Již, když byla nalezena takřka 15 000 let stará mumifikovaná těla, homo sapiens (člověka moudrého), zachovaná v kusu ledu, jejichž těla byla potetovaná různými výjevy, často ovšem velmi těžko vůbec identifikovatelnými, šlo hlavně o výjevy ze života těchto lovců. Něco podobného, co malovali ohořelými kusy klacků do jeskyní v jižní Francii apod. Existují mnohá dogmata diskutující o vztahu člověka a mystična (dejme tomu boha), již v těchto dobách, faktem však je, že dle mnoha dochovaných indicií se již naši prapra předci modlili svým způsobem (rituálními tanci, prostřednictvím ohně apod.) k něčemu abstraktnímu – nehmotnému – božskému. Samozřejmě, Kristus to v té době ještě nebyl, křesťanství jako takové mělo teprve přijít, nicméně božstva ohně, větru, vody, země – ta v jejich představách již existovala. Čtyři základní živly - principy života...
1) Civilizace starého Egypta (4000 př. n. let.)
Kulturně i sociálně na svoji dobu velmi vyspělá civilizace, žijící hlavně zemědělským způsobem života. Tetování bylo výsadou příslušníků vyšších kast, jimiž byli např. faraonovi úředníci, ale i třeba dozorci ve vězeních. Obsahovalo tetovaná božstva uctívaná daným člověkem, nejčastěji boha Ra (bůh slunce a života), také boha Anubise (bůh podsvětí střežící zemřelé, aby se nedostali do pekla) a dalších. Tetování bylo jednoduché, tetované jehlami a často neznázorňovalo ani postavu boha samotného, ale jen jeho hieroglifický znak.
2) Říše asyrská a chetitská – Malá Asie (2000 př. n. let.)
Asie tetování znala již velmi dlouho před znovunalezením v 18. století našeho letopočtu. V Číně v této době panoval těžce otrokářský řád a dleografických měřítek se jí říkalo „Střední říše“. Dynastie Šang, rozdělovala lidi do 12 kast – jakýchsi pomyslných sociálních tříd. Rozdělení do kast ospravedlňovala vládnoucí třída – božím přáním a příkazem. Tomu se samozřejmě nikdo jen tak nevzepřel. Počínaje první až čtvrtou kastou – vládnoucí provinční členové, bylo tetování normální. Nikdo z nižší kasty tetování mít nesměl. Podle příslušnosti byl zvolen čínský zvířecí horoskop, znázorňující vládce jako draka, poté lva, pak tygra a hada. Tatéři té doby byli utajení a jejich umění se nesmělo dostat do nepovolaných rukou. Vždy si vybrali jen svého nástupce – většinou rodinného příslušníka, kterého naučili svému umění a dál bylo jen na něm, jak vyhoví požadavkům doby...
3) Vznik perské říše (550 př. n. let.)
Peršané se s ničím jen tak nemazlili. Náboženství arabského typu sice víceméně zakazuje jakékoliv zázahy do těla, jež je posvátné a patří prokovi, každopádně v každém větším městě staré perské říše tatér byl. Je zvláštní pozorovat dnes, jak se v různých kulturách prolínalo náboženství s rozdílnými sociálními třídami. Někde bylo výadou jen vyšších kast, jinde jej měla zase naopak jen spodina a trestanci, odpadlíci na hraně zákona. Tak tomu bylo právě v případě Peršanů. Tetovaní byli hlavně takzvaní „Roau“, nebo-li bezbožní a tetování značilo zločineckou kastu, ke které daný jedinec patřil... Jestli byl vrah nebo jen obyčejný zloděj...
4) Oficiální povolení křesťanství (313 n. let.)
Původní římské náboženství uctívalo nadpřirozené bytosti, které ovšem neměly ani svá osobní jména, natožpak nějaké lidské podoby. Římské náboženství bylo kněžského řádu a bylo takzvaně „pontifikační“ – kněží byli znalci i vykladači, jak náboženství, tak římského práva. I když bylo starému Římu tetování známo, měli jej výhradně chudé vrstvy, protože šlechta se řídila heslem, čisté tělo – čistý duch. Tetování tak stálo na okraji společnosti a bylo značně primitivního – hieroglifyckého a ornamentálního druhu. Co se týče příchodu spasitele (Ježíše Krista 14. – 37. n. let.), který byl za císaře Tiberia údajně ukřižován, bylo tetování bráno za znak „vyvolených“... Co je na tom pravdy se již dnes těžko dozvíme, ovšem z hlediska toho, že jej měla většinou chudina, mezi kterou Kristus nejvíce působil, je to i relativně možné...
5) Hunové a ostatní pohanské kmeny (5. stol. n. let.)
Byli barbaři a vojenští žoldáci v jednom. Jejich vojenskou základnou byla Uherská nížina a nejvýznamnějším vojevůdcem byl jistý Attila. Jejich věčné krvelačné výpady do Germánie, Itálie i východní Evropy, byly proslulé svojí obrovskou brutalitou. Náboženství Hunů bylo pohanské, bozi a bůžci, měli své ikony a Hunové samotní tetování praktikovali velmi hojně. Bylo značně bolestivé – dělalo se dýkou a jeho množství značilo sílu a postavení bojovníka...Jako barva sloužily např. často uhlíky z ohně, rozpuštěné ve vodě...
6) Období křížových výprav (okolo roku 1209 n. let.)
