Tak konečně!!! Vykřikl jsem radostně, nad čerstvě potvrzenou zprávou, že se naši „bratři“ ze Slovenska, přeci jen nakonec rozhoupali a dělají svoji první konvenci. Jaké to asi bude – co myslíš??? Slyšel jsem v Praze, snad stokrát položenou otázku... No, vážně nevím, ale doufám, že dobrý... , dumavě jsem přitakal... Upřímně řečeno, mírně mě vyděsilo, když jsem se asi 3 týdny před začátkem – díval na internetové stránky, avizované v souvislosti s konvencí, že zde nebyly takřka žádné detailní infos, ale to jsou jen nevychytané mouchy, říkal jsem si v duchu... Důvodem ve skutečnosti byla neschopnost a lenost webmastera, který měl vše na starost - udělat včas, co má. Organizátorka Misha ze slovenské pobočky Wildcatu, mně připadala velmi příjemná – jen mě zaskočil pocit(a asi i realita), že je na vše sama. Dny plynuly jako voda a než bys řekl švec – termín byl zde. Když jsem se v ten pátek 4.6. ráno asi v 11:00 hod. vzbudil, byl jsem rád, že je hezky – slunečno a že cesta tak bude příjemná. Kluci (spolucestující – Jirka z Exorcist tattoo a jeho model zvaný „Žumpa“), už netrpělivě pobíhali po baráku a za neustále buzerování mě popoháněli k rychlému vstání a balení... Svým způsobem jsem se jim ani nedivil – za prvé měli zaplacený stánek, již od začátku konvence(ten připadal v pátek na 12:00 hod) a za druhé je čekalo mnoho práce... Ale o tom až později... Cesta skutečně uběhla rychlostí lusknutí prstu a zhruba někdy kolem 13:00 hod jsme byli na místě. Místem konání byla Bratislava, konkrétně filmová studia Koliba, hala číslo A3. Když jsme konečně Kolibu našli(naštěstí vše značeno na telegraf. sloupech šipkami) a vjeli slavnostně do areálu, tak jsme ještě netušili, jaký že chaos nás to čeká při hledání oné haly číslo A3. Pro nezasvěcené – celý areál filmových studií Koliba je celkem slušně velký a má v něm v současnosti sídlo mnoho firem – mimojiné třeba slovenská televizní stanice JOJ. Když jsme si JOJku proběhli(uvnitř budovy, jako řadoví zaměstnanci – nikým nerušeni), protože jsme chtěli získat infos o hale A3 – napadlo nás spásně, zeptat se na vrátnici. Tam nás konečně nasměrovali k toužebnému cíli a postávající potetované figury, nás utvrdily o správnosti naší jízdy. Hala A3, byl celkem slušný prostor – udávaný na letáku, jako nějakých 1500 metrů čtverečních a nebylo tedy pochyb, že se tam všichni potřební, bez problémů vejdou... Proběhli jsme si tedy halu, zjistili, kde je náš stánek a jeli jsme se ubytovat do hotelu. Ten byl opět, jak na potvoru, úplně na druhé straně Bratislavy od Koliby, takže zase hledání nejtěžšího kalibru, ale nakonec jsme jej samozřejmě stejně našli a vše bylo ok.. Do Koliby jsme tak zpětně přijeli něco kolem 14:30 a důvod „expedice“, tak mohl znovu nabýt svého pravého významu. Lidí zde mnoho pravda zatím nebylo, ale to je v pátek běžné a navíc, to byl první ročník, takže se opravdu není čemu divit. Jirka s Žumpou začali makat na zádech(nádherný motiv Gigera, přes celá záda do soutěže) a já se věnoval pochůzkám, posedávání, dávání rozhovorů příchozím novinářům(kterých zde bylo jednu chvíli, více než-li obyčejných návštěvníků!!!) a chlastání své oblíbené vodky, zakoupené v jednom z místních nejmenovaných supermarketů. Vše klapalo, alespoń pro obyčejné návštěvníky dle mého názoru – bezproblémově a nerušeně... Tatéři tetovali své modely, ale i normální příchozí a všichni společně se připravovali na večerní soutěže. Na podiu se střídaly různé hudební formace, bavící přítomné a atmosféra byla velice příjemná. Soutěže sice měly oficiálně začít v 19:00 hod., ale jak už to tak bývá – vše se protáhlo a soutěžit se tak začalo až někdy kolem 20:30 hod. Porota byla pětičlenná(to náhodou vím, byl jsem jedním z jejích členů) a čekaly ji celkem 4 soutěžní kategorie. V každé z kategorií soutěžilo cca 5-6 modelů(a samozřejmě i studií) a tak bylo relativně i z čeho vybírat... Oficiální konec konvence byl v pátek určen na 24:00 hod a dá se říct, že to také kolem té půlnoci opravdu končilo. To ovšem ještě neznamená, že se všichni účinkující rozutekli do svých „spální“ – naopak, mnoho z nás(včetně našeho stánku!), skončilo v místním vyhlášeném klubu – Harlej, kde byla naprosto šílená atmosféra... Na to, že bylo něco kolem 01:30 hod. ráno to zde žilo plným životem – ženy jako z Playboye, drsní motorkáři a ještě drsnější počmáraná individua, právě příchozí z konvence – no, zkrátka jak se říká – pohled pro bohy... Když jsme se asi po dvouhodinové opilecké