatéři lepící do ubrousků, či nelepící vůbec! Proto je vhodné mít vždy čisté oblečení. V případě již toho lepení se také můžete setkat s různou délkou doporučení jejího nechání. Nejčastěji tatéři doporučují 2-4 hodiny. Jsou ovšem i tací, kteří Vám folie dají více a doporučí Vám, aby jste si tu prvotní(tu od nich), doma sundali, umyli čerstvý „sliz“, místo ošetřili čistým ubrouskem do sucha, natřeli hojícím krémem (Bepanthen, Calcium Panthotenicum) a opět zalepili na noc. Jen na první noc, z důvodů přilepení se. To se totiž stane téměř vždy a každému (tedy za předpokladu, že je kérka větší, než-li 3x3 cm), že je první ráno po dni tetování tzv. „přilepený“. Místo proto násilím nestrhávejte, pokud to nejde pomalým pohybem samo za sucha, místo oblečení na onom místě klidně namočte a poté až aplikujte sundání. Pamatujte též na to, že zhruba týden byste měli nosit takové oblečení, na kterém Vám nebudou ony „obtisky“ z tetování vadit. Leckdy jsou totiž vypráním neodstranitelné (zvláště pak, je-li kérka větší a hodně tmavá) a mohlo by Vás to tedy některé i mrzet, že máte po hadýrku za pár tisíc – tedy ti bohatší z Vás.... V tento okamžik za sebou máte zhruba tu nejhorší „pooperační“ ošetřovací část. Poté je již pravidlem – mazat, mazat a zase jenom mazat. Obecně platí, že by čerstvé místo mělo být neustále mastné – to je pomyslný ideál. Doba hojení je různá – nejčastěji prvotní fáze trvá (alespoň u mě), zhruba 4-7 dnů. Po objevení se prvních šupinek – násilím neslupovat, ale nechat být – stále jen mazat, mazat a zase mazat. Záleží na místě, intenzitě barvy, zdravotním stavu atd. Ten týden je ovšem jen „hrubé“ zahojení nejsvrchnější části pokožky – samotné tetování se celkově hojí zhruba 30 dnů. Po tuto dobu byste tedy měli dbát na ono místo ve zvýšené opatrnosti...
3) ZDRAVÍ
Poslední dobou se vyrojilo hodně nesmyslných a nebojím se použít to slovo až intelektuálně zvrácených teorií o zdravotních rizicích, kolem tattoo! No, vezmu to pěkně po pořádku a bez servítek. Tak za prvé: pokud je v českém (a nejen u nás) podnikání nějaký obor, který by byl hygienou extrémně hlídán, tak je to potravinářství a tattoo salony. To myslím smrtelně vážně. Ovšem s tím rozdílem, že v prvním případě se dělají různé lobistické ústupky, sem tam se něco přehlédne a hlavně jde o stoprocentně legální „žánr“. Co se týče tetování, to je sice státem také bráno, jakožto legální činnost – viz Živnostenský list o činnostech porušujících integritu lidské kůže, ovšem úředníky je na tattoo a piercing studia stále nahlíženo, jako na něco pololegálního – polozakázaného. Upřímně řečeno si myslím, že bordely jsou na tom lépe – ty mají své podmázlé cajty, odevzdávají mafii desátky a ještě jim zbývají stovky tisíc, jejich majitelům do kapsy. Pokud tedy navštívíte oficiální tattoo studio, můžete si být téměř jisti, že již má za sebou pár desítek kontrol(ve větších městech leckdy i každý měsíc), z hygienického úřadu. Ten kontroluje samozřejmě jak čistotu studia, tak jednotlivé tattoo potřeby (atesty na barvy, strojek), sterilizátor odpovídající normám EU, provádí různé stěry z umyvadel, ze stěn apod. Proto jsou dokonce studia, kde se musíte i přezouvat... Pokud se tedy ptáte na zdravotní komplikace, které ohrožují tetování tak to jsou následující: Cukrovka, Těhotenství, VKT(Vys.krev.tlak), Žloutenka, Lupénka, HIV, Nervové choroby (Epilepsie, Psychická labilita aj.),Uživatelé léků ředících krev (Haloperidol)... To jsou osoby, které se v seriozních salonech netetují. Samozřejmě plus nezletilci, ale to beru za samozřejmé. Pokud se tedy ptáte (a setkal jsem se s takovými otázkami), zda-li se mohou některé z jmenovaných (krví přenosných) nemocí, tetováním rozšiřovat – říkám rezolutně, že NE! Důvod je prostý, čistě hypoteticky je to možné za jediného předpokladu. A to sice, že nenavštívíte profi studio(ať již kvůli ekonom. důvodům, či jiným) a půjdete k tzv. domácímu tatérovi a to ještě k nějakému hustému barbarovi. Ten Vás bude tetovat jehlami, kterými již někoho (s oním přenosným nakažením) tetoval, ale i v tomto případě bych byl v mnohém skeptik – mnoho virů po delší době na vzduchu (tedy na oněch, již použitých jehlách) umírá – ztrácí svoji virozitu. Může Vás také tetovat systémem, že bude strojek namáčet přímo do kalíšku s barvou, jak to již dělal tisíckrát před Vámi. I tento způsob je však z hlediska pomyslné zdravotní dysfunkce, značně diskutabilní. Jiný způsob nakažení jakékoliv smrtelně nebezpečné nemoci, při tetování NEEXISTUJE! Z následujících řádků tedy snad dostatečně vyplývá, že pokud navštívíte oficiální studio, nemůže Vás nic podobného potkat. Žádný profi tatér totiž netetuje jedněmi jehlami dvakrát(technicky to totiž snad ani nejde – jehly se totiž také tupí!) a každý profi tatér na Vás použije malý kalíšek, který je sterilní (a který po Vás vyhazuje!) do kterého si naleje, opět sterilní a atestovanou barvu. Omlouvám se všem, pro které jsou tyto informace jasné a nejsou pro ně žádnou novinkou. Doufám, že je Vás takových většina. Řeším to tady totiž proto, že jsem se již v pár studiích s těmito otázkami na tatéry setkal...Hodně spokojenosti s tatéry i motivy Vám přeje...