Berlin Arena
Vivat la tattoo revolucion! Vivat Berlin!!! Těmito dvěma propagandist větami, bych mohl zakončit reportáž z tolik očekávaného 14tého ročníku největší německé tattoo konvence. Jako, čekal jsem leccos, ale byla to vážně síla. Tak k meritu věci... Vyjeli jsme ve pátek v 03:30 hodin směr Praha, kde jsme nabírali našeho vzácného translatera(pro neanglicky hovořící – překladatele) – Rosťu Tondla a dálnice nach Dresden und Berlin, již čekala na své evropské tattoo bratry. Jelo se ve složení: Libor Šmehlík(zvaný Boss, vydavatel TETOVÁNÍ), David Klvač(tatér a piercer – Our Future Tattoo, Brno), Rosťa Tondl(profesionální anglický překladatel) a moje maličkost PJH(redaktor TETOVÁNÍ, spisovatel, odborný asistent na FFMU v Brně). Počasí, jakž takž ušlo, hlavní bylo, že nesněžilo a bylo i „relativně“ teplo, takže to na žádné závažnější automobilové komplikace nevypadalo. Hraniční přejezd, proběhl taktéž kupodivu, bez závažnějších komplikací, na které jsem již nějaký ten rok, kvůli svému zevnějšku zvyklý a cesta do Berlina, tak ubíhala svižným 160km/hod. - tempem. V pátek vše začínalo ve 12:00 hodin a konec, byl avizovaný na rovnou půlnoc, tedy 00:00 hodin, což se také zhruba s 15ti minutovým pozdržením podařilo. My do Berlína dorazili kolem 11:00 hodin, takže času jsme měli relativně dostatek. Berlínská Arena, byl prostor o velikosti kolem 4000 m2, který ovšem najít, bez podrobných znalostí, či mapy Berlína – nebyla až taková legrace, jaká nás zprvu po příjezdu do Berlína provázela. Když se nám to konečně podařilo – nanosili jsme si naši „výbavičku“, pěkně do našeho „kotce“ a jeli zjišťovat, druhou – ne nepodstatnou věc a to sice – ubytování. Hotel IBIS, byla taková slušnější trojka(hovořím o hotel.kategorii) a jeho pozice byla od Berlin Areny, naštěstí velmi snadno zapamatovatelná. Po menším občerstvení, které bylo nutné a ještě nutnějším půlhodinovém se natáhnutí na postele – jsme vyrazili na plac. V hotelu plném tattoo people, jsme se cítili, za neustálé zdravice: „Hello“, „Hi“ a „Čus“ –, opět velmi příjemně a kupodivu ani místní personál nebyl až tak šokován, jako onehdá ve Frankfurtu. Do Areny jsme přijeli něco kolem 13:00 hodin a bylo znát, že je pátek, a že se vše teprve rozjíždí a usedá do „zaběhlých“ kolejí dnů příštích... Na place byli hlavně tatéři a jejich rodinní příslušníci, lidé od tattoo magů, crew, catering apod. Pátek je příznačný snad pro všechny konvence. Mě(potažmo nás všechny), zajímalo hlavně vyfasování „press cards“ a „catering tickets“, k čemuž po zhruba hodinovém „lítání“ i došlo. Studií jsem za všechny 3 dny napočítal kolem 80ti(plus minus) + stánky s časopisy, tattoo potřebami, masážemi a jinými, leckdy až takřka neuvěřitelnými akvizicemi(např. stánek na propagaci psychedelických přírodních drog – bomba!!!). Stánek magazínu TETOVÁNÍ, byl velmi blízko podia – vlastně, když jste stáli na hlavním podiu a dívali se čelem do obecenstva, měli by jste naše logo, zcela viditelně po pravé ruce. Abych byl upřímný, právě z tohoto umístění jsem zpočátku až tak „odvázaný“ nebyl, bál jsem se totiž, že po celodenním pobytu, pár kroků od odposlechů kapel a komentátora – mě praskne večer lebka. Naštěstí byla hluková úroveň únosná a navíc mně též spolehlivě zafungovala má věrná a tajná zbraň – vodka v kombinaci s Neurolem(silné antidepresivum). Co se tedy nakonec týče pátku – studií bylo přítomna zhruba třičtvrtina a lidí, také nic moc, i když říci v Berlíně pro pátek nic moc, je něco jiného, než říci totéž v souvislosti s pátkem na jakékoliv jiné světové, či tuzemské konvenci!!! Takže asi chápete! Samotný prostor vypadal klasicky, jako na všech jiných konvencích, či-li boxy se stánky, ale před hlavním podiem byl jakýsi „piedestal“ se zhruba 15ti řadami po 20ti židlích(do kopce), což je systém používaný normálně v kinech. Také v určité fázi haly, jste se dostali k