jízdě po Bratislavě dostali ráno kolem 04:00 hod. na náš hotel – tak již pomalu začínalo svítat a zcela jistě vím, že nejen já jsem si přál umřít rychlou a bezbolestnou smrtí... Díky Jirkovi, který spí 3 hodiny a je zcela střízlivý a odpočatý, jsme v sobotu vstávali v 08:30 hod. ráno. Tedy, abych byl přesný, jen já a Jiří. Model „Žumpa“, ležel s bolavými zády a nejevil pražádné známky seriozního života... Zatímco my s Jirkou, jsme vyrazili do blízkého centra – Shopping parku, kde jsme v místní Hypernově, způsobili mírné pohoršení, při nákupu něco mála lihovin a potravin... Sobota měla v Kolibě začátek, stejný jako v pátek a to sice ve 12:00 hodin. Nejen mně bylo jasné, že jestli má být některý ze dnů nejúspěšnější, co se návštěvnosti, ale i jiných aktivit týče, tak to bude právě tento. A opravdu – když jsme se dostavili někdy kolem 15:30 hod., bylo znát, že to zde opravdu žije a veškeré mé pochybnosti o malé reklamě byly rozptýleny... Lidé chodili minimálně po párech a každý z tatérů i jiných „účinkujících“(prodavači piercingu, strojků k tetování, časopisů atd...), tak měli u svých stánků menší, či větší hloučky návštěvníků. Na podiu se opět střídaly přítomné skupiny(celkem jich bylo za všechny 3 dny asi 20!), tatéři tetovali, do toho nějaký ten striptýz, bodypainting show(Leoš Rotrekl), fire show a piercing brutality show v podání 2 pohodových žen – M.iky a Viscery, známých i z jiných českých představení... Náš stánek opět bzučel, stejně jako ostatních cca 30 dalších a bylo znát, že je každý „zažraný“ do své práce. Ze studií bylo nejvíce přítomno českých a slovenských, což se samozřejmě dalo dopředu očekávat, ale byla zde i studia zahraniční, hlavně polská, která sbírala i ceny v soutěžích – jako např. studio Alien z Walbrzychu. Sobota byla opravdu „našláplá“ a bylo to znát!!!Pro mě osobně byla hlavně mediální smrští – dal jsem asi 6 rozhovorů do různých ponejvíce tištěných periodik + točení pro TV JOJ a do toho mě čekalo ještě porotcování, při večerních soutěžích. Ty měly opět začít v 19:00 hod, realitou byl čas kolem 21:00 hodiny. Soutěžních kategorií, bylo nejvíce ze všech 3 dnů – celkem nějakých 15 a tak se celé soutěžení protáhlo skoro na nějaké 2 hodiny... Mě osobně nejvíce zaujala studia jako Dragoon tattoo(ČR), Ta3(Slovensko), Exorcist(ČR), Alien(Polsko)... Je fakt, že bylo z čeho vybírat. I diváků při soutěžích bylo před podiem evidentně více, než-li v pátek a v neděli. Celý den opět končil kolem 24:00 hodiny a pro mnohé to byla znovu příležitost přesunout se do klubu Harlej, či do dalších jiných a následně zde dovršit své oslavy z vítězství v konaných soutěžích. I když „náš“ stánek vyhrál první, druhé i třetí místo – byli jsme již natolik unaveni, že jsme se přesunuli na hotel, kde jsme vítězství následně oslavili pitím šampaňského a jiných alkeholů, koupených na přilehlé benzínce – to vše z vyhraného krásného poháru. V neděli ráno jsme se probudili vyjímečně „až“ v 10:00 hod – a to opět jen já a Jirka. Žumpa spal, jako zabitý, protože jeho sobotní opilost, zjevně ne a ne vyprchat... Vzhledem k tomu, že jsme měli hlad a žízeň, jsme šli opět nakupovat do blízké Hypernovy, kde jsme znovu zažili pár veselých historek. Opomenu-li Jirkovo „pozování“ na reklamu, točenou TV Markíza na Old Spice, pohledy s otevřenými ústy kolemjdoucích, byly samozřejmé a očekávatelné... Na konvenci jsme se dostavili kolem 14:00 hodin a bylo znát, že jde o poslední den. Nejslabší návštěvnost – někteří z tatérů to balili již odpoledne zhruba kolem 17:00 hodiny a i na účinkujících na podiu byla znát „frivolnost“, se kterou vystupovali... Samozřejmě se zase hlavně celý den tetovalo, protože večer byly asi 4 soutěže a do toho vystupovali „live“ kapely + další účinkující. Oficiálně udávaný začátek byl v tu neděli ve 12:00 hod a konec připadal na 24:00 hodinu. Pravda je taková, že se to zhruba i s půl hodinovým zpožděním vše povedlo a tak vše dopadlo asi tak, jak mělo. Mé dojmy jsou vesměs pozitivní, byla to první konvence a ta jako taková má právo na chyby a nedostatky, kterých z mého úhlu pohledu, koneckonců až tak mnoho nebylo... Zapomenu-li na počet lidí, kteří konvenci navštívili(to je ovšem také o tradici a popularitě!!!), byla to na první ročník vskutku povedená akce a nezbývá, než doufat, že číslo 2 se tak zařadí svojí pravidelností, po bok jiných evropských tattoo sešlostí, které svojí prestiží lákají zástupy fanoušků ze všech koutů světa, mnoho měsíců dopředu...