Útok na Babylon 2

Na četná práni a ohlasy, jsem nucen reagovat zřízením rubriky nad dopisy diváků. Ovšemže se stalo to, co jsem dopředu vpravdě očekával, a to, že se kolem prvního dílu stejnojmenného článku strhne doslova smršť reakcí. Rozdělil jsem si je pracovně na dvě základní skupiny z nichž každá má své další dvě podskupiny. Je to za a) kladné (podskupina upřímné a brzobudunecochtít) a za b) záporné (podskupina hloupé a inteligentní). Ostatně to primární dělení jsem očekával, ale takovou diferenciaci v podskupinách asi ani ne. Než jsem onen, řekneme tedy první díl, začal psát obešel jsem pár svých spolužáků z fakulty, jež však na rozdíl ode mne studovali politologii a vypůjčí si od nich nějaká ta lejstra + jsem se s nimi na určitá témata bavil. O to víc mne překvapila reakce mnohých leckdy ještě nedostudovaných gymnazistů, o jejichž vědomostech a znalostech historie si nyní proto myslím své. Fakta z učebnic dějepisu z nichž tito novodobí profesoři čerpají své informace jsou totiž menná vzhledem k době a politickému systému asi jako podprsenky Soni Polonyové. Tím nechci, a ani to nedělám, naznačovat, že sám bych byl neomylný, jen si za historickými fakty zveřejněnými v prvním díle zkrátka stojím. Konzultoval jsem je po sepsání s lidmi, jež jim rozumějí lépe než-li já sám, a bylo mně řečeno, že na to, že jsem to psal, jak se říká z fleku, z hlavy je dobré, jen jsem některá čísla obětí prý ještě zmenšil... Také mě velmi teď již pobavilo mé vyhození z redakčního týmu internetového deníku Svět Namodro.cz, přičemž jako důvod bylo oznámení, že mám své články technicky (sloupce, tabulky, fotky) špatné a jsem levicový radikál!! ! To už je vážně bomba. Na druhou stranu jsem s odstupem času i rád, protože jsem se přesvědčil o systémové a nezaujaté serióznosti těchto a jim podobných lidí. Inu, kdo chce vyjádřit svůj názor, může, ale běda, jak je jiný, než to cítí většina, natožpak když je antiamerický. Jako by mne to něco z dějin této země připomínalo. Když mne něco podobného o Kocourkově psal můj blízký kamarád (ahoj Aleši!), došlo mně, že na tom asi opravdu pořád ještě něco je. Jedni totiž hovoříte o mé osobě, jako o českém Bin Ládinovi, druzí od nichž bych to ani ve snu nečekal (naši holohlaví spoluobčané), mne nabízíte pomoc, třetí si stahuje fotku z mých stránek, aby mě poznal až mě potká a jeho kudla se tak nezabodla do cizího hrdla, čtvrtý zase píše o mé síle říct pravdu v této situaci a době a dekuje mne za to, zkrátka sranda, jak má být... Nereagoval jsem až na pár výjimek na tyto reakce, protože bych se byl upsal k smrti a vesměs by to bylo stejně k ničemu. Mnohé další snad odpovím zde. Zarazilo mne také, kolik mnoho výkladu se dá na mou interpretaci nalézt. Nechci omlouvat nic z toho, co jsem již napsal, jen jste mne mnozí psali něco, co jsem nikdy neřekl, ale... to již zkrátka patří asi k životu. Konec administrativní omáčky, jen předem podotýkám: třetí díl již nepíšu, mám rád konopí, ale konopné telenovely nikoliv... Teď některá další, snad v něčem nová fakta. Předně, nevím proč USA (G. W. Bush), nechce předložit Talibanu důkazy o Bin Ládinově vině. Ptám se tedy: Jsou nějaké důkazy vůbec, nebo je to jen nenávist vůči osobě tohoto teroristy, a to samo o sobe již stačí? Odpovím si sám, ano, asi tak nějak to pravděpodobně bude. Bin Ládin již v minulosti mnohokrát USA jak slovně, tak militantně napadl a proto je zkrátka první na seznamu. To ovšem nemusí znamenat, že je v tomto případu zapletena přímo jeho organizace. Tímto ho neomlouvám, jen tvrdím, že každého, kohochci soudit, soudím na základě nějakých důkazů, ty jsem žádné v tomto případe nezaznamenal. Navíc USA, právě díky své politice, mají mnoho nepřátel, nejen v muslimských skupinách (jichž je na 83), jen v Pákistánu, Afghánistánu a Tádžikistánu. To nepočítám nepřátele, jako jsou Irák, Sev. Korea, Čína, Kuba + mnozí další, z nichž leckteří vedou na oko politiku spřátelení. Je mně proto v současnosti hlavně líto nevinných Afghánců na jejichž hlavy budou padat americké bomby. Sám mám muslimské předky, když můj prapraprapraděd Dmitrij Josefovič Gejatko (psáno kazašskou azbukou místo H G), utekl v devatenáctém století z Kazachstánu (kousek severně nad Afghánistánem) před carským vojskem. Jeho rodina patřila k tzv. sunnitským muslimům. Afghánistán je v posledních zhruba 20 letech jedno velké bitevní pole. Je sice asi osmkrát větší, než ČR, ale 