zácloně u níž stáli obvykle 2 „sekuriťáci“ a pokud jste byli jen „obyčejní“ návštěvníci – dál jste se nedostali. Tajemství záclony tkvělo v tom, že za ní byly stánky s potřebami pro tatéry(strojky, nástavce, jehly, barvy atd.) a dveře vedoucí do vyšších pater, kde byl catering. To znamená, že jednotlivé místnosti, kam si vodili fotografové z tattoo magů své modely + občerstvení pro nás(pro všechny „zelenoruké“ – zelený náramek, známka vlastního stánku, tedy tatéra, redaktora z tattoo magu, či slavného modela...). Abych byl opravdu upřímný, pátek jsem jen tak proflákal a propil, ale i tak jsem se bavil celkem dobře. Na vině byla především nevyspalost na které jsem nyní(skoro ve 30 letech), již opravdu takřka fyziologicky závislý a celkem nezáživnost z hlediska programu. Program na podiu byl po celý den neustále korigován a komentován – výborným a nám již z Frankfurtu známým konferenciérem Mikem, kapela na podiu ok – slušné reggae ve fuzi s dubem, lidi i tatéři také moc fajn, kreslení flashů na čas + následná jejich dražba. Výtěžek z ní byl věnován, na konto dalšího ročníku Berlína. Opravdový „rozjezd“ jsem v ten pátek zaznamenal až tak kolem 20:00 hodiny, kdy začalo chodit, čím dál tím více lidí a celkově se to zde tedy začalo konečně „hemžit“. Hledal jsem nějaká ta slavná jména, ale byl zde „jen“ Hernandez a Boris. Popravdě řečeno mým snem byl Paul Booth, ale ten byl v pátek na konvenci jen chvíli(cca 4 hodiny) – zbytek času trávil procházkami po Berlíně(jak jsem se od něj později dozvěděl). Kolem půlnoci to i naše osazenstvo zabalilo a jelo odpočívat a spát... V sobotu, jsme se vzbudili kolem 09:30 hodin a vzhledem k tomu, že snídaně byla oficiálně hlášena, že je do 11:00 hodin, měli jsme popravdě co dělat. Na sobotu jsem se těšil, jako pes a dle pohledů a pohybů ostatních, jsem zcela evidentně nebyl sám! Opomenu-li laškovné pohledy s nádhernými tatérkami a jejich modelkami, byl jsem, jako na trní, již jen proto, že jsem věděl, že jde opět o nejvýznamnější den. V sobotu byl začátek hlášen oficiálně od 11:00 hodin a konec pro návštěvníky v 00:30 hodin. Poté byla avizována ještě soukromá párty pro „stánkaře“. My jsme měli s Rosťou domluvený na 12:00 hodin na place, rozhovor s Paulem Boothem(který Vám přineseme v některém z příštích čísel mag. TETOVÁNÍ) a tak jsme jídlo do sebe házeli, jak uhlí do kotle. Nakonec jsme se při našem odchodu s Paulem potkali ve výtahu, což nám ukázalo, že vše stíháme, jak máme. Když jsme asi v 11:45 hodin přijeli do Berlin Areny, byli zde takřka všichni tatéři a dokonce již i mnoho obyčejných návštěvníků. Opět jsme vybalili naše zboží a každý se rozutekl za tím svým, s tím, že vždy jeden z nás musel být „chcanechca“ u stánku. Kolem 12:15 hodin, jsme s Rosťou odchytli Paula Bootha a během asi 40 minut s ním udělali rozhovor, na který se vážně těšte – stojí za to!!!. Na podiu se opět střídali hudební tělesa + do toho soutěže, z níž jedné jsem se zůčastnil i já. Šlo o kategorie tetování starých – né těch, dělaných na místě. Celkem se soutěžilo v 7 hlavních kategoriích: Small, Large, Ornamentic, Asia, Crazy, Colour a Biomechanics. Speciální a bonusovou cenou byla cena : Best of day. Stejné kategorie platily i pro neděli, jen s tím rozdílem, že v neděli směli soutěžit jen tatéři, tetující na place v daný den. Já soutěžil za kategorii Biomechanics a byl jsem čtvrtý z 15. První tři místa byli Němci. No comment. Co bylo na sobotě nejkrásnější byl ovšem počet lidí – kolem 14:00 hodiny(evidentně po obědě), se začala fronta před halou zvětšovat a nabírat až strašidelných rozměrů. Vůbec asi nejpříjemnější bylo focení, rozhovory a následné zpřátelení se např. s ISOBEL VARLEY(nejpotetovanější nejstarší žena světa – též čekejte v TETOVÁNÍ!!!), s jedním z nejpropíchanějších lidí světa – PIERCING ERNSTEM(s nímž Vám taktéž přineseme fotografie a rozhovor – buďte nám