Rád bych se teď zpětně pozastavil u nedávno proběhlé (a snad ukončené, alespoň prozatím) krizi v naši vaší veřejnoprávní televizi. Musím říct, že mám věru rozporuplné pocity a nyní již vlastně i vzpomínky z této vpravdě revoluční vzpoury. Zpočátku jsem se jednoznačně, aniž bych více pátral po "jiných" informacích podepsal pod petici vzbouřenců za odvolání J.Hodače, i s jeho věrnými přisluhovači, samozřejmě včetně pí Bobošíkové. Faktem je, že mě pořádně, zvláště o vánocích, kdy jsem ležel věčně přežraný a vyhulený u TV - svým počínáním pěkně srali. Myslím tím neodvysílání některých pořadů, patřících k tvorbě vzbouřenců, zprávami Bobovize, které stály pěkně za hovno a věčnými kecy obou stran o pravdě či nepravdě, toho a onoho...
Celá bublina boje za pravdu a svobodu slova trvalanecelé dva měsíce a stačila naplnit tucty novinových odstavců, rádií i závislých a nezávislých televizí. Z éteru se dnes a denně linuly nové zmatené a ještě zmatenější žblechty a každá strana barikády postupně získávala i ztrácela na přízni fanklubu. Zábavné taktéž bylo, a jsem rád, že mně to tv umožnila, sledovat přímý přenos jednání poslanecké sněmovny o krizi v ČT. Posléze další jednáni o odvolání rady jen násobilo ony komické dojmy...
Alespoň měli páni poslanciskutečně produktivní dny. Na druhou stranu debata, ještě k tomu jednostranná, na Primě s pí Bobošíkovou, mě v lecčemž překvapila a přesvědčila o jistých nepopiratelných schopnostech jmenované. Konečná fáze boje, jmenování nového pana generálního Balvína, bylo sice vychytralým politickým aktem, nicméně nevím, jak moc pracovně to ČT v budoucnu prospěje. Jeho první kroky mě až příliš připomínají dýdžeje Loutku, ale to víc rozebírat nebudu. Závěrem snad jen, že pravda je v tomto případě stejně subjektivní symbol jako lež a její prokazatelnost je schovaná v schránkách mobilních telefonů a zápisnících zúčastnivších se aktérů obou stran.