Patnáct nikdy nevyřčených otázek a patnáct nikdy nevyřčených odpovědí. Nejen o tom, že strach dál krajem obchází sešvagřen s beznadějí, jsem si povídal s bratrem Karla Kryla Janem Krylem.
Karel Kryl bezesporu byl, je i bude jeden z největších „člověků“ naší historie. Bratříček, jenž dokázal za sebou včas zavřít vrátka, aby, byť se slzou na víčku, zůstal po celý život sám sebou. Je nejen pro mne synonymem zdravého rozumu, ryzího charakteru a až do své předčasné smrti i čisté duše. Byl první a zároveň jediný, který již v roce 1990 pochopil podstatu naší něžné revoluce, a tím pádem i našeho new age komunismu s kapitalistickou tváří. Jeho básně, texty z let 1990-1993 jsou absolutně dokonalé a geniální. Tak např.: „... a jiní sklízí, co jsme zaseli...“, nebo „... lid slaví nové svaté a z milionu líných kmánů, dva miliony partyzánů...“, nebo „... demokracie zavládla, zpívá nám Gott a Walda, zbaštíme sóju bez sádla, u strejdy Mekdonalda...“, či „... král Václav jedna parta je, se šmelinářským šmejdem, na schůzi jedný partaje, se u koryta sejdem...“.
To, plus mnohé další z něj dělá, alespoň v mých očích, novodobého vizionáře a proroka. Budu-li pak navíc hovořit, nejen o obsahové formě (která je ale dokonalá!!!), nýbrž o formě lingvistické (básnické), tak sám, jako básník musím přiznat, že Krylova poezie je vrcholem české literatury. Když jsem se o jeho tvorbu a život začal zhruba před pěti lety zajímat, netušil jsem, že jednou budu dělat tento rozhovor s Karlovým bratrem Janem Krylem. Rovněž vynikajícím básníkem i písničkářem, který po bratrově smrti vyšel tak trochu z jeho stínu, čímž převzal žezlo revolty. Když jsem se onen středeční večer (8. srpna) vydal se svým přítelem, tatérem Alainem Kajanem, na třebíčské vystoupení Jana Kryla, Pepy Nose a Petra Cibulky v klubu „B“ (Třebíč), nazvané celkem nevhodně jako název článku, netušil jsem, co zažijeme. Čekal jsem totiž, a jistě ne sám, že Jan bude hrát bratrovy skladby a recitovat bratrovu poezii. A jaké pak bylo překvapení všech, když zněly básně, písně a komentáře jen Jana Kryla. Později, když jsem s ním hovořil a vznikal následující rozhovor, mi bylo jasně řečeno: „Nevím, proč bych měl zpívat a recitovat bratra, když sám mám plno svých materiálů, ano, když si to lidé moc přejí, zahraji něco od Karla, ale rozhodně to není nezbytnou součástí programu...“.
Jan Kryl nyní již poslední dva roky jezdí s písničkářem Pepou Nosem na podobné recitály po celé ČR s tím, že navštěvují i střední školy, různé kluby, hrady a zámky apod. S tím vznikají nové a nové rozpory se skalními fanoušky Karla Kryla, protože na recitálech dochází k propagaci politické strany PRAVÝ BLOK, jejímž současným předsedou je Petr Cibulka. No, ona celá věc se má asi takto: v mnoha městech je na plakátech, zvoucích na tuto akci napsáno: „Vystoupí Jan Kryl“, pod jehož jménem je v závorce, snad ještě tučněji napsáno: „bratr Karla Kryla". To je potom těžké být někde sám za sebe, když pořadatelé v zájmu natáhnutí lidí takto zneužívají vaše jméno. Mnoho přívrženců a rádoby opatrovníků Karlova odkazu tak píší Janovi dopisy typu: „... Obracíme se na vás jako přátelé vašeho bratra, neboť pociťujeme jisté znepokojení nad vaším počínáním...“ nebo „... Dovolujeme si požádat vás, vážený pane Kryle, a vaším prostřednictvím i pány Nose, Cibulku a další přívržence Pravého bloku, abyste svá veřejná vystoupení oprostili od veškerých produktů souvisejících s dílem a památkou Karla Kryla...“.
Tak předně, kdo jiný má větší právo, hovořit o odkazu a památce Karla Kryla než člověk, který k němu měl z výše jmenovaných celý život nejblíže - jeho bratr. Za další, na oněch recitálech se o Karlovi, alespoň" z úst vystupujících, vůbec nehovoří, to že Jan se jmenuje Kryl, snad není zločin!!! A snad nakonec, jestliže je nějaké nebe a Karel v něm určitě je, musí se nyní náramně bavit a být pyšný na svého „malého“ brášku, pokračujícího v jeho stopách...
