Čokoláda je svou výjimečnou chutí známa lidstvu odedávna. V poslední době se ale začíná hovořit o jejích dalších pozitivních vlastnostech, než je jen chuť. Jde především o příznivý vliv na kardiovaskulární systém a nervovou soustavu. Objevuje se rada výzkumných prací, v nichž se vyskytuje terminus technicus "čokoládový paradox" a dokonce touha zařadit čokoládu mezi nutraceutika. Podle nejnovějších výzkumu se v čokoládě, kromě toliko známých tuku, cukru, bílkovin vyskytují také antioxidanty, které jsou shodné s polyfenoly (flavonoidy) - obsaženými i kapr. v červeném víně. Přestože Francouzi konzumují běžně poměrně sytá a tučná jídla, výskyt kardiovaskulárních chorob je u nich velmi nízký. Tento jev se také někdy označuje, jako "francouzský paradox". Jednou z teorií, vysvětlujících tuto skutečnost je myšlenka, že Francouzi konzumující taktéž ve "větší" míře právě červené víno obsahující kardioprotektivní antioxidační sloučeniny jsou těchto problému ušetřeny. Nový termín čokoládového paradoxu se začal užívat po zjištění, že čokoláda a čokoládové cukrovinky obsahující velké množství tuků cukru, jsou také nositeli kardioprotektivních polyfenolů a to ještě ve větší míře než-li ono výše zmíněné červené víno. V rámci pokusů a výzkumů na souboru zdravých dospělých jedinců se došlo k závěrům, že 2-6 hodin po vypití čokoládového nápoje byla inhibována aktivace krevních destiček, což vedlo k domněnce, že dlouhodobá přiměřená konzumace čokolády může redukovat riziko srdečního onemocnění a to až o 15-25 %. Nepřehlédnutelný byl také blažený pocit pokusných osob, jež se dle vědců dal přirovnat intoxikaci konopnými drogami. Nabízí se tedy otázka, zda člověk intuitivně nepociťuje, že konzumace čokolády prospívá jeho duševnímu zdraví a dobré náladě, právě třeba jako při zkouření. Chuť na čokoládu je leckdy velmi nutkavá, člověk má příjemný pocit, jak při, tak po její konzumaci. Jsou popsány i případy lidí závislých na čokoládě. A to závislých v pravém smyslu toho slova. Stejně, jako na substancích amfetaminového, ci opiového typu. Potřeba mít čokoládu, či něco s jejím obsahem je pro dotyčného otázka doslova života a smrti. V případě nemožnosti sehnání byly pozorovány abstinenční příznaky, které musel lékařský tým na diagnostikovaném tišit sedativy - haloperidol a diazepam. V tomto jediném bode, se s blahodárnými účinky čokoláda s THC neslučuje. Neodolatelná touha po čokoládě je také často příznakem premenstruačního syndromu (PMS), což se ale týká samozřejmě jen našeho něžnějšího pohlaví. Je toto všechno záležitost jen lidské mysli, ci zde hrají roly také některé neurobiologické faktory? Osobně se domnívám, že obé. Mezi základní chemické sloučeniny, ovlivňující naši psyché patří v čokoládě tyto:
1) Biogenní aminy:
Čokoláda obsahuje biogenní aminy, působící na mozek, jako sympatomimetikum (stejně, jako některé halucinogeny). Nejdůležitější z nich jsou - fenyletylamin (PEA) a tyramin. PEA je funkčně i strukturou podobný amfetaminum (!) a katecholaminum a působí jako neuromodulátor (ahoj Timme! pozn. aut). Snížená hodnota PEA v krvi, je provázena depresemi a naopak jeho zvýšené množství stavy podobné zamilovanosti, či dobré zkouřenosti. Čokoláda obsahuje těchto látek docela značné množství (0, 4 - 6, 6 mg/g) a některé teorie je proto označují za onen extatický faktor čokolády.
2) Etanolaminy:
V čokoládě byly identifikovány látky, jako např. N- acyletanolaminy, které se v mozku vážou na stejné neuroreceptory jako právě THC. Aktivace těchto receptorů způsobuje euforii a zvýšenou senzitivitu, právě jako třeba kvalitní hašiš. Není ovšem doposud jasné, jaké množství těchto látek je schopné vyvolat onen kýžený euforický stav. Novodobým pokusníkům jsou tak dveře na akademickou pudu otevřeny...
3) Metylxantiny:
Mezi které patří kofein a theobromin, působící po konzumaci něco jako stimulanty. I když osobně nemám ten pocit, že bych po snězení DELI byl nějak naspídovanej, ale dejme tomu. Průměrná čokoládová tyčinka o hmotnosti cca 60g tak obsahuje zhruba l0 mg kofeinu a 92 mg theobrominu. Vzhledem k tomu, že běžný šálek kávy obsahuje mezi 80 - 100 mg kofeinu, není toto množství nijak významné. Přestože stimulační účinky kofeinu jsou známy, není dosud vysvětlen behaviorální účinek theobrominu.
4) Magnesium:
V rámci přidávání konzervantu a minerálu do potravin, je do čokolády přidáváno i magnesium. Ukázalo se, že jeho přidání do čokolády vede k uspokojení nezřízené chuti po ní. Protože, jak čokoláda tak kakaový prášek mají vysoký obsah magnesia (100 mg na l00 g), může naše zvýšená apetence na tuto sladkost pouze reflektovat žádost našeho organismu o doplnění zásob tímto esenciálním prvkem.
5) Tuk a cukr:
Jak cukr, tak přítomnost tuku jsou, zdá se jedny z nejchutnějších složek čokolády. Především cukr má na CNS vliv, jež je často vysvětlován, jako láska ke sladkému. Cukr uklidňuje a již starým Římanům, jež si míchali čokoládové koktejly, byl tento fakt dostatečné známý. Je to něco jako přírodní slabé sedativum. Otázka, zda-li jsou však cukr a tuk těmi nejvýznamnějšími složkami čokolády je otázkou zatím nezodpovězenou...
6) Aroma:
Je nezbytnou složkou čokolády. Některé poslední studie vyjadřují i teorii o jakési možnosti čokoládové aromaterapie. Je nezávislé na sladkosti, textuře čokolády a také na jejím energetickém obsahu. Úloha aromátu je úlohou specifickou a čokoláda současnosti se bez něj již neobejde. Toliko zhruba k základním prvkům čokolády. To, že se čokoláda rozděluje podle obsahu a způsobu přípravy na bílou, horkou a mléčnou, z nichž každá má svá přesná pravidla přípravy a složení, je snad netřeba dodávat. Nevím, jak pravdivé jsou teorie o posílení imunitního systému, látkami obsaženými v čokoládě, ale o jejích "zklidňujících" účincích určitě nikdo z nás nepochybuje. Osobně bych doporučil pro navození high stavu konzumaci, jak čokolády tak nektaru bohu - THC. Samozřejmě při kompletaci v rozumné míře - přehánění by totiž po delším časovém intervalu mohlo mít pro tělo zdravotní efekt spíše opačný... Dobrou chuť, dobrý kouř, dobrou noc.