70% jeho povrchu pokrývají hory. Také slovo Afghánistán neznamená jen Taliban. Ten vládne především na jihovýchodě a již několik let trvající občanskou válkou se snaží dobýt i sever. Mudžáhidové (něco jako naši legionáři), kteří bojovali již s ruským nepřítelem po skončení krátce i s pákistánským v současnosti vedou nekončící boje s radikálním křídlem islámu, a oběti na obou stranách jsou každodenní. Nevím a vážně také nechápu proto tu skutečnost, co že to vlastně chtějí američtí vojáci bombardovat, když pozice obou znepřátelených skupin se mění každou hodinu. Kde ještě před chvílí byli Mudžáhidové, je nyní Taliban a zase naopak. Navíc, vezmu-li v potaz ten fakt, že Afghánistán si může podat ruce s leckterými africkými zeměmi, co se prosperity a bohatství v národním hospodářství týče, jsem vážně v rozpacích. Místo domu jsou bydlišti zemljanky, elektrika vede v 7% (!?!) domácností, jí se vše (leckdy včetně zakázaného masa) i měsíc staré, dokonce v Kábulu i Kandaháru byla již před dvěma roky sežrána zvířata ze zoologických zahrad... HNP na jednoho občana činí ročně 250 dolaru (!!!). Co jim chtějí Američané vzít? Životy teroristů, když ani sami řadoví Afghánci pořádně neví, kdo je terorista a kdo Mudžahedín? Co chtějí bombardovat? Bunkry v horách, když některé jsou teroristů a některé obyčejných lidí? Především by měli Američani zpytovat svědomí a zamyslet se nad tím, jak oni sami Afgháncům kdy pomohli. Ano, pravda dodávali jim zbraně proti Rusům (to končilo období studené války), školili je v tom, co dnes využijí proti nim, ale když skončila válka s bývalým SSSR, jak ekonomicky (a to je to hlavní) pomohli? Opět si odpovím sám nijak. Přitom mohli alespoň nějakou půjčkou pomoci zřídit školy, špitály, domovy pro válečné raněné atd. Toto za ně však udělaly země jako Čína(!?!), Indie, z Evropy Itálie, Řecko. Navíc samotný Bin Ládin je golemem Spojených států, to oni mu vdechli život teroristy, když ho sami vyškolili. Samozřejmě, že zbraně a lidi si obstaral již snadno sám. Všichni dnes brečí za nevinné zemřelé v WTC. Ano, byli to nevinní lidé, neříkám ani štěk. Ovšem, ještě před tím, než se tohle stalo, umírá v Afghánistánu na válečná zranění či hladem 23 lidí denně. Nepočítám v to přirozená úmrtí, samozřejmě. Ať již v důsledku min (na l00 metrů čtverečních leckde i 1200 min!), či v důsledcích hladu, když měsíční průměrný příjem v dolarech je kolem 14 dolarů na celou leckdy třeba osmičlennou rodinu. To i na Ukrajině mají asi 60 USD. Zkrátka a dobře, je to střet chudého a bohatého světa. Nic víc, nic míň. Velmi mě pobavilo současné mediální běsnění kolem naší dřívější (komunistické), přípravy potencionálních teroristů. Ano, cvičili jsme Libyjce, Iráčany a další v mnoha směrech boje, stejně jako USA cvičily jak své agenty na přípravu revolucí a politic. převratu, tak občany cizích zemí na to stejné. Byla studená válka a každý připravoval každému onu pomyslnou jámu. Na druhou stranu naše socialistické zřízení (byť mělo tisíce chyb), podporovalo země třetího světa (Súdán, Etiopie, Ghana, Zimbabwe aj. ), jak ekonomicky, tak obchodně, což bylo správné!!! Ne proto, že jsme za to dostali banány nebo pomeranče, ale proto, že to byla satisfakce za naše dluhy z minulosti. Nemyslím dluhy Československa, ale dluhy bělochů. Naši pohlaváři to sice nedělali z těchto důvodů, ale v konečné fázi to tam bylo. Alespoň trochu jsme tím docílili to, že když dnes přijede Čech do některé z těchto zemí (viz můj nedávný článek Století Afriky), nemusí nutně klopit oči do země. Mnozí jste mne psali, že jste nevěděli, že jsou Rastafariáni tolik militantní. No, oni vesměs nejsou, ale to říkám jasně již v prvním díle (chce to pořádně číst), nicméně si pamatují. Ta čísla mrtvých otroků jsou možná pro většinu z Vás již dávno vyšumělý fakt, nicméně jsou rastafariánské organizace, jež si pamatují a pacifistické nejsou. Patří mezi ně např. Garveyisté, Nyabinghi rastafarians, Poslední černí bojovníci, Tabula Rasa (čistý stul ghanská rasta organizace) a jiní. Nejsou to však spolky, jež by bezhlavě zabíjely nevinné bělochy, ten cíl je jiný omluva + ekonomické odškodnění. Nikdy jsem nelízal koule nikomu a nevím, proč bych to dělal znovu. Jen se směji tomu, jak jsme 40 let lezli do prdele Rusům a teď posledních 11 let Američanům. Až nás obsadí Čína, rád budu potkávat žluté Cechy na ulicích a budu se jim smát, stejně, jako se jim směji dnes...