Rozhovor s Janem Krylem:
Jak jste vnímal bratrovu slávu, již v roce 1968? Změnil se mezi vámi nějakým způsobem sourozenecký vztah?
Ne, rozhodně ne. Karlovu popularitu jsem samozřejmě sledoval - obdivoval jsem jej, rozhodně se nedá hovořit o nějaké změně vztahu. Já byl v té době na vojně a měl jsem 30 dnů do civilu - pak přišel srpen a nebylo jasné, jestli se vůbec dostanu domů. Padaly hlasy, že se budeme Rusům bránit...
Co jste dělal za doby Karlova exilu? Bylo těžké žít s příjmením Kryl?
(Všeříkající sentimentální úsměv)... Já jsem si po 11 letech zažádal o svůj svazek STB a bylo mi řečeno, že žádný svazek s mým jménem neexistuje... Za doby Karlova exilu jsem dělal 26 let v jedné fabrice řadového dělníka a nijak jsem nevystrkoval nos, čili se dá říct, že jsem žil klidně. Samozřejmě až nato, že jsme se s Karlem jednadvacet let neviděli...
Jak to všechno kolem Karlova osudu nesly vaši rodiče?
Oba velice špatně. Otec měl nádor v hlavě, už když Karel odcházel a tím, že často a dlouho vysedával u rádia (to byla ještě taková velká dřevěná), se mu dal do pohybu. Nakonec v roce 1971 zemřel. Karel jej už nikdy po svém odchodu neviděl. Maminka zemřela na konci listopadu 1989 a Karel se na její pohřeb dostal na dvoudenní sociální vízum. S tou se krátce za doby exilu setkal - v Německu. Byla takovým spojovacím svazkem mezi námi. Já jsem Karla nechtěl zatěžovat svými problémy - sám jich měl hodně, zvlášť v začátcích...
Když se Karel v tom listopadu 1989 poprvé po 20 letech tady objevil, jaké bylo vaše setkání, co vás napadlo, jako první věc?
Už jsem o tom párkrát hovořil. Padli jsme si do náručí, jako by těch 20 let vůbec nebylo. Nepřipadali jsme si cizí, ani po tolika letech - bylo to zvláštní v tom, že smysl Karlova návratu byl dvojaký - smutný i šťastný zároveň. Smutný z úmrtí maminky a šťastný z nečekaných změn...
Znám trochu i vaši poezii a hudební tvorbu -jaké to je žít v bratrově stínu a najednou z něj vyjít? Nesetkáváte se s názory (hloupými a trapnými) lidí, že těžíte z Karlovy smrti?
Ano, vím co tím myslíte. Nemůžu za to, že mám stejné příjmení, jako měl Karel, vždyť jsme proboha z jedné matky! Karel se vždycky vyskytne, kór na podobných akcích, jako je tato. Nedělá to problém mně - ten problém si vytvářejí někteří lidé sami, ohledně této skutečnosti. Já dělám svůj styl poezie, píši si vlastní písničky a nevím, co s tím má Karel co dočinění. Leckdy, když Karel ještě žil, jsem mu dával číst mnohé své básně, ale pochybuji, že si to kdy přečet (smích), ale věděl, že taky píši - není v tom nic nepochopitelného...
Jak jste se vy a sestra vypořádali s Karlovou smrtí? Ten pohřeb mně samotnému (znám jej z videokazety), připadal takový „zvláštní“...
Já jsem se o Karlově smrti dozvěděl z televize. Mnohokrát předtím, ještě za doby Karlova exilu, se sem tam objevila zpráva, že brácha zemřel -jen se vždycky ozval a dementoval to. Obvolával jsem ten den spoustu lidí, než jsem tomu uvěřil. Ano, ten pohřeb byl zvláštní - byla to fraška (bolestný výraz v očích). Nikdo nerespektoval Karlovo přání, na které jsou i dokumenty, že chce být pohřben v Novém Jičíně. Právník Karla - Martin Štumpf, celou tuhle akci organizoval a hrob nakonec zařídil v Břevnově. Ten pohřeb byl hrozný - byl rozdělen na dvě části: českou a německou, kdy v té české šli lidé, kteří s Karlem neměli kolikrát nic dobrého společné a ještě kolikrát špinaví.. a německá část no,... Za rakev jsme se dostali jen tři dvojice nejbližších, ostatní dělili bodyguardi, paparazziové... Moje děti nakonec běhaly někde poblíž po poli... Byl to nepříjemný zážitek...
Co děláte v současnosti? Vaše umělecká činnost... ?
Před třemi roky mě 6. října vyhodili po 29 letech ze stejného podniku, jako v roce 1971. Jezdím tak od roku 1998 s Pepou Nosem po republice s vlastním programem. Navštěvujeme různá zařízení a vystupujeme - jsme umělci na volné noze (smích)...
