Protože jsou konvence (setkání), pro tatéry něco jako sabbaty pro čarodejnice, jsou svátostí a každý, byť jen trochu zainteresovaný účastník, atˇ již z řad přímých aktérů (tatérů, redaktorů tattoo magů a dalších umělců), či jen prostých zájemců o toto překrásné umění (návštěvníků), se na každý takovýto „sabbat“ těší a třese, leckdy i pár měsíců dopředu. Hovořím-li o prestižních akcích, tím mám na mysli ty již renomované, platí tato definice dvojnásob. Od opravdových znalců a hlavně pravidelných cestovatelů po všech možných a právě zahraničních konvencích - vím, že k nejvýznamnějším německým konvencím patří, konvence víceméně dvě. Jedna z nich, vždy na začátku roku a ta druhá právě naopak – na jeho konci. Tou první je konvence ve Frankfurtu a tou druhou je konvence v Berlíně. Obě dvě mají za sebou již pěknou řádku ročníků a musím přiznat, že je to na jejich průběhu opravdu znát. Nemohu hovořit za Berlin, ale pokud jde o Frankfurt a o ten jde v této reportáži především, pravda je taková, že jsem nezaznamenal jediný a to byť jen sebemenší chaos z řad organizátorů. Ale tedy pěkně popořádku...
Původně mělo vše (z naší strany – redakce TETOVÁNÍ), vypadat zcela jinak, ale jak již to tak bývá, o překvapení nebývá nikdy nouze a tak se i nám něco podobného podařilo hned na začátku – a to v případě sestavy, která měla původně jet a která skutečně nakonec jela. Těmi pravými detaily Vás zatěžovat nebudu(bylo by to na další dva články), ale konečná jedoucí sestava byla tedy v podobě následující: Libor Šmehlík (vydavatel magu TETOVÁNÍ, Jirka Netík – tatér Exorcist tattoo a já – PJH, šéfredaktor TETOVÁNÍ), to pro pozdější poznámky. Vyjeli jsme v pátek 12. března někdy kolem 02:30 hod. ráno z Prahy a na to, že jsme neměli ani mapu Německa jsme do Frankfurtu dorazili relativně „brzo“ – někdy kolem 09:00 hod. ráno. Samotná konvence se konala takřka přímo v centru města (pár set metrů od centra) v obrovském komplexu výstavních ploch, zvaném – Messe. Ti z Vás, kdož znáte brněnské výstaviště, si jej vynásobte tak pěti a vyjde Vám Messe. Messe, se skládalo z mnoha hal a v každé z nich se v daný okamžik konala jiná akce. Tattoo konvence byla v hale číslo pět, bráně číslo čtyři, což nikdo z nás nevěděl. Po pár kolečcích po celém Messe centru, jsme se konečně domluvili s vrátnými brány číslo čtyři a byli jsme na místě. Co se týče prvního dne, začátek byl avizovaný na 15:00 hod., ten skutečný byl prý již o chvíli dříve, ale to se stejně všichni jen chystali – osobně se musím přiznat, že nevím – byli jsme ubytovaní na pokoji a vyspávali noční jízdu. Tedy alespoň jedna třetina z nás... Tatéři a redaktoři tattoo magů, byli ubytováni v různých hotelích a penzionech po Frankfurtu a v jeho okolí, ale většina z nich byla ubytována, dle mého mínění, tam co naše tlupa – v malém provinčním městečku zvaném Eschborn – 10 km od centra Messe, v luxusním hotelu (nějaká 2.třída, vlastní sprchy, záchod, mramorová umyvadla apod.), v hotelu Novotel. Později jsme zjistili, že Novotel má ještě dalších asi 30 poboček „jen“ v Německu a to nemluvím o dalších zemích Evropy, včetně Ruska... Na tomto místě chci poprvé a rozhodně né naposledy poděkovat našemu „hostiteli“ a jednomu z organizátorů celé akce – Tommymu ze studia „SOUTH-WEST TATTOO“, který zvládal všechny naše alkoholické výstřelky a zmatky, vždy jen s úsměvem a