Záměrně jsem použil tento název,protože sám si nejsem jist odpovědí. Když se konala v 98 roce první Global street party, na které jsem bohužel nebyl, ale která nedopadla zrovna nejlépe, čekal jsem, že se tu snad konečně něco rozhoupe! Jak naivní to však myšlenka... Když jsem se vloni, někdy na začátku roku dozvěděl o konání MMF v září v Praze zaplesal jsem. Ne proto, že bych chtěl bojovat proti globalizaci (mám internet, takže by to byla hloupost) a navíc to je prvek, který již lidstvo nezastaví, ale proto, že jsem chtěl vyjádřit svoji občanskou nespokojenost k chování mezinárodní světové banky a k jejímu vztahu k dluhům zemí třetího světa. Myslím tím především chování k Africe. Abych to alespoň trochu přiblížil, těm méně zainteresovaným. Již od konce osmdesátých let a celá devadesátá léta si země třetího světa půjčují od MMF nemalé obnosy (sta miliony dolarů), které samozřejmě z pochopitelných důvodů (permanentní ekonom, recese, občanské války, sociální nesrovnalosti atd.), nemohou nikdy za života věřitelů vrátit. Tím dochází k začarovanému kruhu úroků a penalizací, které vedou ještě k dalšímu prohloubení celé této krize. Někdy, tuším, že to bylo v roce 96 se na svém celoročním zasedání MSB + MMF dohodly, že minimálně část dluhů, ne-li celý bude muset těm největším dlužníkům odpustit... Jak šlechetný to krok od mužů, jejichž roční plat činí HDP (hrubý dom. produkt), právě některé z postižených zemí!!! A tak se začalo čekat čekat na Godota, chce se mně říci... Na něco, co nikdy nepřišlo a pravděpodobně ani nepřijde! Podle mých posledních infos narůstají totiž nové a nové dluhy, a to tak, že k těm starým. Proto jsem se v září, konkrétně v to slavné úterý (snad 26.9., teď nevím přesně..), zúčastnil tažení ke kongresovému paláci. Především, již sama skutečnost, že s kýmkoliv jsem se bavil o důvodech jeho účasti, každý tvrdil něco jiného ( a leckdy to byly pěkné píčoviny..), mě uváděla do rozpaků, jestli jsem tu správně.
Nevím, zda — li jsem více modern primitives nebo modemnaivites, ale zde sem si připadal, jako zástupce obého. Dokonce, a to mě mile pobavilo jsem se bavil s malou skupinkou rastamanů, která vyjadřovala transparentíkem svoji nespokojenost s kriminalizací ganji. To je sice báječný krok, nicméně nevím, jak moc to může MSB, či MMF ovlivnit... nu což, proti gustu, žádný dišputát...
Následná bojová scéna, která se začala okolo 14.00 hodin kongresového centra vyvíjet, jakoby vypadla z jedné mé starší básně Jásot- hořkost nahradí, klíč vyměníš za kámen, vlaječku s odznakem odevzdáš v podhradí... Jen ten pochod, věřící neukončili pod postelí, jak ta báseň pokračuje, nýbrž demoličním útokem na Prahu. Vnitřně sice souhlasím, s rozbíjením výloh u Mc Donalda, ale na druhou stranu, mně dochází to, co většina těch fuckerů, asi nepochopila, že totiž, jestliže má být mezi stranami dialog, tak musí být oboustranný a pokud možno , nenásilný! V jedné z dalších básní také mám Zpěvem a slovem, víc vyřešíš a ještě melodicky,- kámen? Ten dá se vzíti vždycky, ale pomni lépe je ovlivnit po našem nestranicky!. To jsem psal v roce 97, aniž bych tušil, jak to bude za 3 roky aktuální...
Asi v 16.00 hod, kdy byla ona slavná bitka (alespoň promédia), rozjetá v plném proudu, jsem se zdekoval a vrátil domů... Né proto, že bych byl takový srab a bál se policajtů, ale proto, že já jsem tam byl vlastně OMYLEM! Jel jsem totiž s tím, že my jim ukážeme, že jsme lepší než oni, že dokážeme v klidu realizovat to, co tvrdíme v různých zinech a internet. stránkách. Policajtů jsem se nebál, kupodivu mne, víceméně, jako vždy, dali pokoj, a to nevypadám zrovna normálně (pro ně) a ještě k tomu, jsem chodil s fajfkou v hubě, nicméně jsem po nich nic neházel, ani nijak jinak jsem je výrazně neprovokoval, takže ani nebyl důvod. A to jsem hulil ganju v jednu chvíli pět metrů od jejich stojícího hloučku jen se na mne koukali a nic víc...
To však není podstatné podstatné je jen to, že to bylojedno z mých větších životních zklamání z téhle scény a ať jsem si to již následně odůvodňoval, jakkoliv, byl to zkrátka propadák... alespoň z hlediska řešení primárních otázek. Posléze vystoupení lidí v televizi i jiných sdělovacích prostředcích k této tématice, bylo jen pochopitelným vyústěním celé záležitosti...To, že se ostentativně odsoudili všichni demonstrující, byl jen privilegovaný krok, jež jsme si zařídili sami. Ale ještě jedna přidružená věc mě vlastně naštvala. A to chování některých policajtů k zatčeným na celách předběžného zadržení. Bavil jsem se s jedním mladým policajtem, se kterým se dnes již víceméně znám, a který mě před 2 roky telefonicky upozornil na možnost prohlídky brňáků z protidrogového u mne doma, o tom, jak to asi mohlo probíhat.
Shodli jsme se na následujícím: Vy jste byli páni ulice, my jsme páni zde, na cajtárně někteří to tak asi cítili. Je jasné, že cajti jsou také jen lidé a někdy to tomu v tom špatném slova smyslu i odpovídalo, ostatně ale není se asi čemu divit... Je to sice svinstvo nejtěžšího kalibru, ale je to pozůstatek z minulosti, bylo to, je to a asi to i bude... Svoboda shromažďování ano, ale běda, když tě chytnou...! Nedávné prohlášení AMNESTY INTERNATIONAL o porušování lidských práv je jen plácnutím do vody. Byla to tedy výhra nebo prohra pro budoucnost? Vážně nevím, ale co vím jistě, že spory se takto nevyhrávají, alespoň ne u nás.