Vídáte se také třeba ještě s Karlovými přáteli? S jeho ženou, přítelkyněmi?
No, s jeho přítelkyněmi rozhodně ne. Těch se po jeho smrti objevilo, že jsem je nestačil vyhazovat z baráku. Každá si přivedla nějaké dítě s tím, že je Karlovo, no šaškárna... Co se týče Karlových přátel - to dost dobře nevím, koho tím myslíte? Po jeho smrti se jich objevilo, že by se i sám Karel divil, kolik nemá známých... S jediným Karlovým kamarádem, se kterým se vídám, je Pepa Nos. Také Petr Cibulka, jež byl jeden z mála, kdo Karlovi těsně před smrtí vydal pár článků v Necenzurovaných novinách. S Marlenou (Karlova zákonná žena) jsem se viděl teď po roce a půl na Krylonocích, konaných na Karlovu počest v Novém Jičíně, ale moc jsme si toho neřekli. Nemám rád s ní hovořit s překladatelem a ona se česky naučit nechce, já německy neumím...
Mám pocit, že současnému systému by se moc hodilo, kdyby se na Karla zapomnělo. Jak moc si myslíte, že si jej dnes lidé pamatují?
Já jsem měl skrze to nedávno konflikt se svojí švagrovou. Dokonce stáhla jednu z internetových stránek s Karlem a teď se z něj snaží udělat něco jako muzejní exponát. Něco, k čemu se lidé budou chodit modlit a bude se z toho oprašovat prach - to je samozřejmě nesmysl. Karlův odkaz se dá zachovat vhodnější cestou... Myslím, že si jej lidé stále pamatují, myslím, že ano...
Co si myslíte o všech těch svinstvech, která se po Karlově smrti objevila v médiích?
To je asi přirozené, neprospěje to nikomu. Nicméně si z toho moc nedělám - podstatou věci je to, že Karel zůstal celý život až do své smrti morálně čistý, a to mnoho lidí štve! Nekradl, nelhal a říkal, co si myslel, před nikým své názory netajil, to je ostatně také to, proč jej jedni dodnes milují a druzí... ?
Vy sám v současnosti vnímáte politiku jak? Jste stejně pravdivý a radikální, jako bratr?
Na tuhle otázku jsme se spolu dohodli, že odpovím za Jana Kryla. Ano, je, zní má odpověď... Stačí, když navštívíte nějaké jeho (jejich) představení a uvidíte sami. Jak jsem již jednou výše naznačil, Karel by byl na svého bratra v tomto směru rozhodně pyšný. Při jejich vystoupeních zní kromě básní a písní i politické komentáře, které pravdivě a přitom leckdy i s vtipnou glosou popisují současný stav věcí - třeba vidět a slyšet!
Co připravujete do budoucna?
Rád bych ještě spolupracoval s Pepou Nosem. Jezdíme po republice po SŠ, kde suplujeme občanskou nauku (smích). Věřím, že nám to spolu vydrží. Psát dál básně, vydat další jejich sbírku, také sehnat nakladatelství na mé CD s vlastními skladbami.
Čtete i poezii jiných autorů?
Ne, bohužel spíše ne, v tomhle jsem asi barbar, ale sám mám tolik nápadů, že je kolikrát nestíhám házet na papír. Píši si své věci - opravuji a upravuji své starší věci, které ležely kolikrát i pár let v šuplíku...
Co si myslíte o budoucnosti poezie a literatury vůbec? Je tu nová generace, opakuje se nebo... ?
Ano, je fakt, že dnes není doba na poezii. Každopádně, dokud se lidé budou zamilovávat, dokud budou problémy, nepokoje, vždy se najdou lidé, kteří o tom něco složí a další, kteří si to přečtou. Problém vidím spíše v tom, že lidé pomalu přestávají číst vůbec, když už čtou, tak většinou velmi brakovou literaturu či tisk. Ale jsem v tomhle ohledu optimista, věřím, že se to zase časem zlepší, že tohle je jen takové přechodné období...
Jak často vůbec vystupujete?
Když se zadán (ukazuje mně program na nejbližší tři měsíce). Je zde vidět, že to není nejhorší, ale mohlo by být i lépe na druhou stranu. V průměru to pak dělá asi tři až pět recitálů do měsíce, jak kdy.
Já ještě jednou Janu Krylovi děkuji za strávený společný čas a přeji mu i jeho kolegům mnoho pracovních i životních úspěchů. A také doufám a věřím, že jsme se neviděli naposled, že se na nějakém recitále ještě určitě potkáme a bude to třeba i na společné straně sálu...
Vydáno dne 31. 8. 2001 / Svět namodro, rubrika MG-LIDÉ