heslem na rtech – No problem – ok! Do Messe jsme se opětovně dostali v pátek tedy něco kolem 17:00 hod a vše bylo již rozjeté na plné obrátky. První, co nejen mě překvapilo, byla absolutně nádherná a geniální atmosféra, kdy každý každého zdravil (tedy v případě tatérů a redaktorů magů) a nikdo ze zůčastněných si na nic nehrál – žádné povyšování, nic – absolutní nádhera, uvolněnost a jen bzučení strojků a smích... Na podiu na kraji haly se střídal program, svazování a věšení za háky, hudební skupiny, striptýzy, soutěže v klasických kategoriích (stejné jako na našich konvencích) atd... a v hale to vřelo. Tím, že šlo o první den, nebylo jak již to tak bývá ještě úplně narváno a dalo se chodit volně, aniž by se člověk prodíral davy, jako kdyby plaval v minovém poli. Studií bylo za celé 3 dny přítomno nějakých 150(!) s 20 národnostmi. Nejvíce bylo samozřejmě Němců, ale co mě hodně překvapilo, byl počet Italů a přítomnost takových „rarit“, jako Japonsko (Boillin‘ Point Tattoo), dvou studií z USA (Blue Dragon Tattoo a Body Armor Tattoo), nebo také studia z Venezuely (Tatau art Tattoo), Argentiny (Sancast Tattoo), či Izraele (Ink Junkies Tattoo). Musím přiznat, že jsme se bavili skvěle – vše klapalo, nikdo nic neřešil a hlavně, všichni byli rádi, „že už to je tu“... Na to, že jsme chlastali, jak psi, tak jsme po příchodu ožili a přestože byl páteční konec hlášen oficiálně na 22:00 hod., zhruba o hodinu a něco, se přetahovalo. V sobotu jsme se měli probudit odpočatí a připraveni na největší „záhul“, opak byl však pravdou. Upřímně lituji naše hotelové sousedy, muselo to být pro ně psycho, slyšet řvát češtinu, ještě k tomu, přeřvávající pokojovou televizi až někdy do čtyř do rána.. Co však naopak asi bylo „psycho“ pro hotelový personál bylo ranní setkání u snídaně (švédské stoly), se svými hosty, kdy jednu část restaurační plochy, okupovala parta pokérovaných bytostí (něco jakoby z jiného světa) a v koutku na straně druhé, se krčila parta „kravaťáků“ – bomba!!! Zkrátka servis, byl pro mne něčím jakoby z Marsu a budu na něj ještě dlouho vzpomínat – yeaah!!! Na sobotu jsme se těšili, protože jsme tušili, že půjde o „nej“ den a také o něj vskutku šlo! Začátek v Messe byl připraven na pravé poledne a konec opět na 22:00 hod. Hned po příjezdu (někdy kolem 13:00 hod.), mně bylo jasné, že i když jsem vylitý jak doga, zde půjde doslova a do písmene o „ústa“. Lidí s prominutím tři prdele a když se chtěl člověk někam dostat a vzdálenost byla deset metrů, šel to asi půl hodiny. No, asi sen každého pořadatele podobné akce... Některá studia byla nová, co zde v pátek nebyla a bylo tedy pořád na co koukat a s kým diskutovat. Osobně mě nejvíc zaujalo bulharské studio Dark Side Tattoo, jehož airbrushe i kérky Gigera i Bootha byly zkrátka vynikající a leckteré české studio nyní si jisté v kramflecích, by se nad jejich pracemi otřáslo v základech. Ještě jedno studio se mně hodně líbilo a to Illustration in Skin Tattoo z Berlina, které sice dělalo hodně amerických kérek, ale jejichž tetování černé (nebarevné), bylo opravdu detailně propracované a hezky stínované. Neříkám, že zbytek studií byl špatný, ale hodně studií dělalo americký styl tetování (barevné komiksy) a to já opravdu nemusím. Zvláště pak, když se ani předloha nepodobá tomu, co je na kůži... Z českých studií byly přítomny pouze dvě studia