Konec minulého století, čili převážně 90 léta, došlo k mnohým změnám, jež formovaly lidstvo na přelomu milénia, stejně, jako v dobách hlavního intelektuálního proudu Již od poloviny 60 let, dochází v mentálním vývoji člověka, k určité formě uvědomění si sebe sama a svého okolí, jen, jako nástroje možného k použití určitého, ať již ušlechtilého nebo naopak zhoubného cíle. Budu- li přesnější, hovořím o kvazi teorii alternace bytí, v jinak materiálním řádovém světě. Jelikož však je základem řádu chaos, přeměna alter ega je zcela nevyhnutelná. Alespoň, v případě lidí, majících minimální citové, sociální, či morální zásady, ovšem z hlediska naturalismu, jakožto přirozenosti. Tyto nové formy chápání duše i jsoucna, spatřuji především ve schopnosti člověka, dát se např. záměrně složitější životní cestou, odproštění od struktur materiálních hodnot, změnit vlastně sám sebe, od základu, a ještě k tomu ze dne na den...
Dvacáté století bylo někdy někým, dle mého názoru trefně nazváno stoletím lidí, vzpomenu-li pak na jména jako např.: Gándí, Mandela, King, Gevara, Selassie, Dalajláma a u nás hlavně Kryl, Bondy, Masaryk, Jirásek, Hašek, Čapek, Hrabal + desítky dalších, nezbývá, než přikývnout. Všichni tito výše jmenovaní svým způsobem ovlivnili lokální i světovou politiku. Byli to osobnosti říkající své myšlenky NAHLAS, což je jeden z prvotních předpokladů k celkové přeměně bytosti. Stáli na piedestalech dějin, když ostatní svorně klečeli pod tribunami. Co udělá z normálního člověka davu národního barda? Snad už jen to, že se stane především sám SEBOU, v doslovném výkladu slova. Tím, co ještě například v první polovině 20 století nebylo dost dobře možné! Když, ještě občas vzpomenu na svoji civilní službu, kterou jsem vykonával v třebíčské nemocnici, po dobu 20 měsíců (dva jsem musel nasluhovat, za kouření ganji na pracovišti - ještě zlatý!!!), na oddělení zvaném patologie, jako oblékač a kosmetik, vytvořil jsem sám 2 teorie zabývající se touto problematikou. Jednalo se o velmi bouřlivé období, nejen v mém životě, v rozmezí leden 1996 až září 1997. Teorie vznikali za velmi extrémních podmínek, které mně ovšem po čase začaly velmi vyhovovat, v mé garsonce ve sklepě v dispečinkové budově této nemocnice. Jedná se o teorie: koncept dualismu a placebo čtyř stěn, které někdy v budoucnu ještě rozeberu... Musím velmi poděkovat státu za možnost absolvování této jinak disgust zkušenosti. Dodnes přemýšlím, proč, že to vlastně přišla šedesátá léta po mdlých padesátých v západním bloku, a proč v třicetiletém cyklu přišla celosvětově obrozenecká a osvobozující další, devadesátá...
Za pomoci nejmodernějších komunikačních digitálních technologií, bourá člověk dnes a zítra nová a nová tabu. Vzpomínám si na větu, kterou řekl Timmy (Leary), v jednom dokumentu, že on sám zažil během života 3 hlavní tabu - tabu smrti, sexu a drog, všechna on sám překonal, nicméně doba i zub času je opětovně pohřbívá. Jestliže byla šedesátá léta ovlivněna především přírodními psychedeliky a východními náboženstvími, jedná se v letech devadesátých o spojení obého se cyber technology culture. Nehovořím, o univerzální myšlenkové reformě, týká se to asi nejvíce mladších ročníků a lidí bytostně spjatých s kořeny Země. Každý, individuální živý tvor, uvědomující si své jáství, ale zároveň i nahraditelnost, tyto ideologické revoluce chápe a vlastně je i spásně očekává. Když jsem se třeba před pár lety setkal, s jedním přítelem, který se zabýval intenzivně studiem a výukou holotropniho dýchání (dle Grofa), byl jsem až překvapen, jak podobnými slovy vyjadřoval tyto pocity. Každý potřebuje určitý kataklizmatický zážitek, aby se mu nového nazírání na svět, dostalo. Čím dál tím častěji se setkávám s lidmi, kteří odhodili břemeno materiální (světské) závislosti a stali se snad lepšími, jakožto věrní poutníci, ve větru a dešti. A nemusí hned jít o absolutní vyřazení se ze systému - mohu být takový a v zájmu přežití, i nadále pracovat a platit složenky, ano to jde! Je jasné, že tržní forma našeho, českého kapitalismu, funguje na principu trhni nebo tě bude trhnuto, každopádně jde jen o to, vyčlenit přeživší faktory bytí s těmi odproštujícími a sladit je v souladu svých ideálů. Takových lidí přibývá a je zapotřebí si jich vážit. O nových formách chápání lidské duše se dá psát také, v souvislosti nediktátorské uniformity, v komunikativnějším přístupu států (alespoň některých), k těmto méně přizpůsobivým spoluobčanům, v souvislosti vzniku mnoha sdružení, spolků, organizací zabývajících se prohloubením poznání JÁ, bez monopolní aury. Jsem rád, že vyšlo mnoho dříve nevydatelných knih, že jsou CD ROMy s těmito tématy + další materiální materiály (k smíchu, že?) O nemateriálním způsobu žití materiální materiály! Není problém navštívit komuny, odřízlé od tlampačů velkoměst, stejně, jako si vytvořit svůj mikrosvět v internetové kavárně o sto počítačích a dvě stě lidech... Jediné neoddiskutovatelné pozitivum, které tímto spatřuji v globalismu, je propojení telekomunikačních sítí a tím i diferenciace kultur jako takových. Maova kulturní revoluce proběhla i zvítězila, ne však střílením vrabců na polích (starší vzpomenou), nýbrž na poli umění, kultury, humanismu. Brána světa světů se tak opět o centimetr pootevřela. V dokumentech eposu, to bude jednou nesporně uvedeno. Těžko hádat, budou-li příští generace inklinovat, k tomuto trendu, ale cestu již mají odmetenou... Na nejdelší pouti jsme jen sami, se svým božstvím a vibrace života jsou jen nejmenším připomenutím koloběhu univerza. Stejně tak se ale mohu klidně i mýlit, dnes ráno vycházelo slunce a já si opět uvědomil, že jsem jen básník, mně přísluší pochybovat - neřešit.