Je tomu, tuším asi 5 let, když jsem, jako řadový redaktor internet verze Reflexu, dostal nápad napsat něco o českém tetování. Plán jsem měl vcelku jednoduchý, i když s odstupem času přiznávám, že jej již nyní neshledávám zrovna nejintelektuálnějším. Navštívil jsem postupně cirka 7 studií po celé ČR, v nichž jsem se seznamoval s prací, hygienou, přístupem ke klientovi a to takříkajíc – live – na vlastní kůži. Háček byl především v tom, že jsem sice měl uspořádanou koncepci článku, ale nikoliv koncepci tetování, které bych od daných studií chtěl a tak vznikla překrásná ruka překrývaček... Na druhou stranu, mně ona zhovadilost takřka přes noc vynesla na piedestal nejčtenějších novinářů naší země, protože se článku nazvanému „Tetování po Česku“, dostalo jeho prvnímu dílu neuvěřitelných 14500 „i“ návštěv, což byl do té doby na daných stránkách, rekord ničím a nikým nepřekonaný. Ve své troufalosti jsem onu bizarnost vyhnal do tak perverzního závěru, že vznikly ještě dvě volně navazující pokračování(tedy díly 2 a 3), jejichž součet čtenosti činil podle posledních údajů(které se ale mění každým dnem..) nějakých 65000 návštěv... Ze dne na den se tak ze mě stal samozvaný odborník na tetování, který věda absolutní hovno, byl zván na tattoo konvence, tázán na rady od čtenářů z chatu a tatéry brán za znalce jim rovného... S odstupem času se této historii u vodky a jointa směji a vzpomínám na ni se zamáčknutou slzičkou nostalgie absurdity a plebejství... Jedním z navštívených tatérů oné doby byl také jistý Jirka Netík, drsný chlapík, něco mezi pankáčem a satanistou, avšak jeden z mála, který to „nežral“ tak vážně a který byl ve svém projevu zcela přirozený. Tak jej vlastně znám i dnes. Je těžké psát objektivně o člověku, s nímž jste kamarádi, i když náš vztah byl od počátku složitější, než by se mohlo vůbec na první dojem zdát. Zkrátka a dobře, trvalo déle, než jsme si „padli“ do oka. Jirka je svérázná osobnost, upřímná a nevtíravá – žel bohu dnes již jeden z mála. I rozhovor s ním byl pro mne zvláštní zkušeností, protože i když si to Jirka nemyslí, publicita je v tomto oboru leckdy i 50% věci a u někoho bohužel na úkor kvality i více, ale to je již jiná kapitola. Zkrátka a dobře, jsem rád, že se mně podařilo jej „dostat“ a moci Vám tak představit člověka, který tetováním žije i dýchá...
1) Jirko, jaká je historie tvého vztahuk tetování, studia apod.?
Tetování se mně líbilo odmalička, vzpomínám si, že vždy, když jsem viděl nějakého kriminálníka, líbily se mně jeho kérky, jeho nevšednost... Už v 11 letech jsem začal zkoušet tetování sám na sobě. Samozřejmě, že nešlo o nic světoborného, prvně jsem si otetoval nohu, ve 13 letech levou ruku – rameno. Asi jako každý tatér jsem se potom začal učit na svých kamarádech, na internátě – vojna byla v tomto směru také školou a to nejen života. V roce 1996 jsem si otevřel tady v Rakovníku své první oficiální studio nazvané NETTY TATTOO, tak to klapalo asi nějaké 3 roky a já se musel stěhovat do studia druhého(do nových prostor), to se psal nějaký rok 1999 a současně jsem se v té době přejmenoval na BEST TATTOO studio. Tento název se mně však záhy přestal líbit a tak jsem se vrátil k původnímu názvu, který jsem jen trochu „poupravil“ – konkrétně na NETTY RA TATTOO. Nejdůležitějším důvodem ke změně, byla ta skutečnost, že již v té době fungovalo na druhém konci republiky jiné studio se stejným názvem – tedy NETTY TATTOO. V letech 2002-2003 jsem měl takové přechodné období, kdy jsem tetoval doma, ve k tomu speciálně určené místnosti , ale ovšemže to nebylo ono. Nakonec se mně naštěstí podařilo v červnu loňského roku najít opět vhodné prostory, navíc blízko náměstí a poslední novinkou bylo přejmenování do konečné a snad již neměnné podoby – EXORCIST TATTOO. Ten název jsem si zvolil proto, že film se stejnojmenným názvem je pro mne kultovním dílem. Nejsem ani věřící, ani satanista, ale měl-li bych připustit, že je něco mezi nebem a zemí, chtěl bych tomu nahoře vzkázat, ať se konečně probere...!!!
