Kaya, nebo chcete - li ganja (obé hantec rastamanů), je nedílnou součástí života již dvakrát tisíc let v mnoha kulturách či nábožensko - etnických skupinách.
Konopí se používá ke stovce rozmanitých denních činností, počínajekouřením proti depresi a konče přípravou pokrmů nebo ošacením. Tak tomu bylo, je a bude, ať již tomuto faktu fandíme nebo naopak. Byly popsány stovky knih o využití této rostliny, brána v potaz i hlediska zdravotní, v kontextu s mentálním užíváním (per os, kouř), i hlediska zpracování v průmyslu, farmacii, zemědělství, potravinářství a tak dále... Byly zaplaceny stovky studií, zkoumající ovlivnění subjektu (jedince) při dlouhodobém působení na organismus, vždy s podobným výsledkem. Zajímavé je, že se jednalo o záležitosti, na něž šly granty jak ze státních pokladen, tak z kapes soukromých... a závěr byl vždy stejný. Právě proto nebo právě přesto se ptám: Co všechno bude ještě zapotřebí, aby lidstvo, potažmo vlády pochopily...? Cožpak nestačí onen 100 000 000 pravidelných kuřáků (číslo se dá doložit) po celém světě, cožpak nestačí desetitisíce lidí léčících se marihuanou s diagnózou Parkinsona, Alzheimera, glaukomu, cožpak nestačí lékařsky ověřené příznivé působení jako sedativum při chemoterapiích, o ekonomických faktorech pro regionální i celorepublikovou politiku ani nemluvě... Lidstvo jako by se apriori bránilo něčemu, co jej může zbavit mnoha bolestí...
Když jsem se před 8 lety setkal s touto rostlinou in natura, znal jsem konopí jen z různých vyprávění, ať již vrstevníků, nebo mně úplně neznámých lidí. Byla to pro mne zkrátka látka cizí a nevyzkoušená. Musím přiznat, že mně ji dal poprvé okusit o rok starší kamarád, a to u nich na zahradě. Jednalo se prý o kvalitní model, dnes již nevím a tenkrát to byl jen on, kdo byl zkouřený. Na mě jako by to nepůsobilo, říkal jsem si tehdy, a proto jsem si od něj za pár dnů ze zvědavosti vyžádal další paličku, která poprvé v mém životě zabrala. Bylo to jako blesk z čistého nebe. Kouřil jsem na balkóně našeho tehdy ještě rakovnického bytu, dokonce ještě jointa, což mně vydrželo jen 2 roky, pak jsem hned přešel na fajfku, a byla to zkrátka BOMBA! Bylo krásně (bylo to v létě!), sluníčko svítilo, ptáčci zpívali a já prožíval něco, co bych přirovnal k snovému návratu do dětství. Ale do té části dětství, která mně byla nejpříjemnější, když jsem něco dostal, někam jsme jeli a zkrátka kdy jsem se radoval jako malý Jarda. Byl to tříhodinový výlet do minulosti, který skončil lusknutím prstů matky, navrátivší se z práce.
Od té doby jsem začal v určitých intervalech kouřit, ale převážně sám. Samozřejmě mezitím jsem si začal shánět literaturu k této otázce a hltal každou novou informaci v tomto směru. S úsměvem vzpomínám, jak mně kamarád půjčil Jirkovu (JXD) malou zelenou knížečku MARIHUANA, vydanou Kumul Pressem ve velmi malém nákladu.
Vydáno dne (31. května 2001) / rubrika MG-POLEMIKA
Později jsem ji sháněl odsamotného JXD, ale bohužel sám ji neměl, nakonec jsem ji dostal před třemi roky od toho přítele, co mně ji tenkrát půjčil - život jest vrtkavá čára osudu, holt... Konopí ve mně také probudilo, na základní i střední škole nikdy nenalezený, cit pro poezii. Již od roku 1996 píši své básně se sociálně - politickou tématikou a musím přiznat (při vší skromnosti), že i relativně s úspěchem. Mám již napsánu první sbírku, jež nese název HLENOBYTÍ, kterou jsem začal vytvářet právě v roce 1996 a ukončil ji teprve před nedávnem. Obsahuje 100 básní, které recituji i při svých autorských čteních a které, jak doufám, brzy vyjdou i knižně. Mám sice jednu verzi na svých internetových stránkách, ale přeci jen... kniha jest knihou. Co se týče ještě toho mládí, nebylo vůbec jednotvárné nebo proflákané u zdí paneláků - naopak.
