Valentine Green – „potetovaný gigolo“
Dnešní legenda stojí, co se životního příběhu týče, opravdu zato. Nesetkal jsem se v životech předešlých, ale ani budoucích legend u nikoho s tak pestrým, komickým a tragickým životem současně. Důvodem bude nejspíše to, že víceméně skoro všichni aktéři tetovaných legend vycházeli, ze sociálně a kulturně velmi odlišného prostředí...
Valentine Green, jinak vlastním jménem Ricardo Separone, se narodil (snad) 12.11.1929. Ta poznámka snad, je tady opravdu nasnadě. Valentine Green si totiž v životě velmi rád hrál a užíval si jej, jak se také jinak říká - plnými doušky. To už tak patřilo k jeho nevyzpytatelné povaze. Mezi jednu ze zásadních věcí, vztahujících se k jeho identitě, patřilo chronické lhářství. To se projevovalo třebas právě v údajích o jeho narození. Ale tedy popořádku... Mario Separone, sicilský obchodník(slušně řečeno – jinak spíše šmelinář všeho druhu) se zlatem a stříbrem, se na začátku roku 1929 oženil s půvabnou Siciliánkou – Leticií Tulo. Koupili si společné hospodářství na překrásném a odlehlém místě, poblíž městečka Ribera a začali zde žít svůj spokojený a ne nadlouho i klidný život. Do oné romantické idylky jim totiž vstoupil sám velký Duce ( Bennito Mussollini), který svým národním socialismem nakazil celou Itálii. Na Sicílii sice panoval trošku jiný životní styl, než-li tomu bylo v centrální Itálii, ale i tak na Separonovic rodinu stejně došlo. V roce 1933, totiž Duce, kromě napadení Etiopie, vyhlašuje také obrodný program boje proti značně rostoucí kriminalitě a to hlavně právě na Sicílii, s názvem „Il manifesto lande feste“ (Manifest čisté Země). Ten má za úkol vyhnat nebo zavřít v Itálii i na Sicílii, všechny mafiány a dostat se tak pod rouškou boje proti kriminalitě, k ohromným valutovým kontům, které časem využívá, jak pro svoji potřebu, tak pro potřebu ministerstva armády – ke zbrojení. Vzhledem k tomu, že se Mario ve svých obchodech stýká s místními mafiány a tzv. nečisté kontakty, tak jako tak má, je donucen utéct s celou rodinou do Řecka, kde mají zázemí díky Leticiině babičce. Do toho všeho se po chvíli Duce spojuje s Führerem a 2. světová válka tak může začít. Malý Ricardo tak poprvé v životě již v necelých pěti letech opouští rodnou zemi, aby začal svoji dlouhou a dobrodružnou pouť životem. V městečku Kalavrita, kde se Separonovic rodina usazuje, je významný řecký partyzánský odboj a tak jsou zde pouliční, ale i horské bojové půtky takřka na denním pořádku. Ricardo do školy chodí a nechodí (jak už to tak ve válce je), protože otec chce, aby se stal také zlatníkem. U Siciliánů je rodová profesní tradice velkou ctí a takřka i něčím, jako povinností. Ricardo však v dovezených časopisech vidí velký svět a ten chce pokud možno, co nejrychleji začít objevovat. Navíc zdědí vrozenou Sicilskou lenost a tak mu zrovna žádná práce dvakrát moc nevoní. Po skončení války se v roce 1946, vrací Separonovic famílie na Sicílii. Najdou zde však jen vypálenou a rozbombardovanou domovinu a neskutečnou bídu a nedostatek všeho. Otec Separone, ihned začíná obnovovat předválečné styky, ale většina jeho mafiánských přátel je buďto mrtva nebo utekla před válkou a Mussollinim do USA. Rodina tak zažívá asi největší materiální krizi. Ricarda takový život značně nebaví a tak v roce 1948, ve svých 19 letech, Sicílii nadobro opouští. Na zaoceánském parníku, vyplouvajícím ze sicilské Marsaly a plujícím do anglického Portsmouthu, se vydává za štěstím. Na cestu si vydělává, jako kotelník a lodní děvečka všeho druhu a po necelých 3 týdnech doráží do Anglie. Bez absolutní představy, co kde a