2) V čem je pro tebe samého největší kouzlo tetování? Vím, že se zůčastňuješ rád i tattoo konvencí, s jakými úspěchy a co si o nich vlastně myslíš?
Je to hlavně o tom, že se mně stal koníček mojí prací a to je asi snem každého člověka. Miluju prostě filozofii jinakosti, nesnáším šeď a odlišnost je něco jako moje životní krédo... Ohledně těch konvencí, tak ty mám moc rád, sám víš, že tu jde hlavně o setkání se známými, stejně smýšlejícími lidmi o skvělou atmosféru. Úspěchy? Otázkou zůstává, co považuješ v tomto směru za symbol a měřítko úspěchu? Zda-li počet dovezených pohárů nebo počet spokojených a na místě potetovaných zákazníků. V tom druhém slova smyslu bych se za vítěze považoval dost často... Je dobře, že se tady něco takového vůbec kdy rozjelo a že konvencí i těch domácích rok od roku přibývá – ostatně letošek je toho živým důkazem...
3) Co si vůbec momentálně myslíš o českém tetování a českých tatérech???
Patří k tomu nejlepšímu na světě, ale za předpokladu, že mluvíme opravdu o českém tetování a českých tatérech. Dnes je hitem, či trendem, chceš-li, že mnohá, hlavně pražská studia zaměstnávají zahraniční tatéry a ty se prezentují ponejvíce americkým stylem tetování a ten vážně nemusím...Netvrdím, že jsou špatní ani dobří, jen to zkrátka nemá s původním českým tetováním již nic společného...
4) Nedávno jsi se vrátil ze Švýcarska, vím, že když jsme si tenkrát volali, byl jsi z té návštěvy doslova nadšený – povídej!
Jedním slovem to byla paráda!!! Samozřejmě, že jsem zde navštívil muzeum svého velkého oblíbence H.R. Gigera, jehož motivy jsem zde i s celkem slušným úspěchem tetoval. To vše z hlavy a nanečisto. Sám víš, jak biomechaniku miluju, takže to byl pro mě ráj na zemi. I samotný přístup k tetování, jakožto i ostatní věci související s touto tématikou mě zde absolutně nadchly. Bydlel jsem zde u známých a ve squattech, ale vážně zvažuji tu možnost, která se zdá i reálnou, že bych se sem v zimě vrátil a založil si zde alespoň na nějaký čas vlastní studio. Dle dosavadních zkušeností vím, že bych se zákazníky problém vážně neměl...
Navíc většinu z těch prací, které jsem zde dělal, jsem leckdy ani nestačil úplně dodělat, tak, jak bych to dodělal u nás - i na fotografiích je to znát... Tím bych tedy samozřejmě začal...
5) Máš v tetování nějaký vysněný cíl? Myslím tím, jak osobní, tak pracovní?
Cílem z hlediska zákazníků je mně asi to, co většině tatérů – věrnost. Když máš lidi, kterým se tvůj styl tetování líbí, se kterými si rozumíš i lidsky a oni se ti vracejí, přeci není nic lepšího... Z hlediska mé osoby mám vysněný cíl být potetovaný celý, zdárně na tom již pracuji, chci, aby tím, kdo to provede byl dle mého názoru náš nejlepší tatér - Petr Přibyla, zvažuji dost reálně potetovat si i oblast obličeje, částečně jsem již začal a kdy to doděláme, ukáže čas... Že k tomu však dojde, vím již nyní stoprocentně...