Probíhaly první čundry s ganjou, kdy jsme neseděli v zakouřené putyce šesté kategorie, ale zhulení běhali po lese, objímali stromy, koupali se, popřípadě se milovali se spolužačkami (krásné časy). První a následující výlety do Holandska byly jen završením a utvrzením naší filozofie procitnutí. To samé, co nyní zažívají jiní náctiletí, sice dříve než my, ale velmi podobným stylem! 1 ta samá zloba ze všech těch lží a alibismů, i ten samý protest, přec a právě proto! Téměř všichni jsme absolvovali střední školy a někteří i studia škol vysokých... 1 přes to všechno nebo možná právě proto! Abychom jednou mohli argumentovat na nás samých příkladem, že konopí není zhoubný vymývač mozků, alespoň ne u většiny, ale naopak, že je to psychedelikum v postpsychedelickém věku, čili v kyberkultuře, umožňující některým jedincům ještě krásnější a bohatší prožití šťastných chvil. Troufám si také tvrdit, že konopí, jako jediná z drog, osvobozuje. Jak to myslím? Člověk s alespoň trochu vyvinutým smyslem pro etiku, estetiku a extatiku, jest zcela vysvobozen ze stresující mašinérie globálního ekonomicko - technologického globalismu po prožitku marihuanové seance. Pochopí vesmír v širších a podstatných souvislostech a přestane lpět na malichernostech.
Zdali to, že agresivní jedinec se stává mírumilovným beránkem a místo rozbíjení lahve na půl a jití po krku sousedovi běhá s kopretinou ve vlasech, je špatné - tak já jsem zločinec, protože to schvaluji... Zdali to, jestli člověk přestane chodit na diskotéky a začne jej zajímat třeba herpetologie, je špatné - tak já jsem zločinec, protože to schvaluji. Zdali to, že se člověk přestane třeba holit a stříhat a vypadá jak yetti, je špatné - tak já jsem zločinec, protože to schvaluji.
Jsou to totiž věci, do kterých nikomu nic není, které si ten dotyčný zvolil sám a dobrovolně a hlavně, kterými nikomu NEUBLIŽUJE, vyjma snad SEBE, protože ho například téměř nikde nezaměstnají! Jsem, ač běloch, již několikátým rokem rastamanem, a to mě osobně naplňuje. Vnitřně jsem spokojen, sám na sebe se mohu podívat. Na druhou stranu, přec a právě proto (dlouhé rasty, vousy + neměnné zásady a názory) jsem černou ovcí nejen rodiny, ale i společnosti. Jsem za jednu věc potrestán dvakrát, což není vůbec fér! Ač bakalář filozofického učení - nenajdu práci odpovídající mému vzdělání, ač člověk pracující opravdu poctivě a tvrdě, nemám v naší společnosti šanci... Přec a možná právě proto jsem dál se svými ideály a s třemi tisíci měsíčně. Pro většinu blázen, pro některé světec... Ani jedno mě však do budoucna nenakrmí... Konopí je v současnosti (ač je to jakkoliv smutné) tím jediným, co mně pomáhá hledat nové smysly života! Je mně otcem i matkou, doktorem i ošetřovatelkou... Je to klíč mé duše a odraz dneška. Co mně vzalo, je dnes k smíchu, ale hlavně dvojnásob vráceno v ekumenické části bytí. Nyní kouřím, byť každý den, tak ale pouze jeden až dva šluky (!!!) při jednom zakouření a nejsem uživatelem tvrdých drog - nikdy jsem jím nebyl a nikdy také nebudu. Žiji z ruky do huby, ale pochopil jsem, co jiní třeba nikdy nepochopí. Přec a možná právě proto, takhle žiji, tedy jsem...
O dalších aspektech zákazu držení marihuany si můžete přečíst v článku Martina Krušinského "Trocha konopné sociologie" a v článcích Bushky Bryndové "Konopí: rostlina obdařená mocí rozesmát i léčit" (obsahuje i recept na léčivou konopnou mast) a "Bushova dcera bez obav kouří marihuanu....".
V nadcházejících měsících bude parlamentu předložen návrh novelizace stávajícího represivního protidrogového zákona. Jeho součástí bude rozdělení drog na měkké a tvrdé a dekriminalizace pěstování a držení marihuany pro vlastní potřebu a léčebné účely. K tomu, aby prošel, by bylo vhodné vytvořit tlak veřejného mínění, který by poslance upozornil na sílící toleranci vůči této měkké droze v naší společnosti a přiměl je ke skutečnému zamyšlení nad užitečností její represe. Pro ty, kteří o podstatě současné právní úpravy nejsou informováni, připomínám, že naše legislativa na marihuanu hledí jako na stejně nebezpečnou, jako jsou tvrdé drogy. Prosím vás tedy, abyste se zúčastnili níže uvedené ankety a dali svůj hlas takovému řešení postavení marihuany v našich zákonech, které se vám zdá nejrozumnější. Následující tři varianty jsou typickými příklady přístupu zákona k marihuaně.
Vydáno dne (2. června 2001) / rubrika MG-POLEMIKA