věrni a dočkáte se!) a mnohými dalšími. Ta sobota opravdu byla „nejnabitější“, ostatně, jak už to tak bývá - a tak se bylo dost na co koukat. David prodával své velmi dobré a kvalitní flashe, které se rozhodně v konkurenci místních flashů, jak kvalitativně, tak cenově neztratili. Libor lítal a fotil. Rosťa velmi kvalitně, ochotně – a hlavně ZDARMA překládal a já pózoval fotografům, jak z řad obyčejných návštěvníků, tak z řad tattoo magů. Mezitím vším jsem sledoval(pokud jsem to stíhal) a přes blesky oslepené oči to vůbec viděl – hlavní podium, kde se střídal program počínaje opět hudebními fůzemi, přes vystoupení Leu Family´s Iron Band, Polynesian Dance Show, Novozélandské bojové tance, opětovné kreslení flashů na čas a jejich následná dražba, soutěže, freak show atd.... Byly okamžiky, kdy jste se před podiem prodírali, jen velmi ztěžka. Mě osobně sobota nejvíce uchvátila, co se týče počtu diváků, samotného programu a naprosto geniální bratrské(rodinné atmosféry). V programu bylo např. velmi zajímavé Freak show – zavěšování a létání na hácících, při němž si i hodně krvelačný divák, přišel na své, akrobatické a komické výstupy tetovaných a opiercingovaných atd.. Neopomenutelnou a kapitolou samou o sobě byla sekce tatérů z Polynésie. Ti měli svůj koutek před již zmiňovanou plentou pro „zelenoruké“, ale jejich prezentace se zde rozhodně neztratila. Dá se říci, že měli svůj stálý okruh diváků, po celé 3 dny. K nejlepším a hlavně již nejznámějším, patřil Vatea Tahiti Tatau, Freewind tattoo z Hawaje, či Petelo Sulu´ape ze Samoi. Všichni samozřejmě „valili“ s původními kešu tyčkami...Sobota skončila kolem té 00:30 hodiny, s tím, že pro tatéry, byl za rohem otevřený jakýsi „provizorní“ pub nazvaný „Glasshaus“, který my jsme již ovšem nevyužili – jeli jsme opět do IBISU – únava byla obrovská... Na to, že patřila neděle k posledním dnům – začátek byl od 11:00 hodin a konec v 19:00 hodin, mnoho změn, oproti sobotě - nenastalo. V tom je asi největší rozdíl mezi tuzemskými a zahraničními konvencemi – že nejlepší jsou za hranicemi sobota, ale i neděle... Fronta před branou byla opět slušná a dostat se na jeden ze záchodů byvší u vstupu, byl opět kumšt... Neděle má svůj největší půvab paradoxně v onom blížícím se konci. Mnoho lidí z jiných stánků Vás již zná a pokud se jim „líbíte“, dostanete nějaký ten dáreček zdarma a celková atmosféra je velmi „rodinná“. Já se po sobotních zkušenostech snažil vyhýbat fotografům, ale že by se mně to dařilo se říci vážně nedá – každopádně jsem dostal plno dárků, za které jiní platili a byl jsem pozván na večerní párty, kterou jsem ovšem musel odmítnout s tím, že naše osazenstvo se musí vrátit, kvůli pondělní práci. Co se týče studií, které mě za ty 3 dny zaujaly, tak samozřejmě jsem byl nadšen Paulem Boothem z Last Rites tattoo, velmi příjemně mě překvapil jistý Bob Tyrrell z Night Gallery tattoo, což byla jakási Boothova kopie, ale v tom nejlepším slova smyslu – vážně mě tenhle tatér dostal! Věřte mi, že o tomhle jméně ještě uslyšíme! Koneckonců - se mně líbil i Hernandéz, který byl ovšem na můj vkus až příliš namyšlený, Boris z Maďarska, Bardadim tattoo z Ruska, Tattoo Alien z Polska z Walbrzychu. Z Němců asi nejvíce House of Pain tattoo a Tattoo Point Kiel. Z České Republiky jsme zde byli jen my – art magazin TETOVÁNÍ, Icarian tattoo a Jarda Váchal z Tattoo klubu ze Strakonic(ovšem jen jako návštěvník!), David Klvač z Our Future Tattoo Brno a Peter z Tribo Tattoo Praha. Co se týče počtu návštěvníků, tak jsem se od Tedda(jeden z řady pořadatelů), dozvěděl, že jich bylo za všechny 3 dny něco kolem 5000. To je na Berlin standardní cifra. Na jakoukoliv jinou konvenci absolutní bomba číslo! Co dodat? My to nakonec „zabalili“ někdy kolem 19:20 hodin a za deštivého počasí, unavení, ale plni dojmů – jsme pelášili domů. Tak snad zase za rok : Berlíne – Adieu.