Cash Cooper – „cirkusák s duší dítěte“
Minule, jsem svým prvním pokračováním Tetovaných legend, rozjel jejich druhou řadu. Tito lidé, položili základ tattoo historie a ač se to nemusí někomu líbit, zaslouží si za to svoji gloriolu. V dnešním – druhém pokračování Vám povyprávím o jistém Cash Cooperovi...
Na rozdíl od většiny Tetovaných legend se paradoxně narodil do prostředí, předurčujícího jeho budoucí životní vývoj. Cooperovic famílie, jejíž kořeny sahají až do 12. století, patřila odjakživa ke klanu zvanému „světští“. Byli to různí kejklíři, klauni, kouzelníci a v neposlední řadě samozřejmě také cirkusáci. Cash Cooper se narodil Nell Cooperové a Tony Cooperovi, nedaleko irského Wexfordu – na venkově, léta páně 1936, jako čtvrté dítě ze sedmi. Tony Cooper vlastnil rodinné šapitó Coopers Family a s ním objížděl území celé Evropy. Jeho snem bylo udržení „podniku“ za každou cenu a Cash, jako poslední narozený muž(benjamínek), jej měl jednou společně se sestrami zdědit a držet tak při životě. Jak už to tak však bývá – malý Cash vykazoval známky mentální retardace a i laikovi bylo na první pohled jasné, že bude potřebovat v životě, dvojnásobný kus štěstí k tomu, aby vše přežil bez úhony. Jeho „postižení“, nebylo vlastně až tak zásadní, hovořil plynule, psal i četl – jen byl zkrátka pomalejší, než jeho ostatní vrstevníci. Když na konci 30tých let minulého století, rozpoutal Hitler v Evropě peklo v podobě II. světové války, Cooperovi byli jedni z mnoha, kdo se sbalili a utekli do Ameriky. Zde se malý Cash postupně seznamuje se všemi druhy cirkusového umění, varietním proměnám, kabaretním vystoupením – počínaje artistikou a akrobacií a ošetřováním zbylé zvěře a její drezůrou konče. Upřímně řečeno, všem příbuzným i zaměstnancům Cooperova cirkusu, bylo jasné, že malý Cash patří spíše do zákulisí stanu, než do jeho vlastních prostor. Jeho tělesná konstituce, kdy již v 13 letech vážil nějakých 70 kg, jej přímo určovala jako ideálního nástupce krotitele tygrů – Randyho Palace. Ten si Cashe bere také později do „parády“ a naprosto jej svým životem a vším kolem - učaruje. Randy je také ten muž, který Cashovi poprvé ukazuje kouzlo zatím nepoznaného a to sice tetování. Jako světa znalý člověk, sám mnohá tetování vlastní a Cashe jeho obrázky naprosto uchvátí. Kromě krotitelství tak Cash ve svých 25 letech poprvé poznává na vlastní kůži, co to je tetování. Krom toho si nechává propíchnout uši i nos(přepážku), v nichž nosí zlaté náušnice po babičce. Jeho dvorním tatérem se stává starý Randy Palace. V roce 1963 se poprvé od konce války Cooperovi vrací na rodinnou farmu v Enniscorthy v Irsku. Mezitím umírá Cashův otec Tony a cirkus tak přebírá nejstarší syn z rodu – Duke. Ten nechává víceméně vše při starém a postupně naplňuje přání svého otce – posbírat zbylé členy cirkusu a znovu se rozjet na cesty. V roce 1969, když se Cooper brothers (jak se cirkus později přejmenoval), vrací ze svého téměř dvouletého turné po SSSR, je již Cash takřka celý potetovaný. Má své stálé číslo s tygry a se lvi a obecenstvo baví neuvěřitelnými výkony, jako jsou strkání hlavy do tlamy, společné rvaní se o maso, drezůra bez biče i jiných ochranných prvků pro krotitele apod. Na jaře 1971 je Cash poprvé k vidění v televizi CBS v dokumentu o lidech z maringotek. Zde se seznamuje s externím producentem Andrew Tylerem, kterého Cash nadchne a rozhodne se s ním natočit samostatný dokument. Ten se točí během roku 1972 na Cooperovic turné po Holandsku, Belgii, Francii a Španělsku a na počátku roku 1973 jej vysílá celostátní britský televizní kanál. Cash se takřka přes noc stává „hvězdou“ a Cooper Bros mají narvané šapitó. V tomtéž roce se Cash žení s jinou cirkusovou divou – Jacquelin Reedovou. I přes mnohé nabídky k přestupu(v mnoha případech i velmi finančně výhodné), Cash zůstává se svoji rodinnou – doma v Irsku. V roce 1975 čekají Cooperovi nový přírůstek, který ovšem umírá ihned po narození na srdeční selhání. Cashe tato událost velmi raní a rozhodne se, že bude nemálo peněz ze svých výdělků věnovat na konta organizací pomáhajících dětem v nouzi. Sám pak mnohá z podobných center společně s Jacquelin i navštěvuje s připraveným charitativním vystoupením. Stává se tak okamžitě miláčkem všech opuštěných dětí a některé z nich i konkrétně finančně podporuje – jako své vlastní. Ekonomická situace je však zdrcující a dopadá na Cooperovi stejně, jako na všechny ostatní. V roce 1984 se Cooperovo impérium, definitivně hroutí. Rodina se rozchází po vleklých soudních sporech o zbylé peníze, po celém světě a Cash se společně s Jacquelin stěhuje do malého bytečku v Athlone. Na konci 80tých let dostává od irské vlády invalidní důchod z něhož ještě stačí přispívat na čerstvě založenou nadaci Cooper child foundation (CCHF). Tím také končí jeho veškerá veřejná aktivita. Před dvěma lety – 21.12. 2003 umírá v 67 letech na mozkovou příhodu...