za kolik bude dělat. Díky tomu zde prochází jednou profesí za druhou – počínaje uklízečem, myčem nádobí, přes lovce lidí za odměnu až po obchodního detektiva. Mladý a atraktivní Ricardo nyní nejčastěji pobývá v jihoanglickém Northamptonu. Zde si jej v roce 1952 všímá modelingový producent a stylista firmy SAVR´O – Jason Giddhart a zaměstnává jej, nejprve, jako externího modela téže značky. Netrvá dlouho a z Ricarda Separone se stává Valentine Green – nejslavnější tvář značky SAVR´O. Valentine je focen, jako hlavní aktér všech pánských kolekcí a peníze, ženy a sláva tak na sebe nenechávají dlouho čekat. Valentine rázem začíná žít jako gróf – večírky, pitky, drogy, ale také rvačky, nemanželské děti, v jejichž počtu nemá jasno ani místní matrika atd... Jediným plusem mu je snad jen to, že nezapomíná při tomto všem svém „vytížení“, také na rodiče, kterým na konto do Trapani, chodí každoměsíční finanční část z gáže... Během jednoho z bujarých večírků se Valentine porve s jedním z místních hochů ze zdejší galérky a zabije jej. Detaily nejsou nikdy přesně zjištěny, vzhledem k bujarému stavu přítomných, je to i nereálné. Valentine proto musí okamžitě zmizet, protože mu v Anglii hrozí soud a dlouholeté sezení v base. V roce 1958 utíká do Švýcarského Bielu. Zde si z několika mála zbylých peněz, pronajímá malý byteček a živí se jako kompars v reklamách a opětovným focením obchodních letáků. To se mu však příliš nelíbí a tak o 2 roky později, tedy v roce 1960, odchází do francouzského Dijonu, kde využije svého šarmu a umu po svém a stává se gigolem pro paničky z lepší společnosti. Je zkrátka jakousi call girls, ovšem v mužském provedení. Velice záhy se učí vybranému chování, stolování, konverzaci, řečem (umí 5 světových jazyků), obecným znalostem historie-umění-kultury. Šedesátá léta jsou celosvětově ve znamení Vodnáře a na celé planetě je to znát. Revoluční hnutí mládeže, práva ras, žen, sexuální revoluce atd. Nyní má Valentine opět to, po čem celý život toužil – peníze a relativní volnost. Ta relativita oné volnosti jej ovšem začne svazovat. Valentine chce začít cestovat, navíc se začíná cítit unavený a pozoruje první známky stárnutí. Způsob života, který vede, jej fyzicky(zdravotně), ale i psychicky začíná decimovat. Balí tedy všechny neutracené peníze a v roce 1967 vyráží na svoji okružní jízdu po zeměkouli. Navštěvuje USA, Mexiko, Afriku(Egypt), Indii, Japonsko, Rusko až v roce 1973 zakotvuje v německém Stuttgartu. Na jaře roku 1975, kdy jde Valentine nakupovat, je sražen automobilem a po téměř ročním léčení ve špitále se vrací s ochrnutou levou nohou domů – na Sicílii. Oba rodiče jsou již mrtví ale domek v Ribeře stále stojí a je navíc zapsán na Valentinovo jméno, takže jeho usazení zde nic nebrání. Valentino je nyní velmi depresivní, protože je opuštěný a navíc se nudí. Od místního kriminálního vysloužilce a námořníka si kupuje tetovací strojek a začíná po sobě sám tetovat. V roce 1981 tedy ve svých 52 letech je již skoro celý potetovaný a jako atrakce se objevuje zpočátku jen v Palermu, v jednom zábavním centru, později i v sicilské a italské televizi, jakožto nejpotetovanější Ital své doby. Těsně, než v roce 1988 umírá na leukémii, napíše knihu „Jeden život - dvojí sen“, která se stává na 3 měsíce sicilským bestsellerem. Nedá se říct, že by Valentine Green nebo chcete-li Ricardo Separone nebo také Stefan Kutumow, jak si také říkal ve Švýcarsku a kdoví, kde ještě - žil neplnohodnotným životem. Spíše naopak a ať již tak, či onak - užil a zažil si své. Snad se mu tedy alespoň jeden z jeho snů splnil, tak, jak si představoval...