Křižácké výpravy se konaly na přímou výzvu papeže a do řad křižáckých řádů se většinou hlásili fanatičtí křesťanští psychopaté, toužící po dobrodružství a rychlém zbohatnutí. Cílem jejich výprav bylo zastavení vlivu islámu a výpady do všech částí již objeveného světa – nejčastěji na Balkán a do Asie... Jejich znakem byl červený kříž na bílé zástavě. Ten mělo i mnoho z nich vypáleno na rameni...Později se Křižáci rozštěpili na mnoho křižáckých rytířských řádů, jejichž mocenská kontrola byla takřka nemožná. Bylo mezi nimi i mnoho odpadlíků z řad hledaných zákonem, např. galejníci či námořníci – tetování tedy u nich k vidění bylo.
7) Největší rozmach křesťanství – pozdní feudalismus (14-17. stol. n. let.)
Křesťanství samotné tetování mnoho nefandilo – spíše naopak. Kdo jej měl, byl považován za přívržence ďábla, či společenského vyděděnce. Byly ovšem skupiny lidí, u nichž bylo i v takzvaném civilizovaném (křesťanském světě), tetování tolerováno... Byli to hlavně cestovatelé typu Marca Pola, objevovatelé nových krajin, kteří si svá tetování přivezli společně se zlatem, bavlnou či otroky z tehdy neznámých krajin...
8) Arabská říše a islám(kolem 570 n. let.)
Když přišel kupec a prorok v jedné osobě – Mohamed z Mekky do Mediny, spojil ve své věrouce prvky křesťanství, judaismu s prvky arabských lidových náboženství a vznikl – islám. Ten ve své radikálnější formě(záleží na výkladu), zakazuje jakékoliv znázorňování lidského těla, ovšem na druhé straně, rozděluje společnost do mnoha sociálních řádů – jakýchsi také kast. Záleží z jakého úhlu Korán, či Sunnu (kniha o skutcích prorokových), čteme, protože např. jedním z hesel je: „a oni nikdy nenechají řezat či jinak zasahovat do těla svého..“, ovšem v Sunně se zase naopak udává: „a lapkové a vrazi, nechť barvou, krví saně (černá), poznamenaní navždy jsou...“, proto také v mnoha městech arabských ulic měli tatéři vždy své místo...
9) Hinduismus a Budhismus
Zde je situace také docela zajímavá a složitá. Ani jedno z těchto dvou, v mnohém si jinak blízkých náboženství, jinak také po křesťanství dalších světově nejrozšířenějších, tetování jaksi ve svém religiozním „politickém programu“ vážně nemá. Skutečnost je ovšem taková, že dnešní Indie, Severní Afrika, ale především také Evropa, kde se tato náboženství od počátku šedesátých let 20. století, zvláště díky hippies kultuře těší velké oblibě – se ve vztahu k životnímu stylu versus náboženský řád (přesvědčení), značně zliberalizovala. To v praxi znamená, že tattoo studia navštěvují mnozí především neortodoxní konvertité hinduismu i budhismu a nechávají si tetovat svá božstva, ať již Šivu, Višnua, Krišnu, či Buddhu... Styl tetování těchto věcí je ponejvíce portrétový, barevný (i když také, jak kdy!) a vzorově vychází z knih, patřících k dokumentaci své náboženské prapodstaty.
10) Judaismus
Osobně se znám s pár Židy a vím, že je jim otázka tetování pro praktické vykonání z většiny zapovězena. Háček je nejvíce v tom, že také dnešní Judaismus prochází od zhruba poloviny 20. století revolučním obdobím, uvolňování radikálních norem a navíc Judaismus dnešního světa si není ani náhodou ve své podobě v mnoha otázkách jednotný. V praxi to znamená asi toto: ortodoxního Žida nikdy s tetováním nepotkáte (pokud mu není 80 let a nepřežil koncentrák!), ale jsou lokální např. chasidské organizace jako např. Chatlan(čti „Čatlan"), žijící v oblastech Severní Afriky (nejvíce oblast Egypta), které svoji příslušnost k jakési proreformní odnoži Judaismu stvrzují hieroglifickým tetováním na zápěstí. Jde o tajné tetování, které je však dnes již světu známo a podle něhož se příslušníci této kasty navzájem poznávají.
11) Koptismus a jiné odnože křesťanství
Koptové jsou svým způsobem moderními dědici z řad křesťanství. Koptismus je velmi rozšířen v Africe, kde v něm jde o jakousi zvláštní směsici lokálních kmenových náboženství, judaismu a křesťanství... Dle mého mínění a znalostí je světově asi nejznámější a nejrozšířenější Etiopská koptská sionská církev, bratrská organizace Rastafariánů z Jamajky. Ta uznává za svého boha posledního etiopského cisaře (Negusa neguse – Krále králů) – Haile Sellassie Ras Tafariho Makonnena I., jež je podle pověstí 225 potomek krále Šalamouna a královny ze Sáby. Opět jde o to, že Koptismus, jako takový tetování nepovoluje, ale hodně přívrženců z USA, Evropy i Austrálie má portréty Sellassieho a nejslavnějších Koptů (potažmo kolegiálních Rastafariánů), jako např. Marcuse Garveyho, Boba Marleyho, Petera Toshe – vytetováno.
12) Šamanismus, sektářství a ostatní minoritní náboženství
O tom se toho nejvíce dozvíte z dokumentárního seriálu v art magazínu TETOVÁNÍ, nazvaném výstižně „Tetování etnik“. Obecně vzato je mnoho lokálních-regionálních etno kultur, pralesních socioskupin, pro něž je tetování především náboženským významem. Co se týče sekt a minoritních náboženství, na světě je kolem 1500 sekt a z nich nejméně čtvrtina používá tetování ať již v jakékoliv formě, ponejvíce k označení příslušnosti... Nejvíce z těch, jež používají tetování ve své hierografii – existuje na africkém kontinentě, Indonésii a USA.