6) Jak vidíš budoucnost tetování v ČR po vstupu do EU???
Nefandím našemu vstupu do EU, ale to teď řešit je již pozdě. Bojím se obrovské byrokracie, která je už nyní nesnesitelná, bojím se diktátu někoho, kdo bude od stolu stovky kilometrů řídit něco o čem ví úplný hovno, bojím se sladění cen, které je jen otázkou času, kdy dojde k neskutečnému prohloubení sociálních rozdílů a v důsledku se to dotkne samozřejmě i tetování...Otázkou pak bude jen, jestli to pro tatéry bude znamenat příliv, či odliv zákazníků. Z hlediska kvality, bych se přikláněl spíše k tomu prvnímu(čeští tatéři jsou lepší než zahraniční), ale zase naopak, když dojde k „narovnání“ cen za tetování, lidé(hlavně tedy domácí – Češi) za něj nebudou chtít vynakládat takové peníze a budou i nadále vyhledávat např. domácí tatéry...
7) Vím, že se kromě tetování věnuješ takéchovu pavouků(sklípkanů), airbrushi a hudbě... Co je pro tebe nyní priorita a jak to všechno zvládáš?
Jasně, že je složité stíhat všechno a to tak, aby to vždy nebylo na úkor něčeho dalšího. Snažím se to časově rozložit natolik rozumně, aby k nějakým vážnějším komplikacím nedocházelo, ale je jasné, že to až tak ideálně nejde. Prioritou je samozřejmě tetování. Airbrush miluji, hlavně tak poslední dva roky je to pro mne relaxační praktika, kterou uplatňuji hlavně ve chvílích vzteku a stresu, co se týče pavouků – věčná láska od dětství. Dodatečně bych chtěl poděkovat svému otci za to, že mě k nim přivedl, naučil mě s nimi zacházat, rozumět jim a to všechno ve věku, který je jinak z hlediska dospívání mírně řečeno problémový...
8) Rád tetuješ motivy Bootha, Gigera – postupně se však z obou z nich stávají takové kulty, že to již pomalu ale jistě začíná hraničit, alespoň pro mne s obavou číslo jedna - s modním trendem..Kam myslíš, že to až může zajít?
Ať již to zajde kamkoliv, pořád to nebude šeď delfínků, motýlků a růžiček! Na druhou stranu máš jistě pravdu, potkávat v létě desítky Gigerů na plovárně moc originální asi nebude. Ono však také není vytetovat Gigera jako Gigera. Sám si kdysi psal, že se na Gigerovi pozná kvalita tatéra a s tím já stoprocentně souhlasím. Nemám tudíž strach ani tak z toho, že by Giger zevšedněl, jako spíše z toho, že zde bude běhat spoustu paskvilů, za Gigera se vydávajících...
9) Když je třeba právě na konvencích mnoho kvalitních kérek vedle sebe – dá se z nich vybrat ta nejlepší – není to hloupost?
To je dobrá otázka. Dobrá kérka, je totiž na podiu dobrá jen pro určitého porotce, o jehož znalostech kvality tetování si s prominutím leckdy myslím své a tak je tento termín opravdu značně relativní. Osobně miluji Bootha, Gigera, zkrátka biomechaniku, ale neznamená to, že kdybych byl v porotě, že bych nedokázal ocenit i jiné práce – v tomto smyslu je to o něčem zcela jiném – a to totiž o toleranci a univerzálnosti posuzování. Když však vidím leckteré vítězné výtvory, mám značné pochyby o tom, jak jsou tyto dvě vlastnosti ve skutečnosti tedy naplňovány! Leckteré z těch věcí bych totiž na sobě nechtěl ani za trest!!!
10) Děláš tetování i piercing – popravdě, co tě živí vlastně víc?