a to studio Uzi Tattoo (Béňa) a Icarian Tattoo (všichni), jimž oběma děkuji v určitých okamžicích za pro nás potřebnou spolupráci... Ze známých jmen zde byli třeba: Marco Bratt Tattoo (Holandsko), Boris Tattoo (Maďarsko), Bardadim Tattoo (Rusko – byli vloni i v Praze), House of Pain Tattoo (Německo) a mnozí další...Jediné, co mě za celou dobu zklamalo, byla jakási nepovedená pobočka studia Last Rites Tattoo (Paul Booth,USA), vydávající se snad za něco jako evropskou filiálku této legendy, přičemž ovšem práce neodpovídaly ani náznakem, pracem tvořeným Paulem Boothem a přitom je rozdávali focené na svých letácích s jeho logem – to jsem nějak nepochopil. Každopádně byla celkově sobota hodně hustá, člověk se musel prodírat davy nově příchozích, ale v zákulisí nic nevázlo. Pokud šlo o catering (sekce pro umělce a V.I.P. hosty), bylo připraveno občerstvení, jak v podobě jídla, tak v podobě nápojů – dostali jsme stravenky na všechny 3 dny. Když si chtěl člověk odpočinout, ukázal průkazku a mohl se „zdejchnout“ pryč z davu a v klidu si vypít nějaké to alko i nealko nebo pojíst – měl-li hlad. Zkrátka, šlo-li o „Securiťáky“ bylo všechno dokonalé. Měl-li člověk zákulisní lístek (jako my), dostal se všude, když jej neměl, nebyl zkrátka a dobře vpuštěn. Vše ovšem ve vší slušnosti, tedy chápal-li daný jedinec vysvětlení napoprvé... Něco z programu na podiu se opakovalo z pátku, něco byly novinky. Studia pracovala na plný úvazek a málokdo neměl co dělat. Prodával se samozřejmě i materiál potřebný k tetování a piercingu, přičemž ceny byly poloviční oproti našim cenám a to i v eurech, zkrátka krása... Program na podiu měl zhruba třičtvrtě hodinu zpoždění, ale nikomu to nevadilo, atmosféra i tak byla skvělá a kdo chtěl, bavil se i tak. Konec dne byl opět ohlášen oficielně na 22:00 hod., ale pravda to opět nebyla. Probíhaly soutěže (mimojiné) o nejlepší kérku dne, malé a velké tetování – jako doprovodný (odpočinkový) program byly k vidění např. japan bondage, brazilské tance, karate show, každý kdo chtěl si zde našel to své... My jsme se odebrali kolem 23:00 hod. do centra Frankfurtu, podívat se na děvky, dealery a pasáky – nic nás nezklamalo. Škoda jen, že byla zima, vloni v létě, když jsem zde byl s kamarádem Bolčinem naposled, to bylo o něčem jiném... Neděle byla od 12:00 hod. do 20:00 hod., to jako oficielně. Skutečnost souhlasila se začátkem, ale konec se opět protáhl o nějakou tu hodinu. Co mě osobně na neděli překvapilo nejvíce, byl počet obyčejných návštěvníků, protože jsem zvyklý od nás, že poslední den, všichni balí leckdy již brzy ráno, ale zde vypadalo vše stejně jako v sobotu až do večera – narváno až do mrtě a pořadatelé tak museli být zkrátka asi opravdu spokojeni. Inu, je vidět, že je zde tetování a konvence již zkrátka skoro tradicí. Odjížděli jsme sice před koncem, ale vím, že vše končilo opět později, než bylo oficiálně hlášeno na plakátech a atmosféra, což je to nejpodstatnější byla opět na výbornou!!!
Závěrečné resumé: Ještě jednou děkuji Tommymu ze studia SOUTH-WEST TATTOO za veškeré řešení našich problémů a pro nezasvěcené podotýkám: bude-li příští ročník frankfurtské konvence, alespoň z poloviny tak dobrý, jako tento (a je jasné,že asi ano!),vřele doporučuji všem – nebudete litovat – profesionální přístup i skvělá atmosféra Vás budou provázet od začátku až do konce.