Od počátku svého vzniku je tetování spjato, alespoň co se vzorů a motivů týče s religiozní a mýtickou tématikou. Je to dáno již z prapodstaty věci samé. Tetování mělo totiž vždy kromě významu zdobícího také svůj třetí rozměr – symboliku. Ta se s postupem doby sice měnila, nicméně její duchovní část přetrvala v téměř nezměněné podobě až dodnes...
Když si dáte tu práci s vyhledáváním a podíváte se do starých písem, hlavně tedy náboženského charakteru, nemůžete si nepovšimnout skoro až fatálního spojení tehdejšího normálního života s mnoha mýty a legendami. Ty se samozřejmě rámcově geograficky odlišují, jejich výskyt je však skutečně evidentní. Co se tedy týče konkrétně draků, formovala se do dnešních dnů mnohá tvrzení, jejichž záznamy tvoří tzv. drakonickou filozofii – drakonii. Jedná se o určitý mytologicko-náboženský směr, utvářející se zhruba již 2000 let, tedy od dob dnešního myslícího člověka. Obsahově jde o dokumenty v nichž se popisuje členění draků, výskyt, význam, sociální aspekty a svým způsobem při jejich čtení po chvíli nabýváte dojmu, že jde o reálný svět, paralelně existující vedle světa našeho – jakýsi matrix. Sama definice draka je zde prezentována takto:
DEFINICE:
DRAK je okřídlený tvor, dštící oheň, který chrání planetu Pern, před nepřáteli a škodlivými vlákny planety Seiz. Škodlivá vlákna planety Seiz jsou kvalifikována jakožto spory cizích bakteriálních organizmů, ohrožujících zdraví života na planetě Pern. Dále se zde uvádí, že draci byli uměle vyvinuti původními obyvateli Pernu dříve, než lidé v důsledku výbuchu sopky, který zničil část prvního osídlení, o tyto laboratoře přišli. Drak se líhne z vejce a ihned po narození, navazuje silný citový a telepatický svazek se svým příbuzenstvem, který přetrvává po celý jeho život. Podle druhů klade samice v průměru 60-80 vajec, ale jsou i druhy, kladoucí až 1000 vajec. Na druhou stranu je třeba přiznat, že tento druh se zase nerozmnožuje tak snadno a rychle. Podle barvy a výskytu rozdělujeme draky na tyto...
VARIANTY:
a) Zelená: Samice mají v průměru 20-24 metrů. Zelené dračice jsou nejmenší a nejpočetnější z draků. Jsou subtilní, velmi obratné a agilní, v dračím rodě tak zastupují sprintery. Vydechují jen krátké zášlehy plamene. Zelené dračice jsou sterilní, díky tomu, že v důsledku trvalého užívání ohňovce, (na planetě Pern, běžný nerost, který po pozření začne v dračím žaludku uvolňovat plyn, vzplanoucí při kontaktu s kyslíkem) nejsou schopny početí.
b) Modrý: Samci mající v průměru 24-30 metrů. Tažní koně mezi draky. Modří draci, středně velcí, jsou stejně houževnatí jako zelené dračice, ale nejsou při letu tak obratní. Jsou schopni déle chrlit plamen a ve vyhrocených situacích jsou srdnatější.
c) Hnědý: Samci (30-40 metrů). Jsou větší než zelené a modří, někteří dobře vyvinutí dosahují velikosti menších bronzáků a dokáží se pářit s královnami, pokud k tomu najdou odvahu. Hnědáci se dají v porovnání s ostatními draky připodobnit k vůdčím koním ve spřežení, jsou přiměřeně hbití a dost silní na to, aby absolvovali celý spad vláken bez problémů s produkováním plamenného dechu. Jsou inteligentnější než zelené a modří a dokáží se velice dobře soustředit. Dají se také velmi dobře domestifikovat, jsou častým plemenem při ochočování. Hnědáci a jejich jezdci občas působí jako Mistři weyrlinků(státní slavnosti), kteří cvičí mladé draky a jejich jezdce.
d) Bronzový: Samci (35-45 metrů). Uznávaní vůdci ostatních draků. Všichni bronzáci bez výjimky jsou schopni se pářit s dračími královnami; jezdec jehož drak v zásnubním letu uspěje se stává vůdcem Weyru. Bronzáci jsou všeobecně cvičeni do funkcí velitelů a zástupců velitelů letek (tam spolu s hnědáky). Bronzáci a jejich jezdci často působí jako Mistři weyrlinků a cvičí mladé draky s jejich jezdci.
e) Zlatá: Královny, plnohodnotné samice (40-45 metrů). Zlaté královny, nositelky dračího života, se tradičně páří s kterýmkoli bronzovým drakem, který je dokáže dostihnout při zásnubním letu. Ačkoli hnědí draci se rovněž mohou pářit s královnami - a občas u mladých královen, to i dokážou - není to běžným jevem a není žádoucí, aby se běžným stal. Královny jsou značně plodné a snášejí vejce, na která po nakladení dohlížejí až do vylíhnutí. Snůšky se pohybují od desíti do čtyřiceti vajec; početnější snůšky bývají všeobecně v čase Míjení. Starší královna, obvykle dračice nejstarší královské jezdkyně, je nejrenomovanějším drakem celého Weyru a je zodpovědná za všechny tamní draky a za rozmnožování svého druhu.