Baví mě víc tetování, ale živí mě víc piercing. Neříkám ani bohužel, ani bohudík, jsem rád, že vůbec mohu dělat, co mě baví. Co mě však opravdu trápí je o tom, o čem jsi nedávno také psal a to sice z hlediska ušetření pár korun – návštěva domácího tatéra. Překrývačky jsou vždycky sračky na kterých si můžeš vydělat, ale stejně tak i posrat jméno, je to k svini... Leckdy je to i třeba jen kvůli tisícovce...To už se snad ani nedá pochopit...........!!!
11) Jistě zaznamenáváš i sezonní trendy – jaro, léto, podzim zima. Za chvíli je tu léto, čas koupališť, plováren – přijdou na řadu oni motýlci, delfínci, srdíčka – těšíš se???
Z hlediska tetování je nejhorším obdobím leden až březen, tedy pro mne rozhodně, nevím, jak to mají ostatní tatéři, ale já to mám takto. No a ano, na jaře to začne, motýlci, růžičky, čínské znaky, srdíčka, ornamentky, ale sám víš, že hlavně z těchto věcí je z nás většina vůbec živa...
12) Jak vidíš vztahy mezi českými studii. Myslím tím vztahy profesní, ale i lidské. Existuje tu něco jako kolegialita, ale i opravdové nefalšované přátelství? V oblasti sféře byznysu – konkurence???
Je to jako v každém „showbyznysu“. Jsou zde lidé, se kterými se dá vyjít jen v rámci pracovních vztahů a to leckdy i tak těžce a naopak jsou tatéři, za které bych dal ruku do ohně. Konkurence je dobrá věc, ale samozřejmě jen z určitého úhlu – měla by zvyšovat kvalitu, z hlediska lidského je to však svinstvo – dělá z lidí dravce a to i kolikrát z lidí, kteří, kdyby pokořili svá ega, sedli si na kus řeči, by si třeba i jinak velmi rozuměli – je to složité...
13) Vím, že jsi apolitická figura, přesto nebo právě proto se tě zeptám, jaký je tvůj názor na naše současné řiťolezectví k USA?
Nejsem radikál nebo ne až takový, jak by se nyní mohlo zdát, ale co se týče USA, k tomu tě řeknu následující:
Země, jejíž většinu populace formulují tvseriály typu Dynastie, Dallas, jejíž obyvatelstvo se stravuje v nejmasovějších jatkách na světě, jejíž dosavadní prezident byl zvolen v největším politickém podvodu posledních let, a země, která většinu svého původního obyvatelstva vyvraždila a tu co nestačila, nastrkala do provizorních rezervací – to je pro mě demokracie, před kterou plivu na zem...
V první řadě by si ČR měla uvědomit, kterým z kulturně, sociálně a politických směrů se chce nadále ubírat, zda-li směrem historicky i geograficky blízkém EU nebo směrem pro nás takřka mimozemské civilizace zvané USA...
14) Jak se staví k tvé práci a image rodina, přítelkyně?
S partnerkou jsem se seznámil již jako tetovaný, ale co se týče profese tetování, tak to jsem byl začátečník. Je to fantastická žena, dala mně dvě krásné děti a i přes mnohé problémy se na ni mohu vždy spolehnout a hledat u ni potřebnou podporu. Co se týče rodičů, těm bych chtěl dodatečně poděkovat za vše, co pro mě doposud udělali... Nikdy mě v ničem neomezovali a to i přesto, že jsou jiná generace a z jiného kulturního prostředí. Naopak mě pomohli koupit si první tetovací strojek a vše rozjet až do dnešní podoby...
15) Závěrem slovo exorcisty...??? :-)
Díky za ty litry vypité vodky, za doufám skvělý(snad mě nezabiješ,PJH) přepis mých slov a za veškerou pomoc. Čtenářům tetování bych chtěl hlavně vzkázat, ať přemýšlejí nad eventuálními motivy nejen z hlediska finančního, ale i z hlediska důvodového – tetování vyjadřuje symbol, musí mít něco jako význam a daný člověk by měl vědět, proč to či ono vlastně vůbec má. Je to názor vepsaný do kůže, který v ní bude již napořád... Mějte se fajn Netty.