ROZDĚLENÍ:
To spočívá v dělení vizuálním (viz výše), náboženském a významovém pro tetování. Náboženské dělení draků je dělením také geografickým. Známe draky asijské(perský, čínský, japonský, thajský, barmský, hong kongský a vietnamský), dále pak evropské(český, italský, německý, španělský, ruský a francouzský), také skandinávské (norský, švédský a finský), africké(celý kontinent) a v neposledku samozřejmě i americké (specielně jihoamerické – brazilský, peruánský, univerzální – amazonský). Významové dělení pro tetování je také kontinentální. Asijští draci jsou obecně vzato hlavně symbolem odhodlanosti takřka ke všemu (Yakuza, Čínské triády), hrdosti a příslušnosti ke skupině. Draci evropští především státními symboly, vycházejícími z místních legend a mýtů (ČR, Francie) , symboly svrchovanosti a statečnosti nikoliv jednotlivců, ale právě celého národa. Co se týče draků skandinávských, ti jsou společně s Trolly (místní skřeti), kulisou tamních legend bojů dobra a zla, zdrojem pověr a lidových pranostik. Afrika má draky spojené víceméně s lokálními náboženskými frakcemi a kmenovými náboženstvími, v nichž jsou draci buďto zlí duchové samotní nebo jsou jejich vyslanci. Také se ovšem objevují jako kladní hrdinové a lidští spolupracovníci v lidovém léčitelství a jakožto pomocníci etnických šamanů. Jsou jim zprostředkovateli se světem duchů – s podsvětím. Jihoameričtí draci jsou na tom téměř stejně, jde nejvíce o dobré či zlé zvěstovatele různých životních událostí apod. Mezi nejtetovanější draky patří draci asijští (japonský a čínský) a američtí (fantasy) od malířů, jako Luis Royo nebo od Franka Frazetty.
MÝTY:
Když jsem se tak prohraboval všemi těmi mýtickými materiály, opravdu jsem ažžasl nad obrovskou úrovní jejich propracovanosti. První evropské zmínky významnějšího charakteru se objevují zhruba ve 12. století ve staré Anglii. Kniha biskupského konsilu „Religiosa litera“,poslaná do Vatikánu, hovoří o výskytu draků v hrabství Sinckley. Také v pověstech o legendárním králi Artušovi se hovoří o dracích. Stejně tak jako německé vydání „Maleus maleficarm“, tedy „Kladiva na čarodejnice“, zmiňuje dračí působnost na sabatech. Obecně vzato se v drakonii hovoří o dvanácti základních knihách Pernu: Dračí let, Dračí skok, Bílý drak, Dračí píseň, Dračí pěvec, Moreta, Nerilka, Úsvit draků, Renegáti, Pernská kronika, Všechny Pernské Weyry, Pernští letci. V Asii o dracích hovoří „Tibetská kniha mrtvých“, v Číně „Synologie čínského draka“ a „108 hrdinů“, v Japonsku „Pověsti z Nu - Dypuru“atd. Knih a písem z oblasti drakonické filozofie je jen ve středověku a Evropě napsáno takřka na 600ks(!), takže je vidět, že draci byli a jsou v kurzu...
REALITA:
Dračí skutečnost, alespoň v tomto světě je však zcela jiná – jednodušší. Veškeré původy pověstí ze života draků jsou mnohem prostčí, než by se na první dojem vůbec zdálo. Většina z nich totiž souvisí s námořníky, jejichž často i omylem objevné výpravy, naráželi na mnohé ještě neobjevené živočišné druhy, s jejichž existencí se jaksi nedokázali psychicky vyrovnat. Navíc jejich alkoholem a jinými látkami často povzbuzovaná fantazie, je přiváděla do světů kouzel a mýtů mnohem snadněji, než je tomu dnes u nás. Nejpravděpodobnější zásluhou na vzniku draků se dnes jeví teorie ostrova Komodo, na němž žije ještě pár kusů živočicha, jež byl dříve rozšířen mnohem masověji a to i na jiných místech naší planety – Varana komodského, přezdívaného právě drak. Ten na rozdíl od zbylých 452 druhů varanů dorůstá do velikosti až 2,5 metru a živí se převážně mršinami. Byly však v historii zaznamenány i případy napadení raněného člověka či dítěte. Že by se však jednalo apriori o lidojedy, se ukázalo samozřejmě jako holý nesmysl. Ohledně dračího ohně je taktéž mnoho teorií, nicméně faktem je, že Varanovi komodskému z huby oheň nejspíše nešlehá, zato zápachá mu z ní zcela určitě.
Toliko snad nejzákladněji k fenoménu draků. Provází lidstvo od úsvitu do soumraku a přesto, že je jejich vědecká existence v dnešním světě zcela popírána, kdoví, co za objevy ještě přinese mlžný dým času.